Právě v tomto pro Evropany těžce pochopitelném sportu bez míče se oba nesmiřitelní rivalové, kteří o Kašmír bojují už přes padesát let, v úterý střetli na asijských hrách.
Kabaddi je disciplína, jejíž fungování chápe zbytek světa téměř stejně obtížně jako spor o Kašmír - a alespoň co se úterního zápasu týče - jeho průběh se od válečného střetu lišil jen málo.
Indie si nakonec odnesla vítězství 31:20, ale průběh byl podstatně dramatičtější, než by konečný výsledek mohl naznačovat. V hale sportovního areálu Aspire Sports v Dauhá nejprve vedli po půli Pákistánci 11:9, ale poté obhájci titulu (a dosud jediní vítězové velkých mezinárodních soutěží) z Indie dokázali přidat a zvítězit. Mezitím ovšem lítaly třísky.
|
SPECIÁL |
Hra o plíce
Kabaddi je zhruba sloučeninou vybíjené, ragby a honu na lišku, přičemž od prvních dvou se liší především tím, že se nehraje s míčem. Princip hry je jednoduchý a leccos o něm vypovídá již jeho název, jenž v hindštině znamená "zadržení dechu", což je samo o sobě důležitou součástí hry.
Dva týmy o sedmi hráčích oděných do ponožek a trenýrek (každé mužstvo má kromě toho k dispozici ještě pět náhradníků) se sejdou proti sobě na žíněnce zhruba velikosti poloviny basketbalového hřiště. Hraje se na dva dvacetiminutové poločasy s pětiminutovou pauzou, během níž si týmy vymění strany.
Kliknutím na grafiku otevřete nové okno s pravidly a historií sportu kabaddi.
Obě mužstva se střídají ve hře. Jedno z nich vybere "lupiče", jehož úkolem je vběhnout na soupeřovu polovinu, zachytit tam co nejvíce jeho hráčů a vrátit se na vlastní polovinu. Zachycení hráči vypadávají ze hry a musejí hřiště opustit.
Vtip je v tom, že nájezdník se za svého pobytu na cizí polovině nesmí nadechnout. Pro kontrolu, zda podvodně nedýchá, musí neustále křičet předem stanovené slovo "kabaddi, kabaddi...".
Soupeři se samozřejmě brání, například tím, že se chytnou za ruce a vytvoří řetěz; když se protrhne, jeden z obránců je vyřazen. Úkolem obránců je zabránit nájezdníkovi, aby se vrátil na vlastní půli dříve, než se stačí nadechnout.
Když jeden z hráčů musí opustit hřiště, tým jeho soupeře získává bod. Když se jednomu mužstvu podaří vyřadit celý soupeřův tým, dostává dvoubodovou prémii. Na konci zápasu vítězí mužstvo, jež získalo více bodů.
K tomu všemu přistupuje řada vedlejších pravidel, jež mají k podstatě hry podobný vztah jako fotbalový ofsajd k cíli fotbalistova snažení, tedy ke vstřelení gólu: mají za cíl hru co nejvíce zkomplikovat a znepřístupnit ji laikovi.
Zápas vyžaduje sedm rozhodčích
Ze zjednodušeného popisu pravidel je nabíledni, že kabaddi je disciplína pro fyzické střety a výbuchy vášní jako stvořená. Není proto divu, že zápas vyžaduje sedm rozhodčích; hlavní sudí je nadřízen dvěma kolegům na empiru, dvěma pomezním, časoměřiči a muži zaznamenávajícímu skóre.
V zápase Indie s Pákistánem jich mělo napilno všech sedm. První poločas byl velice nervózní, kromě "kabbadi!" padala i slova podstatně silnější a několikrát hrozilo, že se hráči povzbuzovaní frenetickým publikem pustí do rvačky žádným pravidlům nepodléhající.
Indové nakonec našli svůj rytmus a zvítězili. V dalším průběhu turnaje narazí na dosavadní největší překvapení, tým Íránu. Ten na velké soutěži hraje vůbec poprvé, ale dokázal přemoci jinak špičkové mužstvo Bangladéše, druhé z minulého ročníku Asijských her.
To naopak podlehlo potřetí v řadě a bude muset porazit Japonsko, aby se mohlo utkat alespoň o bronz. V tom případě narazí s největší pravdpodobností znovu na Írán.
