Goran začal s tenisem v sedmi letech, poprvé do profesionálního okruhu nahlédl v roce 1988. To mu bylo sedmnáct. V osmnácti se prvně kvalifikoval na Australian Open a dokráčel do čtvrtfinále. Finálovou atmosféru turnaje ATP poprvé okusil v roce 1989 ve Florencii, pár týdnů poté se probil do čtvrtého kola French Open.
Ale antuka mu nikdy nijak zvlášť k srdci nepřirostla. Pro svůj agresivní herní styl potřeboval jiný povrch. Liboval si na hardu, seděla mu i tráva. To začal ostatně brzy dokazovat. V roce 1990 hrál pět finále, vyhrál první titul ve Stuttgartu a ve Wimbledonu skončil až v semifinále.
Wimbledonský happy-end
Právě Wimbledon byl Goranovou velkou láskou. A trofej z All England Clubu velkým snem. Dlouho se mu nedařilo vytoužený pohár získat. Marně se znovu a znovu vrhal pavoukem vstříc svému snu, vždy však byl zastaven.
A pak, po dlouhých letech na okruhu, v roce 2001, to konečně přišlo. Velká Ivaniševičova chvíle se ale nerodila snadno. Chorvat zasvětil celou přípravu k jedinému cíli. Uspět v Londýně. Během roku hrál jen čtyři utkání na antuce, ta ho nezajímala. Soustředil se na trávu.
Pořadatelé slavného turnaje měli pro Gorana slabost, tak jako on pro Wimbledon. Nechtěli jej připravit o poslední šanci dobýt Londýn a nabídli mu divokou kartu. A Goran se dokonale "rozdivočil". V té době 125. hráč světového žebříčku se vzepjal k parádním výkonům. Ve třetím kole si pochutnal na Roddickovi, pak na domácím Rusedském, ve čtvrtfinále ho nezastavil ani Safin.
Bylo tu semifinále. Napjatě očekávané. Británie si sice chorvatského bouřliváka oblíbila, jenže tentokrát šly všechny sympatie stranou. Goranovi se postavila domácí modla Tim Henman. Ani ten ale Ivaniševiče nezastavil, v pěti setech natažených do tří dnů podlehl. A zbývalo poslední jméno. Australan Rafter.
Fantastické, elektrizující finále. Množství skvostných úderů, obdivné výkřiky publika. Báječná atmosféra rámovala skvělý tenis. Rafter už byl v poslední sadě dva míčky od vítězství, jenže Goran se nedal a v pěti úžasných setech Pata porazil 6:3, 3:6, 6:3, 2:6 a 9:7. Dílo bylo dokonáno, chorvatský tenista se za mohutných ovací publika svezl na kolena. V očích se mu objevily první slzy dojetí. Sen se splnil...
Během téměř patnáctileté kariéry se Goran dostal nejvýše na druhé místo světového pořadí. Vyhrál dvaadvacet turnajů ve dvouhře, devět trofejí přidal v deblu. Na konto mu během těch let přiteklo téměř dvacet miliónů dolarů odměn.
Příští díl: JAN MICHAEL GAMBILL
Koho už jste viděli
Marat Safin - Ruský tenista už jednou kraloval žebříčku, nyní se snaží na trůn vrátit. Byl také zvolen nejvíc sexy tenistou.
Tommy Haas - Sympatický Němec se po vleklém a vážném zranění parádně vrátil na dvorce. A fanynky jsou rády...
Nicolas Massu - Dlouhovlasý Chilan se loni výrazně zapsal do olympijské historie. Získal zlato ve dvouhře i v deblu.
Andy Roddick - Americký tenista se dlouho nerozhlížel, mezi profesionály byl chvíli a hned usedl na trůn. Navíc je pohledný.
Lleyton Hewitt - Australana s drze vysunutou bradou a čepicí s kšiltem dozadu fanynky buď milují, nebo nesnášejí. Co vy?
Rafael Nadal - Mladičký Španěl se rychle dere mezi tenisovou elitu. Fantastický úspěch zažil letos na French Open.
Patrick Rafter - Sympatický Australan patřil k elitě světových tenistů. Raketu už ale pověsil na hřebík a věnuje se rodině.
