Na středečním galavečeru OKsystem Zlatý kanár v Přerově bude patnáctiletá hráčka pražské Sparty jednou z hlavních kandidátek ocenění pro český Talent roku.
Momentálně čtvrtou nejlepší juniorku světa, která byla na nedávném juniorském Turnaji mistryň určeném pro osm vyvolených jedinou hráčkou narozenou až v roce 2008, představuje v rozhovoru pro Aktuálně.cz její trenér Daniel Filjo.
Je Laura Samsonová z vašeho pohledu mimořádným talentem českého tenisu?
Ano, je to tak, ale vyslovoval bych to velmi opatrně. V minulosti bylo už hodně talentovaných sportovců, kteří nedokázali svůj talent zúročit. Nehledě k jejímu mladému věku je potřeba takové sportovce chránit, aby zůstali nohama na zemi.
Daří se to v případě Laury?
U ní se toho nebojím. Je pokorná, pracovitá, cílevědomá, má výborné rodinné zázemí a celkově velkou podporu rodiny.
Jaké jsou její největší přednosti vzhledem k věku, co výjimečného v ní vidíte?
Byl jsem se na ni podívat před čtyřmi lety na mistrovství České republiky mladších žákyň, tenkrát tam nevyhrála, prohrála ve čtvrtfinále, nebo semifinále, ale mě zajímalo úplně něco jiného. Velmi dobře se pohybovala po kurtu a pohyb je jednou z největších předností v tenise. U holek obzvlášť. Když dobře běháte, už malinko vyčníváte nad ostatní, tyhle věci se v pozdějším věku velmi zúročí.
Mluví se také o nadstandardním servisu až kolem 170 kilometrů za hodinu. Je to ta hlavní zbraň co se týče úderového rejstříku?
Podání je toho součástí, servis má Laura rychlý. Využívá při něm svého výborného švihu. Přidala na něm i na razanci úderů. Hraje odvážně a body si chce rozhodovat sama, což se mi líbí.
Na čem je třeba naopak nejvíce pracovat před očekávaným vstupem do dospělé kategorie?
Slabiny nechce prozrazovat nikdo. Laura je mladá a má kariéru před sebou. Důležité je mít zkušené lidi kolem sebe, kteří tímto procesem z juniorského tenisu do světového už opakovaně prošli. Paradoxně k tomu mohou spíše ublížit lidi kolem, který s tím nemají tolik zkušeností. Laura se ale soustředí sama na sebe a to jí pomáhá.
Když bylo Lauře třináct, všimli si jí agenti od oděvní společnosti Nike a podepsali s ní smlouvu. Jak se to seběhlo?
Vyhlédli si ji na turnajích ve Francii. Laura ty turnaje vyhrála, jako o rok mladší hráčka v kategorii do čtrnácti let. U Nike to ale není zdaleka jen o výhrách, musíte v jejich očích splňovat i jiné atributy, což ostatní nechápou, když vyhrávají a Nike jim stejně smlouvu nenabídne.
Znamená to tedy, že v Lauře vidí určitý marketingový potenciál, případně nějaký faktor X? Můžete přiblížit, čím zaujala?
Nejde jen o výhry, ale určitě i o marketingový potenciál v budoucnu. Záleží jim také na správném vystupování během zápasů, jde o vnitřní zápal a jak říkáte, o nějaký faktor X. Stáváte se jejich tváří a nechtějí se dívat na to, že se sportovec trápí nebo ho to nebaví.
Jak časté je, že si vyhlédnou takhle mladou tenistku a jaké s tím máte zkušenosti?
Moc vzácné to není, bohužel se to děje příliš brzy, motají tím sportovcům hlavy. Když to neudělají oni, tak smlouvu nabídne jiná značka. Agenti cestují na turnaje dětí do dvanácti a čtrnácti let a tam hledají potenciál. Není to úplně dobře, protože si pak rodiče příliš brzy myslí, že mají doma klenot. Nebo naopak, když smlouvu s nikým nepodepíší, tak se pro ně svět hroutí. Smlouva s Nike je vnímána jako určitá forma prestiže.
Je ten kontrakt důležitou pomocí z hlediska financování rozjíždějící se kariéry?
Každá forma podpory je vítaná, tenis je hodně finančně náročný. Tenisové boty vydrží dva tři týdny. Míče jeden až dva dny, výplety dvě hodiny. Potřebujete tenisového trenéra na tréninky doma, na cestování, kondičního trenéra, fyzioterapeuta, někoho na výživu a dále prostředky na turnaje a další věci s tím spojené.
Otec Laury v jednom rozhovorů uvedl, že vyrostla na porážkách. Posouvala se tím, jak hrála se staršími a z mnoha porážek se dokázala poučit. Je to rozdíl třeba oproti sestrám Fruhvirtovým, které léta dominovaly. Dá se říct, že by jedna z těch cest v těžkém přechodu z juniorů do dospělých byla vhodnější než druhá?
Laura se posouvá ze zadních pozic, tahle cesta se mi líbí více. Dominovat od začátku je psychicky náročné, protože neustále obhajujete svou pozici, ale ostatní nemají tolik co ztratit. Nemá ale smysl to srovnávat.
V případě Laury Samsonové neexistoval žádný cíl mít z dcery profesionální tenistku. Je podle vás lepší, když se zpočátku vztah k tenisu pěstuje přirozeně bez velkých cílů?
Pozvolná cesta bude vždycky lepší, už proto že vám nebude hrozit vyhoření, nebo ztráta motivace, ale taky se vám protáhne déle kariéra. Identifikovat to, která cesta je lepší, si nikdo netroufne. Každý je jiná individualita a podle toho by se k hráči mělo přistupovat. Cíle by měly být realistické a vždycky se dají upravovat. Něco jiného je mít sen být světovou jedničkou.
Bylo by možná těžké najít mladou tenistku nebo tenistu bez takového snu. Je dobré z pozice trenéra tyto nejvyšší ambice podporovat, nebo někdy i trochu tlumit?
Myslím si, že je potřeba tyhle sny podporovat, ale musíte být pokorný. Pokora je důležitá. Dávat si postupné cíle a postupně je posouvat, to je ten správný krok.
Laura měla v plánu hrát na už podzim nějaké turnaje ITF dospělých, nakonec z toho sešlo. Proč a jaká je vize do roku 2024?
Laura dala přednost juniorským turnajům v Asii, zahrála si juniorské Masters v Číně a tři turnaje v Mexiku a na Floridě, kde hrála na prestižním Orange Bowlu. Plán na příští sezónu se teprve tvoří a bude tam i juniorské Australian Open. Turnaje žen se k tomu přidají.
Jak moc velkou komplikací bude pro Lauru omezení počtu turnajů, které WTA uplatňuje v případech takto mladých hráček? Souhlasíte s tímto pravidlem? Cílem má být, aby šetřily svá těla, jenomže o to víc turnajů musí paradoxně hrát na okruhu ITF, aby neklesaly na žebříčku. Jaký na to máte názor?
Jednou za čas vždycky přijde tlak na zrušení omezení počtu turnajů, pak to utichne. Dost na to tlačí manažerské agentury. Řekl bych, že se to dá zvládnout. Turnaje žen můžete stále prostřídat minimálně s juniorskými grandslamy. Pokud jsou juniorky tak výjimečné, že jsou na žebříčku mezi ženami hodně vysoko, tak mají přidané o pár turnajů navíc. Zvládla to před deseti lety Belinda Bencic, Jelena Ostapenko i Katka Siniaková či Naomi Ósaka.
