Zanedlouho třiatřicetiletý Kreuziger si z dosavadních výsledků týmu v novém působišti těžkou hlavu nedělá. Upíná se spíše k tomu, aby stáj ukázala, na co opravdu má, v jejím dalším pokračování. "K tomu, aby se člověk odrazil, občas není špatné chytit ránu a dostat se na úplné dno, aby se zase probojoval zpátky. Určitě nemůžeme být výsledkově spokojení. Z těžkých ran se ale musí člověk zvednout a oklepat," řekl Kreuziger na dnešním setkání s novináři.
"Když se někdo podívá na výsledky, tak zatím dominují tři týmy: Deceuninck-Quick-Step, Astana a Bora. Ostatní trošku bojují. S těmi jsme na tom tak nějak podobně. Zjara jsme měli smůlu, když kluci onemocněli, z toho byli poslaní na závody a rozšířilo se to mezi ostatní. Velká část týmu se položila, což určitě nepomohlo. Také je potřeba, aby se všichni, co přišli nově do týmu, kde je i nový personál, naladili postupně na stejnou notu. I to může být jeden z faktorů, proč jsme to jaro úplně nechytli, jak asi všichni očekávali," přemítal Kreuziger.
Atmosféra v týmu ale není pesimistická. "Máme dobrou partu, jen nám chybí výsledek. Je to o tom, abychom to zlomili. Nic jiného nám ani nezbývá. Nejhorší by bylo, kdybychom začali panikařit. Prostě nám to uteklo, ale všichni jsou ve skvělé kondici. Věřím, že se to musí zlomit," ujistil Kreuziger.
Sám vyhlížel jarní klasiky s nadějí, cítil se dobře připravený. "Jsou tam ale faktory, co mohou ovlivnit ten konečný výsledek, což se projevilo u mě ve středu, kdy pád určitě nepřispěl k tomu, abych byl připravený na Lutych a byl v optimální pohodě. Dívám se na další závody. Je důležité si odpočinout, dát dohromady to rameno, aby tam nic nebylo, a od neděle jsem mohl začít zase trénovat," konstatoval Kreuziger.
Jeho nepříjemný pád byl do jisté míry kuriózní. Rozhodně se nestává často z podobných důvodů. "Byl hodně větrný den, ale projeli jsme tam už to kolo předtím a nikomu se nic nestalo. Okruh před tím pádem jsme tam projížděli možná i pomaleji než to předešlé, ale že se někomu zvedne kolo, to se stane opravdu málokdy," podivoval se Kreuziger nad sílou větru.
Celou situaci ale vnímal ze dvou pohledů. "Měl jsem smůlu, že jsem spadl, ale zároveň i štěstí, že jsem netrefil ten sloup, co tam byl, a nezlomil se úplně. Takhle mám pochroumané rameno, což by se mělo dát ale do týdne dohromady. Pokud to tedy bude tak, jak to vypadalo na rentgenech a všech možných vyšetřeních," věřil Kreuziger v brzké uzdravení.
Fraktura by zabrala mnohem více času. Podezření na zlomenou lopatku se ale naštěstí pro něho nepotvrdilo. "Takhle věřím, že budu v neděli opravdu sedět na kole. A snad se mi to pak už bude vyhýbat ve zbytku sezony."
I díky masážím a fyzioterapii v mezidobí po Valonském šípu nechyběl v neděli na startu závodu Lutych-Bastogne-Lutych. "Každý se mi snažil pomoct, abychom tomu ulevili. Odvedli výbornou práci, protože v normálním životě jsem byl nepoužitelný, lidi z týmu mě skoro oblékali. Na kole je to tělo docela zafixované. Když ale máte jet sedm hodin v dešti, tak se to někde projevit muselo. Kdyby bylo normální počasí jako na Valonském šípu, nějakých 15 stupňů a bez deště, tělo by tak netuhlo. Ty extrémní podmínky tělu nedovolily, abych tam až do toho závěru zůstal," řekl Kreuziger, který obsadil 79. místo s třináctiminutovou ztrátou.
Rehabilitaci by nyní měl napomoci krátký pobyt v Dubaji. "Dnes jsem také navštívil pohybové centrum docenta Koláře, kde jsem byl u primáře Hradila a dalších doktorů, abychom to ještě zkontrolovali, i když jsem už na dost vyšetřeních byl. Ale až se vrátím, mám už naplánovanou nějakou rehabilitaci. Je to ideální místo, kde mi pomohou dostat se do formy," prohlásil Kreuziger.
Nyní má šest týdnů bez závodů. "Pak pojedu Gippingen před závodem Kolem Švýcarska. Tam bych měl jet 13. června. Příští týden tady budu kvůli regeneraci, 10. května pak odjíždím do Itálie, kde budu deset dní sám, pak přijede trenér a pojedeme projet alpské etapy Tour, abychom věděli, co nás čeká. Pak zůstaneme na Gardě na intenzivní tréninky. A jsem samozřejmě v širším výběru na Tour, jako spousta dalších kluků," nastínil Kreuziger.
