Katowice - Létající talíř, peklo, kde se ale děti nebojí, volejbalový ráj nebo také aréna, v níž českoslovenští hokejisté vyhráli mistrovství světa v roce 1976.
Že tyto přívlastky nemohou mít společného jmenovatele? Ale kdeže! Parádně totiž sedí na katowický skvost jménem Spodek.
A právě tento dvanáctitisícový kotel o víkendu opět zaplnili polští fanoušci do posledního místečka, aby vytvořili tradičně famózní atmosféru svým volejbalistům při zápase Světové ligy proti Spojeným státům americkým.
Výjimečné místo
Polsko se od své premiéry v roce 1998 stalo pravidelným účastníkem této prestižní soutěže, kterou dokonce loni vyhrálo. Navíc třikrát hostilo finálový turnaj, přičemž dvakrát viděly závěrečné boje právě Katowice.
Přestože se u našich severních sousedů v posledních letech postavilo několik větších a modernějších hal, Spodek má v sobě prostě cosi výjimečného.
Snad je to netradičním kruhovým vzhledem zvenku připomínající UFO. Nebo nadčasovým řešením vnitřního prostoru, který sice vypadá hodně rozlehle, ale zároveň ani trochu neubírá na působivosti divácké kulise.
Jinde by polští hráči možná podvědomě nehráli úplně na sto procent nebo nedokázali napínavé koncovky urvat ve svůj prospěch. Ve Spodku však ano.
Fantastické publikum jim ani nic jiného nedovolí.
Do bílo-červena! Ale za levno
První tisícovky fandů se začínají k hale scházet už dvě hodiny před zápasem. Výpravy přijíždějí snad ze všech koutů země. A rozhodně se při čekání nenudí. Pochutnávají si na pivu, klobáse či špízu, malují si na tváře vlajky, ve všudypřítomných stáncích kupují na sebe dresy, šály a čepice.
Přitom ani nemusí sahat do peněženky příliš hluboko. Fanouškovské artikly jsou zde totiž neobyčejně levné, v přepočtu okolo 200 korun. A to hned potom vypadá jinak, než když je v národních barvách jen pár stovek výstředníků. V Polsku na volejbale je ustrojen do bílo-červena prakticky každý.
Fandí a zpívá každý
Zahřívací kolo chorálů se spouští brzy i v samotné hale. Co se bude zrovna zpívat, určuje dvojice spíkrů, z nichž jeden rozehrává všeobecně známé nápěvy na klávesy. Jednoznačně nejpopulárnějším popěvkem je "Polska bialo-czerwoni" na motivy "Go West" od Pet Shop Boys.
Z frenetické atmosféry, jíž se nedá nepodlehnout, běhá mráz po zádech a při státní hymně naskakuje husí kůže.
Nikde však žádné náznaky jakéhokoli násilí, které v Polsku tak trápí fotbalové prostředí. Na volejbal tak klidně vezmou rodiče i své děti. Nemusejí se totiž o ně bát. Zároveň ale rodiny jen pasivně nesedí a necpou se popcornem. Prostě fandí naprosto všichni.
Horor se šťastným koncem
Poláci se proti Američanům místy trápí, což ale vynahrazují obrovskou bojovností. Nad útoky vládne obrana a neprostupné bloky, a tak si diváci užívají dlouhých a dramatických výměn.
Stejný charakter má i koncovka zápasu. Hosté vedou 2:1 na sety a v průběhu čtvrté sady dokáží dohnat sedmibodovou ztrátu. Fanoušci však hráčům nespílají, nepískají na ně.
Naopak! Od stavu 16:14 fandí vestoje. Dál je ženou za srovnáním, což se jejich miláčkům podaří - po třech odvrácených mečbolech vyhrají 30:28!
Horor vrcholí tie-breakem. I v něm se Poláci potýkají s několika mečboly soupeře, nakonec však důležitou výhru (18:16) přece jen získají a Spodek exploduje nadšením.
Spodek zlákal i Čechy
Není proto divu, že polský volejbal před lety učaroval i českým fanouškům. Od roku 2004 na něj pravidelně jezdí spolek, který si říká Zespól przyjaciól polskiego sportu (zkráceně ZPPS).
Z nesmělých a vyhukaných turistů se brzy stali zkušení ´kibici´, kteří patří ke Světové lize stejně neodmyslitelně jako katowický Spodek.
Dokonce platí už za jakési nekorunované celebrity. Vyrábějí si vlastní trička či šály, ostatní fanoušci se s nimi chtějí fotit, poskytují rozhovory do televize a rádia.
A když na tribuně roztáhnou svůj obří transparent, přivítá je celá hala bouřlivým potleskem.
Polský volejbal v Katowicích je prostě úžasný zážitek!
