reklama
 
 

České triatlonové legendy: Soupeříme spolu přes dvacet let

20. 7. 2015 7:30
Obsáhlý dvojrozhovor s českými triatlonovými legendami Filipem Ospalým a Petrem Vabrouškem.

Opava - Opavské Stříbrné jezero bylo v sobotu dějištěm závodu Model Triatlon Opava, dalšího dílu Českého poháru v olympijském triatlonu. V kulise ostrovtipu pětatřicetistupňového vedra tady do cíle jako první doběhl devětatřicetiletý matador, trojnásobný olympionik a čerstvý evropský šampion na středních tratích Filip Ospalý. Na páté místo se pak probojovala brzy dvaačtyřicetiletá vytrvalecká legenda Petr Vabroušek, který po patnácti účastech na Ironman Havaj zaujal letos vítězstvím v maratonu na Severním pólu. Společné účasti těchto dvou,"chodících kronik" českého i světového triatlonu Aktuálně.cz využilo ke společnému rozhovoru.

Jak jste si závod v Opavě užili?

Vabroušek: Já maximálně. Olympijský triatlon jsem jel naposledy loni v Račicích, to bude víc než rok. Takže pro mě super rychlovka, užil jsem si to.

Ospalý: No, já jsem se tím dneska trochu ne protrápil, ale tohle počasí úplně nemám rád a dneska to byl takový extrém, ale pro všechny to bylo stejné.

Setkání v devadesátých letech

Vzpomenete si, kdy jste se poprvé takhle potkali na jedné startovní čáře?

Ospalý: No, to nevím.

Vabroušek: Devadesátá léta, začátek devadesátých let.

Dokonce začátek…

Ospalý: Tak já jsem se závody začal v roce 1992.

Vabroušek: Já jsem začal už v roce 1989. V tom 92. roce už jsem u těch Filipových začátků asi byl. Možná Blanenský plecháč?

Ospalý: Ano, v Blansku to mohlo být, Blanenský plecháč 1992 nebo 1993. Pak různé triatlony a duatlony kolem Brna.

Vabroušek: Takže 23 let spolu závodíme.

Teď přijde tradiční otázka na Petra. Jaké je k dnešnímu datu ono magické číslo dokončených ironmanů?

Vabroušek: Nejsem si úplně jistý, to číslo zase úplně neřeším. Závodím hodně, protože mě to baví, nesnažím se trefit rekord. Popravdě ani nevím, jestli už jsem dosáhl nějakého rekordu v počtu odjetých ironmanů. Někteří tvrdí, že jo. Ale budu někde na necelých 160, asi 158. Ale nemám žádný cíl před sebou, že bych jich chtěl odjet 200 nebo 300. Prostě mě baví závodit. Nemusím trénovat, když mám každý týden ironman. Teď jsem vlastně pět týdnů měl pět ironmanů a mezitím jsem vůbec netrénoval.

Bohužel si na to už rodina zvykla, takže když pak ironman nemám a měl bych přes týden něco potrénovat, tak už se to nesetkává úplně s nadšením. (smích) Teď jsem od středy začal trénovat po nějakých šesti týdnech. Takže dneska jsem to jel, dá se říct, z plného tréninku. Ale tady u těch krátkých tratí… Já stejně jinou než tu ironmanskou rychlost nemám, takže mě překvapilo, že to stačilo na první desítku.

Filip se tomu číslu směje…

Ospalý: Já jsem skončil u čísla tři, takže já si to budu pamatovat. (smích)

To už je opravdu konečné číslo?

Ospalý: No jasně.

Vabroušek: Tak na stará kolena ještě dáš, ne? Na pohodu něco?

Loni jste říkal, že byste byl rád, kdyby vám Petr na Havaji dělal poradce, nakonec tam nestartoval. Ani případná společná účast by vás nenahlodala k pokračování na dlouhých tratích?

Ospalý: Tak my jsme přes telefon a e-mail byli pořád v kontaktu. A vlastně, i kdybychom tam byli oba, asi bychom bydleli každý jinde, takže bychom se tam potkávali málokdy. Ale přes e-mail jsme řešili hodně věcí.

Vabroušek: Za patnáct let jsem tam dělal poradce tolika lidem… Filip už to nestihl. On už ale hlavně nepotřebuje tolik poradit, za ta léta už má takové zkušenosti, že ví dobře, co dělá. Spíš jen ta specifika závodu a klimatu jsme řešili. Nakonec je ale každý na té trati sám. Mně tohle trošku chybělo v tom prvním závodě, který jsem na Havaji jel. To bylo v roce 1999 a je to vlastně jediný ironman, který jsem nedokončil.

A tehdy mi všichni radili, že mám pít, co nejvíc. Skončil jsem na nějakých 2 litrech na hodinu a totálně si vypnul ledviny. Vzdal jsem někde na 30. kilometru maratonu, tehdy jsem to měl za celou kariéru tam asi nejlépe rozjeté. Tam asi byla šance na elitní desítku. Tehdy jsem ještě plaval hodně a dobře, od té doby už je to horší.

Havaj je splněním životního snu

Filipovy ambice byly loni asi o něco vyšší než to konečné 31. místo, v čem byl tedy největší problém? I Petr vlastně loni před Havají říkal, že jeho rekord, tedy 19. místo padne.

Vabroušek: Myslel jsem si, že jo, ale ty podmínky jsou prostě specifické.

Ospalý: Profil cyklistiky je tam opravdu náročný, je to nahoru a dolů, ale ani z kopce si nemůžete dovolit nešlapat, protože se zastavíte. Je to pro silové typy závodníků a to já na tom kole nejsem. Navíc v tom počasí… Vydržel jsem s nimi šedesát kiláků a pak to bylo jenom o tom dojet do konce.

Vabroušek: Tady si třeba člověk řekne, že je vedro, ale proti Havaji je tady příjemný chládek. Tam teplota může být podobná jako tady dneska, ale je úplně jiná vlhkost. Mně tam třeba silová cyklistika vždycky vyhovovala, jenomže s mojí ztrátou z plavání… Nikdy jsem nebyl v té první skupině, jako Filip a honit to sólo, to prostě v těchto podmínkách nejde.

Havaj jsem si vždycky užil, to, že jsem byl mezi tou úzkou skupinkou lidí, kteří si vybojovali účast. Kromě prvních dvou nebo tří let, kdy šance na Top 10 byla, tak pak s tím plaváním… Dostalo se nás tam nejlepších 50 nebo 55, z nichž jsem byl nejhorší plavec. Takže když jsem dorazil do depa, všechna kola byla pryč a bylo po závodě. Ale stejně je na té Havaji člověk rád.

Je Havaj ten zážitek, pro který stojí trénovat?

Vabroušek: Je to super, že to Filip zažil taky. Oči celého triatlonového světa se tam upírají.

Ospalý: Když to srovnáme, tak olympiáda je sice jednou za 4 roky, ale je to pro úzký okruh závodníků. Kdežto když se na Havaji člověk v padesáti rozhodne, že se tam nominuje, tak tam může za deset, patnáct let startovat. Je vidět, že pro většinu závodníků je splněním životního snu tam být. I když já říkám, že ten závod se mi nelíbil, to prostředí je strašně malé, pro diváky je těžké se orientovat.

Vabroušek: Je to prostě malý ostrov v Pacifiku. Není to jako v Rothu, kde jsem závodil před týdnem. Tam je 250 tisíc diváků, už v 6 ráno je 40 tisíc diváků na plavání, v té malé vesničce uvnitř ničeho. Na Havaj by diváci museli přiletět.

Ospalý: No, je tam cítit atmosféra lidí, že se tam nominují a chtějí si závod vyzkoušet. Od samého začátku, kdy jsem s triatlonem začal, bylo mým cílem na Havaji jednou startovat a vyzkoušet si to. Takže jsem rád, že i díky sponzorovi Zdeňkovi Kepákovi jsem tam mohl být i s celou rodinou. Odfajfkováno a jedeme dál.

Vabroušek: To já jsem se byl na Havaji poprvé podívat v roce 1997 na svatební cestě s manželkou. Tehdy jsme seděli takhle v hotelu kousek od cíle ve vířivce a po závodě se začaly do hotelu vracet ty nalomené postavy. Říkal jsem manželce, že tohle, to určitě dělat nebudu. A o dva roky později už jsem tam stál na startu a dohromady patnáctkrát v řadě.

A jak to máte s Havají Letos? Loni jste cíleně nesbíral body, ale nakonec to málem vyšlo.

Vabroušek: Teď je cílem tam už nejet. Po těch patnácti účastech už jsem si říkal, že stačilo. Je spousta jiných závodů a tím, že se tam dneska musí člověk dostat přes rating, tak si kolem toho musíte postavit celou sezonu, abyste odjel bodované závody. Třeba letos jsem se už přeorientoval na sérii Challenge, kde jsou lepší prize money a lepší atmosféra, o Havaj se už ani nesnažím.

I trenér Luboš Bílek říká, že série Challenge se jednoho dne prestiží dostane před sérii Ironman.

Vabroušek: Já jí přeji, aby se to povedlo. I s Filipem jsme to už vyřešili tak, že jezdíme spíše jejich závody. Tam jde vidět, že si víc váží závodníka, ať už profesionálního nebo hobíka. Ironman, to je taková obchodní mašinérie. Nedělají to úplně dobře, řekl bych, čím dál hůř. Challenge mají smůlu samozřejmě v tom, že nemají Havaj. Ale vzhledem k tomu, že 99 % závodníků se na Havaj nikdy nenominuje, tak to nemusí být takový problém do budoucna.

Výsledky přicházejí i "pokročilém" věku

Je někdo nebo něco, co vás na Havaji v loňském roce překvapilo? Připomenu, že Petr loni, když jsem se ptal, kolik mužů tentokrát v maratonu porazí slavnou Mirindu Carfraeovou, říkal, že více než rok předtím, kdy to byli dva, a Filip bude mezi nimi. Nakonec ji porazili zase jenom dva profíci a celkově tři muži.

Ospalý: Trend je jednoznačný, nejdelší trvání je kolo. Všichni jedou naplno kolo, a pak nemůžou běžet pod 2:50.

Vabroušek: Jo, zatímco Mirinda si jede svůj závod, rozloží si ty síly i na běh, tak v těch chlapech je to vabank. Filip to zažil v  čelní skupině. Tam se nastupuje, zrychluje, člověk si musí hlídat, aby se neocitl v draftingu (nedovolená jízda v závěsu či „vzduchovém pytli“ za jiným závodníkem), takže je to neustále nahoru, dolů. Je to takový trošku sprinterský závod. Mirinda tohle absolvovat nemusí, ona se nechá dojet nejrychlejšíma hobíkama, kteří jedou nějaké konstantní tempo, s nimi se určitě popoveze, byť třeba v rámci toho 12 metrového rozestupu.

A přijede na začátek toho maratonu v situaci, že je schopná rychle běžet. Kdežto v těch chlapech, kdo chce zůstat v čelní skupině a ještě třeba reaguje na nástupy Kienleho a dalších skvělých cyklistů, přijede do depa úplně vypráskaný. Já sám, když jsem ještě běhával maratony za 2:48 nebo 2:46, tak na Havaji jsem málokdy šel pod tři hodiny, jestli vůbec. Protože celé kolo jsem se snažil marně dostihnout tu skupinu před sebou. Tam nejde nechat si tu skupinu ujet.

Když se vrátíme zase k letošní sezoně, tak navzdory, řekněme pokročilejšímu věku máte pořád výsledky. Filip je čerstvým mistrem Evropy v půlironmanu, kde porazil i závodníky schopné jezdit v Top 10 na Havaji…

Vabroušek: Filip si jednoznačně našel trať, která mu prvotřídně sedí. Půlka je doslova dělána pro něj, to už dokázal, když se na těchto tratích stal vicemistrem světa. Na půlkách má podle mě ještě velkou budoucnost.

Takže pro druhou půlku sezony je cílem zase MS v půlironmanu?

Ospalý: Ne, loni jsem ho ještě absolvoval, ale věk nezastavím a musím si vybírat závody, kde mám šanci na vítězství. To jsem říkal vždycky, že nebudu jako Petr závodit do nekonečna a jakmile nebudu mít na to, abych byl první na závodech, nebudu mít motivaci se na to připravovat. Takže musím slevit ze svých ambicí a vědět, že Gomeze s Frodenem už neporazím. Pro nás je výhoda, že triatlon má spoustu závodů a vzdáleností. I když to pro veřejnost může občas být trochu matoucí.

Vabroušek: Ano, ale půlka už je etablovaná disciplína a možná i nejoblíbenější podle počtu startujících. Ale my jsme se právě u Filipa rozhodli to směřovat na Challenge na půlky, stejně jako u mě dlouhé Challenge. A podařilo se. Tím, že Filip vyhrál v ME Rimini, objevily se pozvání na další Challenge. A neměl by být problém, aby se dostal do nejprestižnějších závodů.  Bohužel nevyšla Dubaj z Triple Crownu, to bylo na Filipa ještě moc brzy, ale neměl by být problém se dostat do dalších závodů. Ten druhý ještě není rozhodnutý, že?

Ospalý: Bohužel ne. Bahrajnský princ by chtěl závod, kde by startovali ti nejlepší, jako mistrovství světa? To ale asi neprojde. Takže z toho bude spíše Double Crown a v Bahrajnu pak asi bude 20. 11. noční závod.

Když se podíváme na Petrův letošní rok, jsou tam už v zimě ironmany v Austrálii nebo Izraeli, ale na jaře potom zase maraton na Severním pólu. Je tohle vůbec zdravé?

Vabroušek: Já se tím triatlonem bavím. Na otázku, jestli je to zdravé, bych odpověděl, že mám za sebou 160 ironmanů ve zdraví. V podstatě jsem nikdy nebyl přetrénovaný. I když popravdě letos první závod v lednu, Isramana jsem jel s horečkami. Dostal jsem něco, co přinesla dcera ze školky, a bohužel se mě to až do závodu drželo. Ten závod jsem objel, neobhájil jsem vítězství, ale byl jsem třetí.

Na organismu se to ovšem podepsalo, takže jsem další marodil. Potom jsem začal „otužovačku“ na Severní pól. Pak jsem neměl moc natrénováno, nebyl jsem v moc dobré formě. V tomhle stavu jsem ne úplně dobře zajel Krušnomana a Czechmana. Teď těch posledních pět dlouhých v pěti týdnech a mezitím šestidenní odpočinek mě postavilo zpátky na nohy a už se cítím docela dobře. Myslím si, že zbytek sezony bude zase super.

Triatlon výrazně zrychlil

Jak se z vašeho pohledu změnil triatlon za dvacet let, kdy závodíte? Filip zažil i první olympijský závod…

Vabroušek: V podstatě se za těch dvacet let změnilo to, že dříve u nás těch dlouhých triatlonů moc nebylo. Dalo by se říci, že v 90. letech u nás nebyly prakticky žádné dlouhé triatlony. Všechno se to směřovalo do těch krátkých, takže účasti na těch olympijských tratích byly až kolem 300, 400 startujících. Potom se rozjel dost velký boom delších distancí a dneska jsou ta čísla daleko větší na železňácích, půlželezňácích. Tady v Opavě startovalo 100 lidí, na Czechmanovi třeba 700. Ten olympijský je dnes pro úzkou skupinu eliťáků a hobíci se ho trochu bojí, což souvisí i s povolením draftingu a podobně. Ale myslím si, že i ten krátký triatlon zase půjde nahoru.

A co ten olympijský?

Ospalý: Všechno se zrychluje. Závodníci kvůli tomu musí více dbát na regeneraci a podobné věci. Na olympiádě je vidět, jak se běhá dnes a jak se běhalo v Sydney. Pořád se to bude zrychlovat. Triatlon je dobrý v tom, že když závodník dosáhne vrcholu v běhu, může se soustředit na kolo. Jak říkal Petr, tomu krátkému chybí nějaký velký závod. Olympijský je pro takovou sortu těch profíků, v dlouhém se realizují i ti hobíci, kteří pak po závodě rozebírají, za kolik plavali a podobně.

Vabroušek: Více to táhne, více si dokážou. Nejvíc samozřejmě táhne ironman, protože když má někdo za sebou ironman, dme se pýchou až do smrti. Olympijský triatlon není až tak náročný, to zvládne každý, kdo trochu potrénuje, a není takovou motivací pro hobíka. Ale ať už začínáte na krátkém nebo dlouhém, nakonec vždycky skončíte u toho dlouhého.

Znáte se před dvacet let. Jakou vlastnost byste si vzal jeden od druhého?

Vabroušek: (smích) Já bych si od Filipa vzal plavání. My jsme v podstatě začali plavat podobně, ve stejném věku, ale zatímco já jsem začínal plavat kraula s prsovýma nohama a naučil jsem se to sám na rybníku, což byl průšvih, tak Filip začal plavat u Tobiáše dobrou techniku jako špičkový plavec a tam se naše cesty výkonnostně rychle rozešly.

A Filip?

Ospalý: Já bych si od Petra vzal jeho výdrž. On se prostě zakousne do řídítek a jede, když to nejde, tak ještě v uvozovkách přidá. Mně, jakmile to nejde, tak to prostě nejde. Když se člověk podívá na mé výsledky, tak mi závod buď sedne, jsem ve formě a jsem nahoře nebo je to DNF nebo někde vzadu, když to nesedne. Takže klobouk dolů před Petrem, že jde každý týden na start a bojuje až do cíle.

Oba jste vystudovaní ekonomové. Petr už se trochu věnuje i podnikání, kam budou směřovat vaše kroky po definitivním konci závodní kariéry?

Vabroušek: Podnikání je jedna z možností, zastupuju značky, které mě dlouho podporovaly, a už to dělám deset let. Triatlonový trh je ale malý a není to nic, co by člověka úplně uživilo. Nepochybně jsem se ale s triatlonovým prostředím sžil natolik, že v něm budu chtít pokračovat, ať už jako trenér, pořadatel nebo zástupce těchto značek. Určitě ale nezačnu chodit někam do práce, kde by mi někdo dělal šéfa, to si představit nedovedu, protože jsem to nikdy nezažil. Možností je ale spousta, až přestanu závodit profesionálně, nicméně doufám, že nepřestanu závodit úplně.

Ospalý: Uvidíme, vždycky jsem říkal, že jsem otevřený všemu. Díky tomu vzdělání snad nějaké možnosti mám. Já se ani nebráním tomu, co tady Petr říká, že ne, že by mu někdo šéfoval. To já si dokážu představit trávit nějakou delší dobu v kanceláři. Důležité bude, abych uživil rodinu. Zatím ale zdraví slouží, výsledky jsou, i sponzoři.

autor: Ondřej Kurečka | 20. 7. 2015 7:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama