V srpnu jste vyhrála individuální soutěž na MS v lukostřelbě, přitom jste do něj nastupovala jako 42. střelkyně v žebříčku. Byl pro vás rok 2023 díky tomuto úspěchu přelomový?
Určitě, a to v mnoha ohledech. Připadá mi, že mi mistrovství světa otevřelo několik bran, ať už ve sportu, nebo ve spolupráci s různými firmami. Povýšila jsem ve svém sportovním resortu VSC Victoria, stala jsem se profesionální sportovkyní na plný úvazek. Ve světě lukostřelby mi to pomáhá třeba tak, že si teď nemusím kupovat nové šípy, ale dostávám je.
To pro vás znamená velkou změnu?
Je potřeba měnit šípy každou sezonu, ale někdy jsem s nimi střílela dva roky, protože jsem zkrátka neměla 25 tisíc korun navíc. Co se týče luků, dostávám dva na sezonu, mám smlouvu na tři roky. V materiálním vybavení je to obrovský posun. Většinou jsem neměla top vybavení. Každý rok by se mělo měnit i rameno luku, ale ani to u mě nebylo vždy možné.
Co říkáte na to, že jste se dostala mezi nejlepší desítku Sportovce roku? Mezi Markétu Vondroušovou nebo Davida Pastrňáka.
To je pro mě opravdu velké. Vyhlašování Sportovce roku sleduju odmala, mám to ráda a beru to jako přehlídku českého sportovního skvostu. Bývají tam fenomenální osobnosti se skvělými výkony, člověk se od nich může velmi inspirovat. Teď jsem toho součástí i já a moc si toho cením.
Znáte se s někým z finálové desítky osobně?
Jen tak, že už jsme se třeba viděli. Ale užší vazbu tam s nikým nemám. Nicméně těším se na atmosféru i setkání se všemi.
Lukostřelba se tak vysoko dostala vůbec poprvé v historii ankety. Bylo by krásné korunovat úspěšný rok vítězstvím i tady, co myslíte?
Takhle na to ani nepohlížím. Pro mě je skvělé ocenění práce, že jsem mezi nejlepší desítkou. Že si i okolí všimlo úspěchu, kterého jsme dosáhli. Pak už je hrozně těžké hodnotit, kdo by měl být na které příčce. Sporty jsou různé, úspěchy jsou různé. Potom už je to i o tom, že některý sportovec je třeba více sympatický. Ale myslím, že z úst každého by vyšlo, že si cení desátého i prvního místa.
Pociťujete, jak od srpna v Česku vzrostl zájem o vás a lukostřelbu? Je to další brána, kterou jste titulem mistryně světa otevřela?
Je to podobné jako v jiných menších sportech, kde je vidět jeden člověk a pak se dostane do povědomí celý ten sport jako takový. Lukostřelba má u nás přitom tradici, nebyla však nikdy tolik vidět. Kolektivní sporty to převažují, ale napadá mě příklad Martiny Sáblíkové. Moc lidí nevědělo, že máme rychlobruslení, po jejích úspěších už to známe a sledujeme. Rozhodně mě těší, že lidé teď mají o lukostřelbu větší zájem a berou ji jako sport. Třeba na základce jsem slýchala, že to není sport, že přece vůbec nepotřebuju kondici. Teď se to dostává více do povědomí.
Jak byste přesvědčila člověka s názorem, že pro lukostřelbu není fyzická kondice potřebná?
Řekla bych "pojď si to zkusit a zjistíš, zač je toho loket". Takhle to bude u mnoha sportů. V lukostřelbě je krásné, že člověk pracuje hodně sám se sebou. Je potřeba trpělivost, koncentrace. Člověk vnímá prožitek z toho, když poskládá všechny pohyby, jak mají být. Zpočátku je to koordinačně a silově náročné, zapojujete jiné svaly, než jste zvyklí používat. A když se pak člověk trefí, vykouzlí to stejný úsměv na tváři dospělému i dítěti.
Vy máte motto "trpělivost růže přináší". To v sobě nosíte odmala?
Spíš mě to bylo učeno a nějak jsem si to v sobě vypěstovala. Trpělivosti jsem musela mít hodně. Pořád jsem si říkala, proč holky, s kterými se známe dlouho a táhneme to spolu léta na mezinárodním poli, mají nějaké medaile a já končím vždycky ve čtvrtfinále nebo krůček pod stupni vítězů. Měla jsem pocit, že není vidět, co dělám. Ale přišlo to v pravou chvíli a všechno se sečetlo.
Zmiňovala jste, že i v lukostřelbě je to o kombinaci psychické a fyzické složky. Takže i vy býváte po zápasech fyzicky vyždímaná?
To převládá spíš psychická únava. Kondici mám vytrénovanou, závody zvládám. Unavenější fyzicky jste ve chvíli, když je více závodů za sebou. Momentálně jsem ve fázi zimní přípravy. Chodíme do posilovny a jedeme klasický silový trénink. Lukostřelba v tomhle není mezi sporty žádnou výjimkou.
Nedávno jste v Německu vyhrála turnaj Berlin Open. Jak prestižní záležitost to byla?
Ráda se tam vracím. Berlin Open jsem vyhrála už vloni v prosinci, v létě bylo v Berlíně MS a teď jsme tam jeli znovu. Bohužel se to nepočítá do World Indoor Series, i tak jde ale o prestižní turnaj, kde se potkáte jednak se špičkovými střelci a jednak s těmi, kteří v reprezentaci třeba nejsou. Pro ně je zase hezké změřit síly s elitou. Je to příjemné atmosférou, lidmi okolo a před Vánoci je Berlín opravdu hezký.
Až je trochu škoda, že olympiáda v příštím roce nebude v Berlíně, že?
(úsměv) Pravda. Ale do Paříže se taky těším. Byla jsem tam jen jednou za covidu, kdy jsme museli být pouze na sportovišti nebo na hotelu. Teď věřím a těším se, že si ji třeba užiju i jinak.
Co vás čeká ještě do té doby? Jak vypadá kalendář v lukostřelbě?
Teď běží halová sezona, od října do konce března. Světová série vrcholí v Las Vegas v únoru. To je největší lukostřelecký festival na světě, sjede se tam kolem tří tisíc lukostřelců. Je to pro více divizí, třeba i pro kladkový luk, nejen pro ten olympijský. Ještě předtím budu v lednu závodit v Nimes ve Francii. V únoru a březnu už v přípravě přecházíme na střelbu na 70 metrů, pojedeme do tepla v Jižní Africe a Turecku. Od dubna se střílí venku a závody světového žebříčku jedou rychle jeden za druhým. V květnu bude mistrovství Evropy.
Venku se střílí na 70 metrů, v hale na kratší vzdálenost?
Ano, v hale jen na 18 metrů, desítka na terči má v průměru čtyři centimetry. Jsou to tři terčíky pod sebou, do každého se musí vystřelit jeden šíp. Já rozhodně střílím raději venku, ale v hale je to fajn změna. Na kratší vzdálenost může střílet více lidí, nemusíte být tak silově vybavený. Je to přehlednější i pro diváky, třeba proto je tak atraktivní show v Las Vegas. Pro mě je to dobrý trénink na hlavu, široké spektrum lukostřelců totiž v hale umí zastřílet přesně plnou sadu, takže je to o tom, kdo jako první uhne, kdo jako první chybuje.
Říkala jste, že nyní jste sportovkyní na plný úvazek. Ale donedávna jste k tomu ještě studovala vysokou školu v Plzni, že?
Ano, na pedagogické fakultě, a pořád ještě studuju. V srpnu, když jsem si na MS vystřílela pozici pro olympiádu, jsem se rozhodla studium prodloužit. Příští rok v květnu jsem měla končit magisterské studium, kvůli přípravě na Paříž jsem to o rok posunula.
V budoucna byste tedy chtěla pracovat jako učitelka?
Začínala jsem s trenérským studiem, jenže když jsem chtěla později zůstat v Plzni, jedinou možností na pokračování bylo učitelství. To jsem nikdy dělat nechtěla, nicméně teď mě to baví. Nacházím si k tomu vztah. Až skončím kariéru, tak se uvidí. Raději bych se držela trenérské činnosti, ale třeba do školy přeci jen zavítám.
