Plzeň - Minulý víkend se uskutečnilo v Plzni mistrovství světa v kulturistice juniorů a masters. Součástí akce byla i kategorie bodyfitness juniorek, v níž získala zlatou medaili sedmnáctiletá Eva Sváčková. O celé soutěži jsme již informovali zde. Nyní vám přinášíme rozhovor s naší nejúspěšnější bodyfitnesskou, která je velkou sportovní nadějí i do budoucna.
Gratuluji k úžasnému výsledku. Kolikátá soutěž pro tebe bylo mistrovství světa v Plzni?
Svět v Plzni byla pro mě desátá soutěž. Závodím od podzimu 2006. Poprvé jsem se objevila na Grand Prix Fitness Vyškov v říjnu 2006 a byla jsem tak nadšena soutěžní atmosférou, že jsem se hned po závodě začala intenzivně připravovat na jarní sezonu 2007. Na jaře jsem se objevila na mistrovství Moravy, mistrovství republiky dorostu, pak republiky juniorů a taky jsem se dostala do reprezentace a nominovala na ME v Rusku, což jsem tedy vůbec nečekala. Na podzim 2007 jsem byla opět na Grand Prix fitness Vyškov a pak jsem měla premiéru na MS. A to už se dostáváme k roku 2008, na jaře jsem absolvovala mistrovství republiky juniorů, poté mistrovství Evropy, a teď tedy svět v Plzni - desátá soutěž…
Jak dlouho ti trvala závěrečná příprava? Musela ses dostat na nějakou předepsanou váhu?
Závěrečná příprava trvala zhruba tři týdny, byla jsem uvolněna ze školy, abych se mohla plně věnovat tréninku. Měla jsem dvoufázové tréninky v posilovně plus aerobní tréninky a za ty tři týdny jsem shodila téměř sedm kilo, celkově jsem shazovala okolo devíti kilo.
Mohla bys nezasvěceným čtenářům a čtenářkám vysvětlit, v čem spočívá bodyfitness a v čem se liší od fitness a kulturistiky?
Bodyfitness je odvětví, které je zaměřené především na estetiku těla. Důležitým aspektem je pěkná silueta a rovnoměrné rozvrstvení svalů po těle. Musí být výrazný V tvar trupu, přiměřený svalový objem, nízké procento tělesného tuku, ale žádné přehnané kulturistické vyrýsování. Osobně si ale všímám, že rozhodčí rok od roku upřednostňují stále svalnatější a vyrýsovanější bodyfitnessky, především v ženských kategoriích už je to pomalu na úrovni kulturistek.
Kdy jsi začala cvičit v posilovně? Jaké cíle sis kladla na začátku?
Posilovnu jsem poprvé navštívila v mých patnácti letech. Tehdy jsem tam šla poprvé se spolužačkou, vůbec jsem nevěděla nic o tom, jak cvičit, a taky jsem vůbec netušila, že nějaké bodyfitness existuje. Jen jsem byla doslova fascinována svaly a hnala mě touha mít svalnatou vypracovanou postavu. Takže mým prvotním cílem bylo přibrat, čímž se liším od většiny holek.
Kdo tě přivedl k tomu, abys začala soutěžit? Co tě nejvíc motivovalo?
Po půl roce mého "zažraného" cvičení, které ale nemělo vůbec žádný řád, si mě všimli manželé Gottvaldovi a nabídli mi účast na soutěži. To bylo asi měsíc před soutěží, takže tehdy ani žádná příprava na soutěž nebyla a taky to tak vypadalo. Neměla jsem na sobě žádný sval, žádné vyrýsování, jen jsem prostě byla hubená. A navíc jsem závodila v kategorii žen, takže já ve svých patnácti letech stála vedle vyspělých dvaceti- až třicetiletých závodnic. Přesto jsem dokázala jednu porazit, což mě strašně nadchlo a motivovalo. Zároveň jsem byla okouzlena celou soutěžní atmosférou a samozřejmě těmi krásnými postavami. A hned po závodech jsem se začala intenzivně připravovat na jarní sezonu, kde už jsem pak konečně závodila ve své věkové kategorii.
Jaké musí mít dívka genetické dispozice, aby se dobře umisťovala v soutěžích bodyfitness?
Určitě je ku prospěchu, když má dívka geneticky daný úzký pas, široká ramena a rovné, "plné" nohy.
Samozřejmě to ale není podmínkou. I holky, které nemají tyto genetické dispozice, můžou svou postavu proměnit. Chce to jen cvičit, správně jíst a hlavně chtít.
Mohla bys dělat taky fitness nebo kulturistiku? Lákalo by tě to?
Fitness i kulturistika by mě lákala kvůli sestavě, která je v těchto odvětvích povinná. Sestavy ve fitness však obsahují gymnastické prvky, třeba salto, které já bohužel neumím. Takže má sestava by nebyla na takové úrovni jako sestava jiných, a tudíž bych ani nejspíš neměla šance na přední umístění. Kulturistika by byla pro mě reálná, ale pouze v juniorské kategorii, protože kulturistika žen je postavena na velkých svalových objemech a maximálním vyrýsování. Neříkám, že by se mi to nelíbilo, ale v běžném životě to u žen není žádané. Bodyfitness je přijatelnější pro většinu lidí.
Jak se na tvůj sport dívají rodiče a okolí?
Rodiče mě maximálně podporují, morálně i finančně. Jelikož nemám žádné sponzory a tento sport je tak jako ostatní sporty velmi nákladný, celou mou přípravu finančně hradí táta a také se mnou jezdí na závody. Mamka se mi zase stará o přípravu jídla a o vše kolem závodních plavek.
Popsala bys, co obnáší trénink na vrcholnou soutěž?
Zhruba tři měsíce před závodem cvičím šestkrát týdně, v každém tréninku cvičím dvě partie, zařazují supersérie, trisety, a to především na nohy. Zhruba tak pětkrát do týdne zařazuji kardio, většinou si hodinku zašlapu na stepperu nebo na kole.
Tři týdny před soutěží jsem uvolněna ze školy a začíná ta opravdová pořádná dřina. Tréninky jsou krátké, ale tvrdé, intenzivní a vyčerpávající. A to především tréninky nohou, na které je můj trenér specialista. Z tréninku nohou jsem mívala dokonce i noční můry.
Ve sportech, jako je kulturistika a bodyfitness, je dieta téměř důležitější než trénink. Jak vypadal tvůj jídelníček a pitný režim v posledních týdnech?
V posledních týdnech byl teda pěkně ubohý. Jedla jsem pouze vařené kuřecí a rybí maso, zeleninu a občas trochu rýže. Postupně jsem měla dokonce zakázanou i tu zeleninu, kuřecí maso jsem mohla jen dopoledne a pak už jsem jedla jen nesolené rybí filé, které jsem pak už nemohla ani vidět.
Letos jsme poprvé také zařadili aminokyselinové dny, kdy jsem každé dvě hodiny pila ampule s komplexními a volně větvenými aminokyselinami, které byly ochuceny jen sladidlem - to byla celá moje strava za celý den... Týden před závody nastala takzvaná sacharidová superkompenzace, kdy jsem první tři dny jedla pouze kuřecí a rybí maso a další tři dny jedla pouze rýži, aby se svaly "nacukrovaly", to znamená, aby se naplnily cukrem, a tak vylezlo proužkování a žíly. Zároveň se od čtvrtka přestává pít, aby se dostala z podkoží přebytečná voda.
Opět laická otázka: Jako bodyfitnessky musíte vypadat přitažlivě. To znamená mít sice vyrýsované svaly, ale zároveň nemít strhané obličeje. Je vaše dieta méně tvrdá než u kulturistek, nebo máte nějaké speciální fígle, jak dosáhnout požadovaného vzhledu?
Dieta i tréninky jsou stejně tvrdé jako u kulturistek. Ne všechny kulturistky mají strhané obličeje, na soutěžích můžeš vidět i kulturistky s jemnými rysy, je to individuální.
Co myslíš, že rozhodlo o tom, že jsi vyhrála mistrovství světa v Plzni? Když jsi stála na pódiu, cítila ses na vítězství? Čím jsi nakonec porazila svou ruskou soupeřku?
Mám takovou svoji vnitřní skromnost a nikdy neřeknu, že jdu závod vyhrát, že jsem nejlepší a nikdo mě neporazí. Tohle je totiž sport, ve kterém se můžeš rychle ocitnout na vrcholu, ale stejně tak se můžeš zase velice rychle ocitnout na spodu. Je to sport, ve kterém rozhoduje momentální forma a trend, jaký je zrovna nastaven. Přestože si budeš myslet, že jsi dostatečně svalnatý a vyrýsovaný, vždy se může objevit někdo, kdo je ještě svalnatější a vyrýsovanější než ty. Proto nikdy nejdu na závody s tím, že jsem jasný vítěz, s tím, že je vyhraji. Myslím si, že o vítězství nakonec rozhodla lepší symetrie postavy. Ruska, co skončila za mnou, měla krásný vršek, ale slabší nohy.
Jak jsi prožívala celou soutěž? Byla jsi nervózní, nebo máš povahu šampionky, která všechno zvládá v psychické pohodě?
Já se na všechny soutěže vždycky strašně těším. Miluju závodní atmosféru, závodní prostředí, vůni závodní barvy a baví mě vystupování na pódiu. Snažím se maximálně si celé závody užít, protože vím, že už se nikdy nevrátí. Vybaví se jen ve vzpomínkách, tak ať jsou ty vzpomínky co nejpěknější. Takže žádné stresy a nervy, jen si to pořádně užívat minutu po minutě. A když třeba umístění nevyjde, nevadí, je to přece motivace do dalších soutěží.
Máš po soutěži takovou chuť na zakázaná jídla, že to nevydržíš a musíš se okamžitě nacpat?
Chuť samozřejmě mám, ale taky vím, že mi nic neuteče a jídlo už vůbec ne. Takže se po závodě nikdy nepřecpávám, nestojí to totiž za to, tělo není na jídlo po tvrdé dietě zvyklé. Máte pak akorát křeče, bolí vás břicho a prosedíte celou noc na záchodě. Mám jen takový svůj rituál - po každém závodě, když slezu z pódia, dám si svoji oblíbenou proteinovou tyčinku a zapíjím ji colou light.
To mě dokonale zasytí až do večerního banketu. Na banketu jdu pak většinou po nějakém pořádném steaku. Ale ani tady se žádné přejídání nekoná, protože se na banketu fotí a tančí, a to by s přecpaným břichem nešlo.
Míváš v dietě špatně zvladatelné chutě na nějaké jídlo?
Chutě mívám jen ze začátku, když přecházím na dietu. Protože mimo dietu jím i obyčejná jídla nebo nějaké sladké. Takže první dny jsou těžké, máte chutě, ale víte, že nesmíte. Postupně se ale dostávám do takového režimu, že už je mi to jedno, chutě jdou stranou a já mám před očima jen soutěž a to, že na ní chci být nejlepší, nejtvrdší a nejvyrýsovanější. Takže už mě žádné jídlo vůbec neláká, protože vím, že i malý kousek by mohl všechno pokazit a celé úsilí by bylo zbytečné.
A během normálního roku - nevadí ti jíst spořádaně a nemáš nějaké výkyvy ve formě?
Zpočátku jsem měla velké výkyvy. Ale závod od závodu se učím a už vím, že to není dobré. Není to dobré, jak pro tělo a organismus, tak ani pro mě samotnou. Shazovat nějakých patnáct kilo není žádný med a ani ta forma pak není úplně OK. Proto je lepší nabrat jen pár kilo, a to nejlépe v aktivní hmotě.
Kdo tě učil správně pózovat na soutěžích? Musíš například umět chodit jako modelka?
Pózovat jsem se učila se svým trenérem a jinak jsem taky odkoukávala z fotek ze závodů, jak stojí ostatní holky. Nějakou speciální modelkovskou chůzi nemám, prostě tam tak nějak nakráčím.
Lákal by tě modeling? Dostalas někdy nějakou nabídku?
Modeling by mě hodně lákal, zatím jsem ale ještě žádnou nabídku nedostala.
Líbí se ti soutěže krásy? Ptám se právě proto, že bodyfitness není módní přehlídka ani volba Miss, ale sport založený vrcholné tělesné připravenosti. Jak na tebe působí modelky a missky?
Jelikož mám ráda svaly a vypracované postavy, tak mi modelky svými postavami nic neříkají. Nelíbí se mi hubená, kostnatá těla bez svalů.
Jak dlouho si myslíš, že budeš moct dělat bodyfitness na vrcholné úrovni? Lákalo by tě přestoupit k profesionálkám a být třeba jako slovenská superhvězda Timea Majorová?
Jelikož příští školní rok mě čeká maturita a přijímačky na vysokou, tak si tam dám nějakou pauzu. Pak bych ale chtěla závodit dál, protože mě to baví a je to můj životní styl. Profesionálky by mě lákaly, ale těžko říct, je to zatím jen taková iluze, kdo ví, co bude v budoucnu.
Máš čas ještě na jiné sporty kromě bodyfitness, které obnáší posilování, aerobní aktivity a pózování?
Ještě loni jsem dělala karate. Letos už ale ne. Nezvládala jsem to časově, hlavně kvůli škole, protože chci mít dobré známky, tak mi hodně času zabírá učení. Takže čas, který nestrávím v posilovně, strávím doma nad učebnicemi.
Ačkoli v bodyfitness nejsou důležité silové výkony, ale kvalita cvičení, prozradíš jen pro zajímavost, jaké váhy třeba zvedáš na jednotlivé cviky, nebo kolik uděláš kliků nebo shybů na hrazdě? Ať můžou někteří mužští čtenáři zblednout závistí…
Tak tady budu muset čtenáře zklamat, ale to já opravdu nevím, jelikož cvičím každý trénink se svým trenérem, který mi dělá dopomoc. Těžko říct, kolik procent z váhy zvedá on při dopomoci. Tak třeba na dřepy jsem měla naloženo i 100 kilo, ale jak říkám, bylo to s dopomocí. Na benchpress okolo 70-80 kilo, ale taky s dopomocí. Kliky i shyby dělám, ale provádím je vždy až na konci tréninku na úplné oddělání svalů. Shyby dělám 3-4 série po 10 opakováních, kliky většinou dělám 3 série až do selhání, ale kolik jich udělám, to jsem nikdy nepočítala.
Popiš nějakou hodně bolestivou sekvenci cvičení, aby si čtenáři a čtenářky udělali představu o náročnosti tréninku, který absolvuješ.
Nejtvrdší a nejnáročnější je pro mě trénink nohou. Když vím, že mě ten den čekají nohy, tak už pomalu od rána se na to psychicky připravuji. Jezdím těžké váhy, ale zároveň i vysoký počet opakování. Asi nejhnusnější trénink byl, když jsem jela čtyřset, začínala jsem předkopávaním v sedě na stroji, z toho jsem šla hned na dřepy s činkou na zádech, odtud jsem přeskočila na dřepy na stroji, pak zase na dřepy, ale tentokrát přední, kde jsem držela činku na prsou, a to celé jsem pak završila dřepy s výskoky. To celé jsem jela bez přestávky, pět sérií po patnácti opakováních, a to s těžkou váhou. Po tomhle tréninku jsem se doslova odplazila do šatny a po cestě domů jsem v autě totálně vytuhla… Člověk, který neposiluje, si to asi těžko dokáže představit, ale můžu říct, že pro tělo je to pořádný záběr.
Měla jsi někdy nějaké zdravotní problémy? Často se například - nevím, jak oprávněně - tvrdí, že teenageři nemají dělat těžké cviky, jako jsou dřepy. Tvůj tatínek je ale lékař…
To je podle mě blbost. Já dřepy cvičím už dlouho, vlastně od začátku, cvičím je s těžkými váhami, cvičím je několikrát do týdne a zatím jsem zdravotní potíže neměla. A neumím si představit trénink nohou bez dřepů... Já si naopak myslím, že dřepy jsou perfektní základ. Když je děláte technicky správně a pomalu, tak by se snad nemělo nic stát
A navíc, když mám tátu lékaře, mám všechno plně pod kontrolou, kdyby bylo něco špatně, okamžitě by zasáhl. Takže všechno okolo diety, tréninku a s tím souvisejících zdravotních problémů můj trenér konzultuje s tátou, takže jsem v těch nejlepších rukou.
Teď pár otázek ze soukromí. Jakou studuješ střední školu a kam bys chtěla zamířit po jejím skončení?
Studuji všeobecné gymnázium. Po něm bych chtěla nejspíš zamířit na medicínu.
Jaké předměty máš ve škole ráda a které ti nevyhovují?
Z předmětů mě baví biologie a zajímá mě také chemie. I literatura se řadí k těm oblíbenějším. Naopak mi vůbec nevyhovuje matematika a fyzika.
Co děláš po škole kromě tréninku? Co tě baví a zajímá?
Školu mám skoro každý den až do čtyř, pak mám ještě trénink, takže domů se vracím až večer a rovnou sedám k učebnicím. Přes týden pro mě tedy existuje jen škola a trénink. Víkend už je trochu volnější, relaxuji třeba u nějakého filmu nebo vyrazím za kamarády na nějakou párty, ale když je příprava, tak ani o víkendech nechodím ven.
Jací se ti líbí kluci? Jak by měl vypadat tvůj ideál muže?
Jak jinak než, že se mi libí svalnatí a vypracovaní muži, nejlépe tmavovlasí a s tmavýma očima . Ale to je fakt jen takový ideál, v normálním životě není vzhled prvořadý. Důležité je, aby měl v sobě něco, co mě zaujme, co mě bude přitahovat, a taky záleží na tom, abychom si rozuměli.
Jakou hudbu posloucháš a jaké máš oblíbené filmy? Na čem jsi byla třeba naposledy v kině?
Poslouchám úplně všechno, líbí se mi všechna hudba, nemám nějaký vyhraněný styl. Zato u filmů svého favorita mám, zbožňuji horory - hlavně slashery, viděla jsem jich spousty, doma jich mám pěknou sbírku. Takže kdybyste mě náhodou chtěl někdo pozvat do kina, tak na nějaký pořádný horor, to určitě neodmítnu.
Závěrem: co tě nejvíc přitahuje na cvičení a soutěžení? Doporučila bys svůj sport i ostatním dívkám a povzbudila je nějak v tom, aby začaly cvičit a nebály se činek?
Je to můj životní styl. Styl, který jsem si sama vybrala a který miluji. Mám ráda tu dřinu v posilovně, líbí se mi, že se odlišuji od ostatních. Zároveň dal mému životu řád, naučil mě být na sebe tvrdá a pracovat na sobě.
Svůj sport určitě doporučuji a holky a ženy se činek bát vůbec nemusí, svaly jen tak rychle nenarostou, jak si všechny myslí. Takže žádný strach a šup do posilovny!
Profil
Eva Sváčková (mistryně světa v bodyfitness, Juniorky nad 163 cm)
Bydliště: Želeč
Datum narození: 1. 3. 1991
Výška: 170 cm
Váha: 57 kg (soutěžní), 60-64 kg (mimosoutěžní)
