Soči - Před čtyřmi lety po vítězství ve Vancouveru nemohla rychlobruslařka Martina Sáblíková po projetí cílem pětikilometrové trati ani stát na nohou, v Soči se po triumfu v nejdelším ženském závodu únava projevila později.
Když téměř hodinu po zisku třetí zlaté olympijské medaile přišla mezi české novináře, sedla si radši na zem. "Nebude vám to vadit?" zeptala se.
"Bezprostředně po závodě mě nohy hodně bolely i tentokrát. Pak ale přišla euforie. Teď mě ale bolí brutálně," přiznala Sáblíková.
"Tolik lidí? Byla jsem nervózní"
Že by si ale dala dlouhý odpočinek a užívala si úspěchu, to prý nehrozí. "V sobotu bych se chtěla jet podívat na biatlon, ale v neděli už si půjdu opět zabruslit," uvedla šestadvacetiletá rychlobruslařka.
Sáblíková kraluje pětikilometrové trati už řadu let, od roku 2007 na ní na mistrovství světa na jednotlivých tratích neprohrála.
Zlato má i z olympiády ve Vancouveru a dalšímu úspěchu v Soči podřídila vše. Pro jistotu se i odhlásila ze startu na 1500 metrů, kde měla obhajovat bronz. Dnes si mohla říct, že úkol byl splněn.
"Když jsem viděla před startem, kolik je tady lidí, cítila jsem strašnou nervozitu," přiznala.
"Chvíli se mi chtělo brečet"
V hledišti jí poprvé v kariéře na olympiádě fandila celá rodina. "Samozřejmě, že jsem je nechtíc všechny viděla. Byly to psychicky hodně náročné okamžiky. Ale je to paráda. Zvládla jsem to," radovala se Sáblíková.
Přímo na ledové ploše se poté objímala nejprve s trenérem Petrem Novákem, poté i s maminkou, která přelezla plůtek z hlediště. Že vyhraje, jí došlo už v průběhu poslední rozjížďky.
"Chvíli se mi chtělo brečet, pak jsem mávala do hlediště. Poté jsem našla (Petra) Nováka, který tam brečel, ještě než dojely poslední dvě kola. Pak jsem si říkala: no a je po všem," popisovala své myšlenky.
"Závod dobojovaný. Co jsem si chtěla užít, je pryč. Došlo mi to asi po dvou třech minutách. Pocit prázdna vystřídala euforie. Ale dvě minuty jsem fakt nevěděla, co se děje," dodala.
"K Čáslavské se řadit nechci"
Triumfem v Soči se zařadila po bok Věry Čáslavské, Emila Zátopka a Jana Železného, kteří také dokázali vybojovat na olympijských hrách tři zlaté medaile. Ze zimních sportů se to ale ještě nikomu nepovedlo.
"Jestli se cítím jako legenda? Ne, připadám si pořád stejně," řekla. "Zní to ale pěkně. Jsou to jména, která u nás nezestárnou a do jejichž společnosti by se chtěl každý dostat. Já se k nim snad ani nemohu řadit," uvedla rychlobruslařská hvězda.
S ohledem na svůj věk navíc může sbírku medailí rozšířit i za čtyři roky v jihokorejském Pchjongčchangu.
"Uvidíme, jakou formu budu mít za čtyři roky a jestli budu zdravá. To jsou důležité faktory. Bavit mě to nepřestane, to je jasné. Je to ale dlouhá doba," podotkla Sáblíková.
"Děkuji Petrovi, že mi načasoval formu"
Nyní si hlavně užívá úspěch v Soči. Na rozdíl od stříbra na trojce ale již neplánuje, že by si jako odměnu dala něco speciálního v olympijské jídelně.
"Nevím, kdy se tam dostanu. Největší odměna je, že je Petr Novák šťastný. Naplánovat mi takovou formu na olympiádu přesně, to není snadné. Navíc mi ohromně pomohl při závodě i před závodem. Vybral taktiku, proto jsem zajela výborný čas. Odměnou je i reakce diváků, kteří si to užili. Nic víc nepotřebuji," usmívala se.
V Adler areně totiž měla velkou podporu nejen od českých fanoušků, ale i od domácích vyznavačů rychlobruslení.
"Hodně lidí mi fandilo. Přáli si, abych vyhrála a uspěla proti zdejší nizozemské nadvládě. Kohokoliv jsme potkali, tak mi říkali, abych vyhrála. Aby nezískali další zlato," poukázala na dominanci nizozemských rychlobruslařů v Soči.
Po svém úspěchu dostala od ruského trenéra i plyšového medvěda, maskota her.
