V prvních zápasech ze sebe ještě nedokázal vydat všechno, ale v prodloužení semifinále a ve finále se rozjel a získal první světový titul v nejtěžší váhové kategorii.
Hala Budókan je judistickým chrámem. V roce 1964 se zde konaly OH a za rok se zde bude pod pěti kruhy bojovat znovu. "Pro mě to byla obrovská motivace získat tady medaili. Přestože jsem nepředváděl úplně nejlepší zápasy, chtěl jsem pro to udělat maximum. Možná některý zápas jsem šel víc takticky, abych neudělal blbost a aby mě to pak nemrzelo. Možná i díky tomu jsem pak vyhrál," řekl novopečený šampion českým novinářům.
Finále vyhrál, poté co domácí Hisajoši Harasawa dostal bezmála po osmi minutách boje třetí napomenutí. "Když rozhodčí ukazoval, že dává trest Japoncovi, tak to byl krásnej pocit. Myslím si, že je to jeden z nejkrásnějších pocitů v mé kariéře hned po té olympijské medaili," svěřil se Krpálek.
Začátek turnaje ale pro něj nebyl snadný. "Když jsme se pral v postoji, tak jsem ze sebe nedokázal vypustit, co ve mně je, a to mě hrozně mrzelo. Většinu těch zápasů jsem vyhrál na zemi. Když jsem byl v postoji, tak jsem byl zbytečně napomínaný za pasivitu, zbytečně jsem dělal chyby," vyprávěl.
Až v prodloužení semifinále s Korejcem Kim Min-čingem se rozjel naplno. "Tam jsem do toho vletěl na sto procent, tam už jsem to vypustil. A od té doby to byl ten starej Krpálek a to bylo supr," radoval se. Z osmnáctiletého Korejce měl respekt, letos s ním na Grand Prix v Číně po laciné chybě v závěru prohrál.
"Takže jsem ten zápas šel spíš takticky a šel jsem s tím, že ho udělám v prodloužení, což se povedlo. Měl jsem obrovskou radost, protože tenhle soupeř mi úplně moc nesedí, je to obrovská krabice. Myslím, že asi nejsilnější ze všech, se kterými jsem se dosud pral," řekl o mladíkovi, kterému předpovídá velkou budoucnost.
Se stříbrným olympijským medailistou Harasawou se ve finále utkal vůbec poprvé, ale znal ho z tréninku. "Cítil jsem, že ta šance na to vítězství je. S tím jsem do toho šel. Chtěl jsem tam nechat maximum, chtěl jsem odcházet jako vítěz," uvedl osmadvacetiletý český reprezentant.
Ve finále se musel vyrovnat s tím, jak Japonec natahoval pauzy, aby si odpočinul od jeho nástupů. "Člověk, když se rozjede a je na nějaké vlně, tak chce pokračovat. Mě to vždycky rozhodí, když to přeruší nějakým upravováním nebo odejde za doktorem, že se nechá ošetřovat. Tohohle jsem se hrozně bál," komentoval to Krpálek.
Třetí napomenutí za pasivitu prý mohl Harasawa dostat i dříve než ve čtvrté minutě zlatého skóre. "Myslím, že ten zápas mohl být ukončený mnohem dřív, kdyby to nebylo na domácí půdě. Ale rozumím tomu," poznamenal Krpálek.
Na stupních vítězů se potkal se soupeři, které cestou na vrchol zdolal. Vedle stříbrného Japonce a bronzového Korejce tam byl ještě rovněž bronzový Nizozemec Roy Meyer, jenž s Krpálkem prohrál ve čtvrtfinále. "Tohle jsou vždycky nejlepší stupně vítězů. Nestává se to moc často, ale když se to povede, tak si toho člověk váží," radoval se Krpálek.
Titulem si zajistil takové body do olympijského žebříčku, že má start v Tokiu prakticky jistý. A rád by si v hale Budókan na krk pověsil další cenný kov. "Já pro to rozhodně udělám všechno. Pro mě je to obrovská motivace. Rozhodně budu chtít odjíždět pro medaili," řekl dvojnásobný mistr světa.
Početné sbírky cenných kovů ze šampionátů i turnajů Grand Prix si velmi váží. "Pro mě je celá ta kariéra obrovská pohádka, i kdyby se už nemělo podařit nic vyhrát. Ale já můžu slíbit fanouškům, že rozhodně nekončím a nějakou tu medaili ještě budu chtít urvat. Rozhodně ještě minimálně tu olympijskou," dodal Krpálek.
