Závod míru byl prestižní akcí, která vedle vysoké sportovní úrovně měla především funkci politickou a ideologickou. Měla ukázat převahu a soudržnost "táboru míru".
| Černobyl a lidé. Je tomu 20 let - SPECIÁL ZDE |
Až do extrému to bylo dohnáno právě v roce 1986. Začátkem roku se k tradičním účastnickým zemím závodu, tedy Československu, Polsku a NDR, přidal i Sovětský svaz. Nebylo to poprvé. Už rok před tím se po prologu v Praze zamířilo do Moskvy a po třech etapách se celý peloton letecky přepravil zpět do Československa.
Tentokrát však volba osudově padla na Kyjev. "Do závodu přišli Rusové až někdy na začátku roku, když už byly připravené všechny tréninkové plány. Původně se mělo startovat 8. května z Prahy," vzpomíná bývalý reprezentant Vladimír Kozárek.
O tom, co se v Černobylu stalo, se českoslovenští cyklisté dozvěděli už 26. dubna na závodě Giro Regioni v Itálii. "Přišel k nám jeden ze západoněmeckých závodníků s tím, že vybuchla atomová elektrárna a že Závod míru se bude startovat až z Polska," vzpomíná Kozárek.
Ale o tom nemohla být ani řeč, kyjevské etapy nebylo možné odvolat už z politických důvodů. "Státní trenér Kamil Haťapka nám řekl, že to jsou jen fámy, že se vcelku nic nestalo a že jedeme dál," dodává Kozárek.
Kozárek: Nejsem žádný hrdina
Kusé informace o jaderné nehodě však už mezitím dorazily i do Československa a pro mnohé závodníky nastalo dilema: Riskovat zdraví, nebo kariéru?
Rozhodování jim "ulehčil" fakt, že pokud by nechtěli jet, zřejmě by definitivně dozávodili. "V té době by odmítnout jet Závod míru znamenalo konec sportovní kariéry," říká dnes další bývalý reprezentant Jozef Regec.
"Závod míru byla prezentace vyloženě politická.. Všechno bylo pod patronací československé vlády. Nebylo myslitelné, abychom na něm nestartovali," dodává.
Jeho bývalý kolega Kozárek se přidává: "Kdybych úmyslně odmítl startovat, zavřeli by mě i s celou rodinou."
Vladimír Kozárek však nakonec na Ukrajinu neodcestoval. "Kdepak, já nejsem žádný hrdina. Byl jsem opravdu nemocný a měl teploty. Prošel jsem v Brně rozsáhlými lékařskými testy, aby vyloučili, že simuluju.," připomíná.
Přesto mu neúčast v Závodě míru 1986 ohrozila kariéru. "Zůstal mi pořád cejch simulanta. V roce 1987 jsem si v nominačním závodě vyjel účast, ale řekli mi, že když jsem byl nemocný o rok dřív, marodím i teď. Přišel jsem i o mistrovství světa. Nakonec jsem ale dopadl docela dobře, mohl jsem závodit až do roku 1994. Se svojí kariérou jsem spokojený," říká Vladimír Kozárek.
Československý tým na Ukrajině překvapil
Šestice jeho reprezentačních kolegů Jiří Škoda, Anton Novosad, Milan Jurčo, Roman Kreuziger, Radovan Fořt a Jozef Regec však zamířila na Ukrajinu.
V ulicích Kyjeva a jeho okolí byl na programu šestikilometrový prolog a dvě individuální etapy proložené časovkou družstev.
Hrozící nebezpečí blízkosti Černobylu hodně oslabilo závodnické pole. "Jel celý východní blok a ze západu pokud si dobře pamatuju už jen Francouzi," loví Jozef Regec v paměti vzpomínky.
Celkem se na start postavilo 64 závodníků. To byla slabá polovina běžného počtu jezdců. V roce 1985 startovalo na Závodu míru 129 cyklistů, v roce 1987 dokonce 159.
Kyjevský prolog podle očekávání vyhrál Uwe Ampler z NDR, ale v první etapě nečekaně slavily úspěch československé barvy. Do úniku se dostalo trio Bulhar Zajkov, Mongol Ganbold a Jozef Regec. A právě československý reprezentant jako první proťal cílovou pásku.
"Měl jsem štěstí, že se mi povedlo z pelotonu odjet. Nikdo mě neznal, byl jsem v týmu nováčkem a nebrali mě vážně," vzpomíná Regec na klíčový okamžik vítězné etapy.
Následnou časovku družstev vyhráli domácí Sověti, Čechoslováci skončili čtvrtí se ztrátou 2:55 minuty. Poslední etapa před odletem do Polska opět patřila cyklistům NDR, vyhrála jejich největší hvězda Olaf Ludwig.
I když vítězství v Kyjevě odstartovalo úspěšnou kariéru, potýká se nyní Jozef Regec s velkými zdravotními problémy.
"Před necelým rokem jsem absolvoval operaci nádoru ledviny, při níž mi byla levá ledvina odebrána. Po konzultaci mi primář souvislost se startem na Ukrajině nepotvrdil, ale ani nevyvrátil," říká dnes jezdec, který si žlutý trikot pro lídra ZM 1986 držel až do desáté etapy.
Vladimír Kozárek je ve svých soudech příkřejší. "Rexo (Jozef Regec, pozn. redakce) to odskákal nejvíc. Zasloužil by si odškodné 50 milionů. Ale kdo za to dneska sedí? Nikdo. I když byla kolem Závodu míru vždycky spousta bafuňářů, do Kyjeva nejel z vedení cyklistického svazu až na jednoho člověka nikdo. A ti lidé jsou na svazu pořád," lamentuje bývalý reprezentant, který se nyní věnuje svému obchodu s cyklistickými potřebami v Brně.
Jedno se přece jen po Závodě míru 1986 změnilo. Do Sovětského Svazu se peloton toho závodu už nikdy nevydal .
