Na závodech jako Tour se samozřejmě sledují hlavně sportovní výsledky. Ale jak je to vlastně v zákulisí? Máte třeba večer po etapě čas zavolat domů rodině, přečíst si pár stránek v nějaké knížce nebo si třeba popovídat s dalšími členy týmu?
Po večeři vždycky zůstaneme s klukama chvíli u stolu, povídáme si historky ze závodu nebo z minulosti. Když odejdeme na pokoj, každý zavolá rodině. U večeře nikdy nepoužíváme telefony a snažíme se povídat spolu. Panuje tam uvolněná atmosféra. Na pokoji pak studujeme etapu na další den a jde se spát.
Každý den před odjezdem na start musíte sbalit svoje osobní zavazadlo, o jehož přepravu na další místo se pak postará tým. Co si vlastně cyklista na Tour s sebou veze?
Neveze si nic jiného, než na každý jiný závod. Dva tři komplety, nějaký dlouhý dres, tepláky a kalhoty na týmovou večeři. Samozřejmá má batůžek nebo toho trollíka, který si veze na start a tam má ty nejdůležitější věci potřebné v etapě. Abych ráno neměl stres, připravuju si je vždycky už večer. Věci si beru s sebou i podle toho, jaké hlásí počasí. Nechávám co nejvíc věcí v kufru, abych toho měl s sebou co nejméně a nemusel je tahat.
Odpočinkové dny na Tour ve skutečnosti odpočinkové nejsou, stejně jezdíte na kole. Kolik toho v den volna ujedete a proč vlastně úplně nevypnete a neležíte třeba celý den v posteli?
Odpočinkové dny to samozřejmě nejsou, protože je velký mediální zájem. A jsou tu i sponzoři, takže se věnujeme jim. Většinou se právě s nimi jezdí na vyjížďku. Když je potřeba zapracovat víc například před těžkou etapou, většinou se jezdí intervaly na ergometru. Je to kratší a intenzivní, aby člověk nevypadl ze závodního rytmu. Tělo se rychle naplní jídlem a vodou a další den by závodník mohl hodně trpět.
V jednom rozhovoru jste nedávno říkal, že si dáte ke snídani i tři espressa a pak jedete na start, před kterým si dáte klidně ještě jedno. Je to tak? A není to nezdravé?
Nevidím na tom nic špatného (smích). Je spousta lidí, kteří k těm kafím ještě kouří. Já nekouřím, takže jsem jen u těch kafí a spousty vody.
Na Tour má tým vlastní kuchyni i kuchaře. Jídelníček se tvoří s ohledem na co nejlepší výkon jezdců. Jak moc máte na výběr, co budete jíst?
Kuchaři se samozřejmě radí s doktorem. Podle toho, jaké je složení etap, se nám snaží měnit jídelníček tak, aby strava byla pestrá: ryby, kuřecí, hovězí. Před horskými etapami se snaží dávat hovězí opatrně, protože se dlouho tráví. Většinou jsme na rybách nebo na kuřecím. Pak nám dělají různé variace salátů, těstovin, rýží, aby to bylo pokaždé jiné. Na výběr mámě většinou z pěti šesti jídel. Tři jsou teplá a tři studená.
Kolik kol má pro vás tým připravených na Tour?
Za námi jedou dvě auta. Na každém je jedna rezerva plus jedno závodní kolo. K tomu má každý člen týmu dvě časovkářská kola. Ta se ale odvážejí zpět do servisu, abychom je nemuseli tahat s sebou a zabrala by hodně místa.
Člověk by řekl, že Tour je hlavně nesmírně fyzicky náročná záležitost. Ale cyklisté, kteří jeli Tour říkají, že je především ohromně náročná na psychiku. Také to tak vnímáte? A proč to tak je?
Člověk musí být neustále na pozoru. Všude, ať na hotelu nebo na startu nebo za cílem ho obklopuje velké množství lidí, všude jsou novináři. Musíte dávat pozor na všechno. Je fajn, že je podél trati tolik diváků, ale to všechno je stres, který spolu s délkou závodu a červencovým vedrem samozřejmě unavuje.
