Mistrovství světa připravujete už třetí tok v řadě. Není to trochu frustrující pocit?
Poprvé jsme připravovali šampionát v roce 2020, v průběhu následujícího roku jsme pak už tušili, že budeme odkládat ještě o rok dále na letošek. V obou případech jsme vyčkávali do května, června, abychom termín mohli přebukovat především v O2 universum, ale v roce 2021 už jsme nevyvíjeli žádné sponzorské aktivity, protože nám bylo jasné, že to nedopadne dobře. Teď vše rozjíždíme nanovo.
Pracujete s rozpočtem v přibližné výši 4,2 milionu korun. O kolik peněz jste kvůli dvakrát odloženému MS přišli?
Ta částka se pohybuje kolem 150 000 korun, přes dvě stě to nebude. Jde o náklady na lidi, kteří se na tom podíleli, zajišťovali přípravu nebo propagaci. Další peníze padly za loga a grafické věci.
Letošní podzimní vlna covidu vás nestraší?
Co se týká covidu, jsem mírně optimistický. Epidemie už slábne, mutace jsou čím dál méně nebezpečné. Vývoj covidu kopíruje křivku dřívějších pandemií, například španělské chřipky. Myslím, že už i nyní lidé vnímají koronavirus jako normální chřipku. Navíc začátek listopadu, kdy se má šampionát konat, byl i loni před zpřísněním ještě docela klidný, letošní rok bude ještě lepší. Teď mám spíš obavy z politické situace v Evropě, z dopadů války na Ukrajině. Uvidíme, jak to bude s cestováním a zdražováním. A hlavně samotná politická situace je velká neznámá.
O letních měsících jste po zkušenostech z roku 2020 neuvažovali?
Uvažovali, ale už jsme neměli možnost změnit termíny v O2 universum, která je pro nás prioritní. Je to jediná hala, která má pro nás ideální kapacitu - čtyři tisíce diváků. Je vybavená jako O2 arena, ale není tak obrovská. Pořád je lepší mít plno a převis poptávky než zvolit sedmnáctitisícovou kapacitu a mít ji zaplněnou jen zčásti. Jiná podobná hala u nás je jen v Opavě, ale my jsme chtěli šampionát pořádat v Praze, protože v hlavním městě MS ještě nebylo.
Poslední MS v Česku přivítalo v roce 2016 Brno. Znamená Praha další krok směrem nahoru, co se týká prestiže?
Ano, je to o stupeň výš, i když už v Brně jsme si nasadili velmi vysokou laťku. Tehdy poprvé jsme měli halu pro 3000 diváků a vyprodali jsme ji na všechny tři hrací dny. Mimochodem televizní přenos přesáhl sledovanost 400 000 diváků, dosah byl obrovský. Praha kapacitu převyšuje ještě o tisíc, a navíc nám umožňuje uspořádat turnaj pro větší počet účastníků. V rámci Mezinárodní nohejbalové unie jsme zaregistrovali několik nových členů, přibyly Hongkong, Mexiko nebo Libanon, takže obsazení bude velmi zajímavé, pestré. Také prostředí umožní akci jako takovou povýšit, například světly nebo ozvučením. O2 universum nabízí i větší komfort pro diváky. Sportovní hala Vodova v Brně neposkytuje takové možnosti, má málo prostorů na ochozech a občerstvení tam bylo žalostně málo. Museli jsme venku instalovat stany, aby se lidé měli kde najíst.
Před šesti lety se stali miláčky publika Korejci, díky akrobatickému stylu hry i svým vystupováním, kdy ze zápasů dělali show. Přijedou i letos?
Ze své funkce prezidenta mezinárodní federace jsem byl na konci listopadu na oficiální návštěvě Jižní Koreje, abychom dojednali užší spolupráci. Asijci hrají nohejbal trochu jinak, naší snahou je tento sport na mezinárodní úrovni sjednotit. Do Koreje se vypravili i čeští hráči, své umění představili v několika regionech a něco podobného plánujeme i v obráceném gardu. Dokážu si představit, že sem Korejci přijedou týden, čtrnáct dní před šampionátem a my s nimi objedeme nohejbalové bašty, jako je Brno, Karlovy Vary nebo Praha. Zahrají si s našimi ligovými mužstvy a zároveň se aklimatizují.
Zatímco domácí liga není úplně sledovaná, domácí MS vždycky vzedme velkou vlnu zájmu veřejnosti. Čím to?
Nohejbal je zajímavý tím, že ho všichni známe, řada lidí s ním má zkušenosti. Když je u nás světový šampionát, amatérští hráči, kteří hrají někde v osadách či na koupalištích, se přijedou podívat na reprezentanty s hrdostí, že jsme nejlepší na světě. Těch lidí není málo. Máme registrovaných asi osm tisíc hráčů v klubech, ale pak jsou další desítky tisíc těch, kteří si nohejbal zahrají rekreačně.
Češi jsou nejlepší na světě společně se Slováky. Platí to stále?
Pořád to platí, i když Slováci v poslední době lehce ustoupili. Financování sportu je trochu jiné než u nás, v posledních letech si procházejí určitou krizí. V Česku je hlavní organizací Česká unie sportu a sdružuje všechna odvětví, takže si dokáže vyjednat od státu podporu. Na Slovensku se to roztrhalo do několika zastřešovacích asociací a nohejbal vypadl ze seznamu hlavních sportů, už nemá takovou podporu. Musí si na sebe shánět peníze, proto ta kvalita šla dolů. Slováci jsou pořád ještě za námi, ale už je tam větší odstup. Spíš se dotahují ostatní země, jako je Francie, Švýcarsko, teď Jižní Korea. Nebo Irák. Před pěti lety začal s nohejbalem, má dostatek financí a jde rychle dopředu, ten posun je obrovský. Dokonce v Iráku pobývali naši hráči i trenéři v kempech a předávali jim zkušenosti.
V jaké fázi příprav na šampionát momentálně jste?
Nedávno jsme spustili seriál na našem Facebooku Český nohejbal. Začali jsme jednat ohledně kapacit organizačního zajištění hal, tedy O2 universum a UNYP Arena, teď sháníme ještě jednu pomocnou halu. Souběžně s tím komunikujeme s člověkem, který bude mít na starosti ubytovací kapacity, nebo jednáme s ambasadory z oblasti showbyznysu a sportovního prostředí.
Už máte domluvená nějaká jména?
Hlavní tváří bude zpěvák Matěj Ruppert, který k nám má velkou vazbu. Skupina Monkey Business asi před patnácti lety vytvořila videoklip k písni Piece of my life, který je z prostředí osadního nohejbalu, a tak nás napadlo oslovit Matěje. Z roku 2020 máme předjednané fotbalisty Honzu Kollera a Vladimíra Šmicera.
