V létě jste oslavila plnoletost a poprvé tak naskočíte do sezony jako dospělá, jak jste na tom po přípravě?
Cítím se dobře. Moc se těším na sníh. Snažila jsem se udělat maximum. Ne všechno jde podle plánů. Musela jsem překonávat spoustu překážek. Podařilo se mi ušetřit síly, tak doufám, že sezona bude dobrá.
Jaké překážky?
Různé nemoci, do toho studuju, je toho hodně. Snažím se to všechno zvládat a nestresovat se. Samozřejmě se soustředím převážně na sport a doufám, že se mi to daří.
Máte za sebou i trenérské změny, zkuste je osvětlit.
Osobním trenérem se mi stal Martin Koukal, což je parádní, protože je zároveň trenérem juniorské reprezentace, takže tam dobře navazují plány na juniorská soustředění. Většinou se připravuju doma sama. Do tréninkového plánu se zapojuje i taťka. Je to hodně o komunikaci. Rozdílný styl spolupráce než dřív s panem Frühaufem. Martin bydlí v Liberci, já na Šumavě. Je to individuálnější. Ale má to tak většina lidí, nemyslím, že to je špatně.
Takže na angažmá pod bývalým trenérem Kateřiny Neumannové vzpomínáte v dobrém?
Byl to skvělý rok, kdy jsem u manželů Frühaufů byla. Posunulo mě to obrovsky, ať v technice, nebo ve vytrvalosti. Bohužel i vzhledem k věku pana Frühaufa jsme si řekli, že to není na další rok pro obě strany přínosné. Rozešli jsme se tedy v dobrém. Dopadlo to nejlíp, jak mohlo.
V čem jsou tréninky konkrétně jiné?
Ve všem. Víc jsme začali pracovat na síle, víc trénujeme podle skandinávských metod. Skladba tréninků je odlišná. Je tam víc síly a vytrvalosti.
Ale asi i v jídelníčku, že? Působíte štíhleji…
Zhubla jsem. Bylo to plánované, je pravda, že nevím, jestli tolik, ale něco jsem zhubla. Doufám, že to bude dobré. Váha je věc, která se v ženském vytrvalostním sportu hodně řeší. Je to náročný. Mohla bych o tom mluvit hodiny a hodiny. Nárok na holky v těchhle disciplínách je velký a spousta lidí si to neuvědomuje. Začala jsem se stravovat zdravě a vyváženě. Je důležitý si to srovnat v hlavě, uvědomit si priority. Říct si, co chci.
A stihla jste přes léto taky odpočívat?
Stihla jsem tři dovolené. Jednu hned po zimě v dubnu, pak rodinnou dovolenou na začátku léta v Řecku a pak jsem byla na čtyři dny po těžkém tréninkovém bloku se svou kamarádkou cyklistkou znovu v Řecku. Tohle se mi taky líbí, že je ten tréninkový blok hodně náročný a pak si můžu dát volno a dělám jen to, na co mám chuť.
Na sociálních sítích jste ukazovala, jak čtete motivační knihy, to je váš způsob trávení volného času?
Když už čtu, tak knížky, které mě nějakým způsobem posunou, motivují. Ráda čtu sportovní biografie, takže jsem četla třeba knížku Marie Šarapovové. Ta se mi moc líbila.
V čem?
Maria je taková kontroverzní osoba, co se týče dopingového skandálu. Když jsem to četla, sama jsem se přistihla při tom, že často někoho odsuzuji a pořádně neznám jeho příběh. Samozřejmě doping sportovců je hodně omílané téma a ona trpí tím, že je z Ruska. Když si přečtete její knížku, tak si vás získá. Z úplné nuly se musela vyhrabat na vrchol. A tenis já považuji za jeden z nejtěžších sportů vedle triatlonu nebo i běžeckého lyžování. Má můj obdiv, že bojuje, byla silná a zvládla to.
Během léta na vašem těle přibyla i řada tetování, že?
Ano, přibyla. Mám asi sedm tetování, ale malých. Když jsem se vrátila z olympiády, tak jsem se procházela po Vimperku a šla jsem tak po náměstí a vidím tatérku. Tak jsem se objednala a nechala si udělat první tři. Den nato jsem se vrátila pro další, konkrétně pro korunku na zápěstí.
A řekla jste to rodičům?
Před tím ne. Nejsem tedy taková, že bych to skrývala, naopak jsem pak přišla a řekla jsem "podívej se, mami, co mám". Táta hned, "a to je na furt?" A já, "ne, jen od pondělí do pátku." (smích) Před týdnem jsem zase byla na dalších, nechala jsem si zvěčnit data narození rodičů a bráchy, mám také hokejové číslo bráchy a jeho písmeno. Pak nápis zlatovláska na ruce, protože mám takové vlasy a ještě je to složené ze slov "zlato" a "láska", což má pro mě obojí velkou váhu.
S osmnáctinami je také spojené pořizování řidičského průkazu, jak jste na tom?
Už ho mám a jezdím jak drak. (smích) Hrozně jsem se na to těšila, protože Martin Koukal není u nás, musím se na tréninky vozit sama a řidičák mi tak všechno usnadnil. Můžu jet, kam chci, nemusím se pohybovat jen kolem Vimperku. Začala jsem v autoškole hned po zimě a dodělala jsem ho hned 12. května, kdy mám narozky. Jen tedy došlo k jedné komplikaci.
K jaké?
Neřekli mi, že můžu dát nohu ze spojky, a pořád jsem měla z levé nohy fajfku, tak jsem měla na dva měsíce zánět šlach. Nemohla jsem běhat. Kvůli tomu jsem začala pořádně trénovat až někdy na začátku prázdnin. Ale to k tomu asi patří, aspoň na to nikdy nezapomenu.
