Čeho si letos nejvíc ceníte?
Dvou prvenství na Grand Prix a třetího místa na mistrovství Evropy. Cenná je pro mě i čtvrtá příčka ve světovém žebříčku, stejně jako po dlouhé zdravotní přestávce stříbro z Tokia v Kano Cupu. Je jen škoda, že v srpnu přetržené vazy v kotníku mně nedovolily zúčastnit se světového šampionátu. Všech letošních výsledků si vážím hlavně proto, že v těžké váze zápasím prvním rokem a tato váhová kategorie je úplně něco jiného než předchozí polotěžká.
V čem především?
S kondicí problémy nemám, ale v této váze jde především o sílu. Čekal jsem však, že to bude obtížné, a nelituji svého rozhodnutí, byl to správný krok.
Takže váš "přestup" má i některé přednosti?
Určitě! Pro soupeře jsem nováček, neznají mě, ani moji techniku. A navíc - tato změna mně přinesla i novou motivaci. Nemalou výhodou je i uvolněné stravování.
Zmínil jste se o stravování. Opravdu se nemusíte v množství jídla hlídat?
Přesně řečeno - nemohu jíst málo, ale zase ani příliš moc, abych neztratil rychlost. Ve váze do 100 kilogramů jsem se musel dost omezovat, aby mi váha nepřekročila stanovený limit. Často jsem musel tři až čtyři dny před turnajem shazovat, což nebylo moc příjemné. Teď si hlídám hlavně kvalitu masa i přílohy, což je v porovnání s nedávnou minulostí přímo skvělé.
Váš operovaný kotník je už v pořádku?
Ještě není stoprocentně vyléčený, občas se ještě trochu ozve. Při tréninku i v zápase mám nohu pro jistotu zatejpovanou, což bude trvat ještě pár měsíců. Několik zápasů mně však potvrdilo, že kotník se už připravuje k normální zátěži, což mě uspokojuje.
Jaký máte aspoň ten nejbližší program?
Tento týden jsme se vrátili z kondiční přípravy v horách a po Novém roce v ní budeme deset dní v Rakousku pokračovat. Pak budu týden doma a vydám se k prvnímu turnaji Grand Prix do Tuniska. A brzy nato mě čeká silně obsazený turnaj v Paříži. Takže program je to dost bohatý a moc bych si přál, abych po kvalitní přípravě byl ve společnosti "těžkotonážníků" úspěšný a navázal na své předchozí úspěchy v polotěžké váze.
