S jakou taktikou jste šel do závodu?
Taktika byla dobře odstartovat. Snažil jsem se jet vepředu a trošku ten závod udělat, aby se vytvořila menší skupinka a zbytečně se to tam nestrkalo. To se mi povedlo.
Jak moc rozhodujícím faktorem byli diváci?
Samozřejmě diváci jako každý rok úžasní. Letos to bylo ještě lepší. Musím jim poděkovat. Mně se nejelo úplně dobře, vůbec jsem se nemohl dostat do tempa. Ale snažil jsem to v těch výjezdech vždycky urvat. A diváci mě tam hnali, kdyby tam nebyli, myslím si, že bych se v těch kopcích úplně zastavil.
Dneska vám to šlo výborně směrem do kopce. Měl jste někdy lepší vrchařskou formu?
Taky jsem si toho všiml. (smích) Ale musím říct, že mi to hůře klesalo. V té technice to bylo slabší. Nevím, jestli je to způsobené tím zraněním, že nejsem v technice tak vyježděný. Ale do kopce mi to šlo, tam jsem byl možná lepší než Julien, který je ve stoupáních obvykle nejlepší. Je to dobré, ale ty nohy nebyly pocitově až takové, jak bych chtěl, rval jsem to silou a nechytil úplně tempo. Ale je to snad dobré znamení, že ta forma je dobrá. A když to tak řeknu, do Ria aspoň budu naštvaný a snad to bude ještě lepší.
Takže tedy rozhodly sjezdy? Nebo kde teda Nino udělal ten rozhodující náskok?
Neřekl bych, že sjezdy. Nino byl dneska nejsilnější. Když jsem odstřídal po těch dvou kolech, v nichž jsem to táhl, abych si odpočinul, Nino zrovna nastoupil. Takže si vybral asi ten nejlepší moment, v němž jsem nebyl schopný reagovat, a bylo rozhodnuto. Ale jak říkám, dneska to pro mě nebyl úplně příjemný závod, takže jsem rád za tu stříbrnou medaili.
"Možná jsem to přehnal s tréninkem"
Na začátku jste byli v první trojici i s Ondrou Cinkem. Existovala nějaká varianta, že byste si třeba pomohli?
Moc ne, my jsme se k sobě ani moc nedostali. Bylo to zrovna v momentech, kdy se nedalo moc předjíždět. Kdyby to bylo ke konci závodu, v nějaké technice by se dalo něco vymyslet. Jde ale o to, jestli bychom se dohodli, na koho se pojede. (smích)
Co můžete do olympiády ještě vylepšit?
Samozřejmě je možné zapracovat na všem. Ale nějakou jednu konkrétní věc nevím. Každý den vám přijde, že trochu chybí něco jiného. Já jsem se zatím stoprocentně soustředil na dnešek. Ale nevím, možná… Snažil jsem se tu atmosféru tady si moc nepřipouštět, ale přece jen to na mě asi trochu dolehlo a v těch posledních dnech jsem to možná trošku přehnal s tréninkem.
Vítězka ženského závodu a vaše týmová kolegyně Annika Langvadová právě včera říkala, že sama koukala, jak hodně se na dnešní závod soustředíte. Minulý týden kolem MS v maratonu jste prý trénoval jako někde na soustředění a obávala se, aby vás to příliš nesvazovalo. Byly ty obavy tedy oprávněné?
Roli to moc asi nehrálo. I když ten minulý týden se moc nepovedl, cestu zpět komplikovaly stávky ve Francii. V závodě jsem měl pak dva defekty, ten druhý mě definitivně vyřadil z boje o titul. To bylo trošku frustrující, protože jsem měl k titulu blízko. Kdybych sem přijel s titulem z maratonu, možná bych sám na sebe vytvářel menší tlak. Ale ten tlak na mě asi opravdu přece jen trošku dopadl. Člověk si to možná nemusí moc připouštět, ale přijela tady spousta fanoušků, hodně z nich asi kvůli mně, a ten tlak určitě byl.
Je naplánována nějaká oslava či odměna?
Zatím nevím. Kdyby to bylo o stupínek lepší, možná by něco proběhlo, ale dám si pivo a příští týden se jede zase svěťák. Takže během týdne musím zase zmobilizovat síly. A pak začne trénink na Rio, přece jen kvůli tomu zranění mám ještě pořád trochu manko.
Na stupních vítězů stáli patrně tři nejúspěšnější bikeři historie. Souhlasíte s tím, že teď horská kola zažívají jakousi zlatou éru?
Já jsem samozřejmě rád, že k této trojce patřím. I když co se týče světových pohárů, tak jsem až na třetím místě, kluci jich mají na svém kontě víc. Já jsem možná výjimka, protože to kombinuji s maratonem, což je trochu něco jiného. Ale do těch soubojů se občas připletu a jsem za to rád.
Je rozdíl soupeřit s Ninem a Julienem? Máte je nějak prokouknuté, co na každého z nich platí?
Zatím jsem se většinou přetahoval s Ninem. S Julienem takhle vlastně poprvé. Ale vím, že nebývá moc rychlý v závěru. Přesto jsem se mu snažil cuknout už dříve. A snažil jsem se, aby mi neodjel ani v tom kopci. Fyzicky je na tom z nás asi nejlíp, takže když tam pak v jednom výjezdu nastoupil a snažil se mě předjet… Když jsem jej vedle sebe viděl, zrychlil jsem a nepouštěl před sebe. Tam jsem viděl, že to jde dobře. Pak jsem mu odjel a už to nepustil.
Má podepsanou smlouvu až do Tokia
Už jste někdy na závodech horských kol zažil sborové skandování jednoho jména, jako když tady po vyhlášení znělo „Jarda! Jarda!“?
Myslím, že ne. Ta atmosféra byla úplně nejvíc, to ani Rio nemůže přebít. Už asi nikdy takovou podporu jako dneska mít nebudu, bylo to výjimečné a jsem rád, že jsem fanouškům to stříbro mohl ukázat.
Nino Schurter říkal, že má podepsanou smlouvu na další čtyři roky až do další olympiády, jak to máte vy?
To je dobře pro Nina. Já jsem nedávno podepsal také smlouvu až do Tokia se svým největším partnerem, takže závodit ještě budu. Teď jde o to, doladit to s týmem a rozhodnout se vůbec, v jakém sportu to bude. Ještě před Riem by to mohlo být dohodnuto.
Existuje tedy i varianta změny disciplíny? O tom jste uvažoval po posledních OH.
Rád bych podepsal se svým současným týmem a zůstal na horských kolech. Ale taky bych si rád vyzkoušel nějaký velký silniční závod, jako se to povedlo Nino Schurterovi. Ale uvidíme, jak se rozdají karty, které týmy bude náš hlavní sponzor podporovat a jestli by se to mohlo povést.
