Malaga - Vypjatější zápletku by nevymyslel snad ani prvotřídní filmový režisér.
To, čeho byli svědky diváci ve španělské Malaze na mistrovství Evropy ve vodním pólu, nutně vypadalo pro jednu stranu jako pohádka, pro druhou jako horor.
Silná velmoc v tomto sportu, postjugoslávský útvar Srbsko a Černá Hora, stačil získat během pouhých třech let, kdy obě země nastupovaly pod společnou vlajkou, olympijské stříbro a světové zlato.
Devadesát let žily oba národy bok po boku, v květnu 2006 vyhlásila Černá Hora nezávislost. Ještě v červnu, 14 dní po tomto aktu, nastoupili vodní pólisté naposledy společně a vybojovali světové zlato.
Černohorci začínali od nuly
Po rozdělení zůstala většina reprezentantů v Srbsku, Černohorci museli budovat svůj tým od základů.
V zemi, kde přes značnou popularitu tohoto sportu fungují pouhé tři kluby vodního póla, musel trenér Petar Porobič notně improvizovat. K veteránům s mezinárodní protřelostí přidal nezkušené mladíčky.
Výsledek? Hned v roce 2007 se narychlo uspořádané reprezentaci podařilo kvalifikovat na olympiádu v Pekingu.
Hlavní pointa neuvěřitelného příběhu však teprve měla přijít na červencovém evropském šampionátu ve španělské Malaze.
Jugoslávská škola
Jugoslávská škola vodního póla ukázala svou obrovskou sílu, když mezi dvanáctkou týmů figurovaly hned čtyři její někdejší části - Srbsko, Černá Hora, Chorvatsko a Makedonie.
Prestižní „bratrský" souboj nastal již ve skupině, když Černá Hora jen těsně podlehla Chorvatsku 6:7.
Aby narazila i na své nedávné kolegy ze společného národního týmu, musely by se oba celky potkat ve finále. Stalo se.
Událost o to pikantnější, že cesta Černohorců vedla v semifinále opět přes Chorvaty. Tentokrát si s nimi poradili 9:7. Ve druhém semifinále Srbsko jen těsně přehrálo další velmoc, Maďarsko, výsledkem 8:7.
Finále: Byl to ještě jen sport?
Následné finále bylo přímo prosyceno napětím a emocemi.
Papírovým favoritem byli Srbové, vždyť oni představovali jakési reprezentační „áčko" zaniklého společného útvaru Srbsko a Černá Hora.
Jenže jejich někdejší kolegové na turnaji ukazovali nečekaně skvělé výkony a potvrzovali oprávněnost své přezdívky „Rudí Žraloci".
Rozhodovalo se nakonec až v prodloužení, když normální hrací doba skončila výsledkem 5:5.
V prodloužení triumfovalo velké překvapení šampionátu - Černá Hora a po výhře 6.5 opojně slavila titul.
K emotivnímu souboji o zlato přispíval i fakt, že těsně před mistrovstvím Evropy se Srbům na motorce vážně zranila jedna z opor - Danilo Ikodinovič. Při ceremoniálu na stupních vítězů měli Srbové s sebou velký transparent s jeho fotografií.
Prožívali dvojnásobně smutný večer, jejich kouč Dejan Udovičič se jen těsně smiřoval s porážkou.
„Raději se po tomto zápase nebudu vůbec vyjadřovat. Dnes večer to nebyl sport," prohlásil po finále.
Na druhé straně pochopitelně vládla zcela opačná nálada.
„Je to zkrátka fantastické, nemohu tomu uvěřit," rozplýval se podle oficiálních stránek šampionátu jeho protějšek Petar Porobič.
„Jednalo se o náš první velký mezinárodní turnaj a bylo to zkrátka úžasné," svěřoval se čerstvý mistr Evropy Mjadlan Janovič.
Vzhůru na Peking
Ještě před ME v Malaze se pólisté Černé Hory nechali slyšet, že nově poskládaný tým myslí spíše až na olympiádu v roce 2012 v Londýně, nicméně v Pekingu nechtějí být za diváky a rádi by svým fanouškům připravili příjemné překvapení.
To se jim povedlo již o měsíc dřív a rázem tato nejmladší země pod pěti kruhy patří ke spolufavoritům pekingského turnaje.
„Nesmíme se z titulu radovat moc dlouho, je třeba se koncentrovat na olympijské hry," burcuje již teď Porobič.
„Chceme přenést tento úspěch na olympiádu. Je to skvělá motivace," doplňuje ho podle oficiálních stránek ME v Malaze Janovič.
Fanoušci už teď prožívají ohromnou euforii, v ulicích Podgorici se slavilo, troubilo auty a mávalo vlajkami jen o něco méně než při vyhlášení nezávislosti.
