Mnoho středních a menších slovenských středisek své plány na modernizaci teprve připravují, v tomto ohledu jsou za českými "pozadu".
Je zřejmé, že Slováci stále ještě dostatečně nevyužívají potenciál svých velehor Tater. Jejich výška, rozloha, krása a atmosféra by mohla v budoucnu přestavovat skutečně velkou konkurenci i těm nejatraktivnějším lyžařským střediskům v Evropě.
Pro srovnání české Krkonoše využívají svého výsadního postavení mezi českými horami velmi dobře a služby s kvalitou sjezdovek odpovídají vysoké úrovni. Proto taky bývají Krkonošská lyžařská střediska velmi často totálně vyprodaná. A mezi klientelou nenajdeme jen domácí lyžaře, ale také Němce, Poláky, Rakušany a další.
CO NABÍZEJÍ SLOVENSKÁ STŘEDISKA
Většina velkých středisek ale již podlehla tlaku modernizace.
Kde to přírodní podmínky a ochrana přírody dovolily, tam vyrostly nové ubytovací a relaxační kapacity, systémy umělého zasněžování, osvětlení pro večerní lyžování, snowparky, atd.
Téměř všude se rozšířily přepravní kapacity náhradou starých vleků za nové nebo za lanovky.
ČTĚTE: MODERNIZUJÍ SE I ČESKÉ AREÁLY
Někde se rušily sjezdovky z důvodu ochrany přírody, mnohde se s privatizací změnily názvy středisek (např. Málinô Brdo na Ski park Ružomberok).
V řadě středisek se vytvořila orientace na určité cílové skupiny (rodiny, sportovní lyžaři).
Staré časy
V některých "arénách" se přesto zastavil čas na úrovni devadesátých let minulého století.
Nostalgie, vzpomínky a staré návyky mohou přesto některým pamětníkům a milovníkům zimních sportů přirůst k srdci.
Staré rezavé kotvy, v lepším případě pomy, nízké dopravní kapacity, sporadicky upravované terény vedoucí malebnou, téměř nedotčenou přírodou, provozní doba určená pouze obsluhou areálu.
Někde se stále vede dvojí metr na cizince a domácí nebo vybírá parkovné.
Občas není výjimkou nějaká ta jadrná poznámka obsluhy vleku nebo lanovky na adresu lyžaře či snowboardisty.
Slovenská rozmanitost
Délkami, převýšením, sklony, ale i rozmanitostí tratí a lyžařského terénu nemohou česká střediska slovenským konkurovat.
Mezi střediska disponující 30 kilometry sjezdových tratí, na jejichž zdolání nemusíte ani na okamžik sundat lyže z nohou, patří v současné době pouze největší slovenské středisko, kterým je Jasná (32 km).
ČTĚTE: STŘEDISKA MAJÍ SPOLEČNÝ SKIPAS
K této hranici by se ale díky přírodním podmínkám a při intenzivnějším využívání okolních terénů snadno dostala řada dalších.
V Čechách takové středisko zatím neexistuje.
Nejdelší trať, která je v Tatranské Lomnici, může dokonce směle konkurovat alpským sjezdům (délka 5 100 metrů a převýšení 1 300 metrů).
Nejdelší česká sjezdovka v Rokytnici nad Jizerou měří 3 200 metrů a s převýšením 650 metrů nemůže konkurovat osmi ze slovenských top 10. Nejvyšší lyžování je na Slovensku posazeno o 800 metrů výše než v Čechách.
Svahy lákají
Po trendu lyžování v zahraničí se i Slováci pomalu vracejí na tuzemské sjezdovky, a tak se po delší době opět stává pravidlem, podobě jako v českých střediscích, že se čeká ve frontách a že na svahu je "narváno".
Když si chcete slušněji zalyžovat a ke spokojenosti vám nebudou scházet pětikilometrové sjezdy s převýšením nad 1 000 metrů, potom je Slovensko dobrou volbou.
Dorozumíte se zde a za přijatelné ceny dostanete očekávané služby. Naleznete zde masovější top střediska, ale i malá zapomenutá a romantická centra.
Pro menší vzdálenosti mezi středisky můžete úspěšně praktikovat sjezdovou turistiku (např. Jasná a Štrbské Pleso jsou od sebe 50 km).
Tamní střediska expandují sice mnohem pomaleji než česká, ale přírodními a klimatickými poměry ty české převyšují.
