Dře na stavbě a trénuje s Adamczykovou. Hluchý snowboardcrossař sní o dalších hrách

Miroslav Harnoch Miroslav Harnoch
21. 7. 2023 11:32
Hrdě o sobě prohlašuje, že je nejlepší neslyšící snowboardcrossař na světě. Tomáš Pazdera teď na internetu vybírá peníze od fanoušků, aby se mohl podívat na deaflympiádu v Turecku. V rozhovoru pro Aktuálně.cz povyprávěl mimo jiné o tom, jaké to je spouštět se po svahu ve velkých rychlostech, když neslyšíte soupeře.
Eva Adamczyková a Tomáš Pazdera
Eva Adamczyková a Tomáš Pazdera | Foto: Alexandr Kliment

Váš tatínek hrál tenis, bratr dělá triatlon, vy jste začínal s atletikou a pak přesedlal na snowboard. Proč právě tyhle sporty, hrál v tom nějakou roli i váš handicap?

Od útlého dětství jsem sportoval. Začínal jsem Sokolem, pak mě táta učil tenis a spoustu jiných sportů, abych si jich osahal co nejvíc. Po tenise jsem chodil na florbal, tam jsem zůstal do starších žáků a v tu chvíli jsem začal i s atletikou. Převážně vrhačské disciplíny. Po letech trénování jsem se dostal na letní deaflympiádu. Začínal jsem mít zdravotní potíže, tak jsem si dával pauzu. A to mě donutilo podívat se po jiných sportech.

Co vás tedy lákalo na snowboardcrossu?

Šel jsem do každého sportu, který jsem si chtěl zkusit, až jsem si vybral snowboardcross. Se sluchem to nijak nesouvisí, nalákal mě sportovní adrenalin. V Rejdicích jsem si to vyzkoušel a od té doby jezdím pod trenérem a kamarádem Markem Jelínkem, který je současným koučem Evy Adamczykové, takže trénujeme spolu.

Když se ještě zastavíme u atletiky, prý jste trénoval i s oštěpařem Jakubem Vadlejchem nebo koulařem Tomášem Staňkem. Jak vám to vedle nich šlo? 

S Jakubem jsme se znali spíš po závodní stránce. Byl lepší, ale přesto jsem ho měl jako soupeře rád. S Tomášem jsme léta trénovali a ten byl zas mladší. Mít parťáka v týmu je důležité, vedla nás motivace být lepším. Tomáš je navíc super chlap a neustále usměvavý. S atletikou jsem ale skončil přesně v roce 2009 po deaflympiádě v Tchaj-peji, a to ze zdravotních důvodů, pak mě ten volný čas táhl k jinému sportu.

Jak moc snowboardcrossař potřebuje slyšet v závodech? 

Upřímně, já jsem ve skutečnosti hluchý jako poleno. Mám ale sluchadlo, se kterým slyším. A když jezdím, tak slyším pouze svůj rachot jízdy a okolí ani nestihnu vnímat. Nevím, jak je to u slyšících, ale určitě vnímají i rachot jízdy soupeřů a poznají třeba, v jaké vzdálenosti jsou. Na druhou stranu - stejně se musí soustředit hlavně na svou jízdu, všechno ostatní je ruší.

A můžete i závodit s naslouchadlem?

Na běžných trénincích a závodech pro slyšící používám sluchadlo, ale na mých světových závodech s neslyšícími se sluchadlo používat nesmí. Na to, abychom se stali neslyšícími reprezentanty, musíme splnit mezinárodní pravidla. Párkrát mi i můj trenér Marek připomene, abych trénoval bez sluchadla. Mění mi to koordinaci. Podle trenéra je má jízda se sluchadlem odlišná, než když ho nemám. Kupodivu bez sluchadla jezdím líp.

Jak jste přišel o sluch a máte nějaké vyhlídky, že se stav zlepší?

Narodil jsem se zdravý, až po několika měsících jsem měl zánět mozkových blan a to mě připravilo o sluch. Nejsem ale jediný, je nás spousta. Se ztrátou 99 procent jako u mě se u nikoho sluch nezlepší, ba naopak zhorší, a to se zhoršuje každému z nás věkem. V mém případě doufám, že ke zlepšení povedou nové technologie.

Omezuje vás to v zaměstnání?

Pracuju na stavbě a převážně je potřeba telefonovat. Provádím kompletní rekonstrukce interiéru, exteriéru, stavbu domu na klíč a další jiné práce. Samozřejmě je i spousta zákazníků, kteří moji vadu respektují a napíšou mi zprávu, abychom si stoprocentně rozuměli. Hodně mi v tom pomáhají technologie, kdyby ne, můžu skončit v nějaké práci, kde se komunikace tolik nevyžaduje.

Na velkých sportovních akcích sbíráte jednu zlatou medaili za druhou. Dalo by se říct, že jste nejlepší snowboardcrossař mezi neslyšícími?

Hrdě říkám, že ano, mám nejlepšího trenéra a jsem na to i skutečně pyšný. Poslední deaflympiádu v Itálii 2019 jsem suverénně vyhrál. A to jsem nebyl v nejlepší kondici. Jsem cílevědomý člověk a za touto cestou jdu. Samozřejmě vím, že se může stát cokoliv.

Právě kvůli cestě na deaflympiádu, kde vám jde o "zlatý hattrick", vybíráte peníze na Doniu. Kolik potřebujete a na co konkrétně byste částku použil?

Jednou se sportem budu muset skončit, ale teď ne. Jednak mě to baví a stále se cítím dobře, že bych další závody rád ještě odjezdil. Přece jenom mě ale celý realizační tým, cestování, ubytování, pronájmy a další věci stojí peníze. A celkově do února 2024, kdy začíná neslyšící Deaflympiáda v Turecku v Ankaře, mi vyšel výdaj 350 000 Kč. Za každý finanční příspěvek nabízím krásné dárky na památku a veliké poděkování za silnou podporu.

 

Právě se děje

Další zprávy