Když se vrátíme o půl roku zpátky, tak jak jste byla spokojena s předolympijskou sezonou?
Nejraději bych ji hodila za hlavu, i když umístění kolem třicáté příčky ve Světovém poháru asi není přímo hrozné, ale chtěla jsem lepší výsledky. Nepřinesla mi moc hezké vzpomínky, ani pocity. Jen jsem si říkala, že musím prožít nejen příjemné zážitky, ale i ty horší. Hlavně proto, abych se ve své sportovní kariéře mohla dobře pohybovat. Byla to tedy špatná sezona, ale dala mně sílu, která mně v budoucnu pomůže vypořádat se s neúspěchy.
Neměly na vaše vystoupení určitý vliv také zdravotní problémy?
Nechtěla jsem o nich mluvit, ale také je částečně ovlivnily. Byla jsem totiž hned několikrát lehce nemocná a na mistrovství světa jsem si zranila pravé rameno, což také nebylo nic příjemného.
Letní příprava už proběhla v pohodě?
Do konce srpna podle představ, dokonce jsem byla třikrát v Rakousku na sněhu. V kontrolním závodě v Krušných horách jsem se cítila dobře a o týden později jsem si dokonce v crossu zaběhla osobní rekord, což byl pro mě také pozitivní náboj. Kostru tréninku z minulých let jsme zachovali, jen jsem víc posilovala, častěji pracovala na psychice a trošku jsem hlídala i váhu, která šla malinko nahoru. Všechno přinášelo spokojenost. Jenže potom se začala ozývat, podle verdiktu lékařů, přetížená kyčel, kterou lze léčit hlavně klidem. Otazník zůstal, co to způsobilo, ale jistotou se stal výpadek z plného tréninku. Musela jsem šetřit nohy a zapojovat jen horní část těla.
Jakou časovou naději vám lékaři dávají na vyléčení?
Zítra mě čeká magnetická rezonance a pokud její výsledky budou uspokojivé, tak se budu moci zapojit do plného tréninku a za týden se vydat s českou reprezentací na závěrečné soustředění do finského Vuokatti. Snad by mě to stačilo do prvního závodu Světového poháru, který je koncem listopadu ve finské Ruce.
Zmiňujete se o Finsku a šéftrenérem české reprezentace je Ilkka Jarva právě ze země tisíců jezer. Jste s ním v kontaktu?
Zůstala jsem u svého osobního trenéra Lukáše Krejčího, kterému věřím. S Ilkkou Jarvou jsme se poznali při tréninku celého týmu, ale v nějakém intenzivnějším kontaktu s ním nejsem.
Co je vaším nejbližším záměrem?
Pochopitelně doléčit kyčel, vrátit se do celkové všestranné přípravy a hlavně zase zapojovat nohy. Snažím se současnou situaci brát pozitivně, protože potom jde všechno líp. Problémy s kyčlí mi před sezonou vytvořily klidnější období bez velké dřiny, což může být třeba výhoda, že v závěru olympijského roku nebudu tolik unavená.
Jak velké je vaše přání zúčastnit se olympiády v Koreji?
Asi stejně velké, jako snad každého sportovce. Cesta k nominaci však vede přes dobré výsledky především ve Světovém poháru a já dnes ještě ani nevím, kolik závodů budu schopna absolvovat. Koncem roku snad budu chytřejší…
