Pak se však tento držitel stále platného českého rekordu v hodu diskem rozpovídá: "Je to mimořádný člověk, třikrát vyhrál olympiádu, jednou ještě skoro. Navíc má speciální techniku, kterou může dělat jen on. Na druhou stranu, když ho vidíte teď, jak chodí, tak byste mu nedali ani korunu, a člověk se diví, jak může ještě pořád závodit a házet tak daleko."

Bugár pamatuje Železného z reprezentace, když oštěpař začínal, on pomalu končil: "Byl to správný parťák a dobrý chlap. Takových sportovců bychom potřebovali víc," vzpomíná.

Doufá, že jeho někdejší reprezentační kolega u sportu zůstane. Problém však vidí v nedostatku talentů, které by měl trenérsky vést: "V první řadě musí znát nějakého člověka, který je ochoten věnovat se oštěpu minimálně na 100%. Mládež se do individuálního sportu moc nehrne, bude těžké někoho najít. Musí se pečlivě hledat, nejlépe asi na venkově," přemítá.

Bugárův český rekord v disku drží již 21 let. Jakou životnost předvídá tomu oštěpařskému? "Pokud to budou hoši házet jako doteď, že se nikdo k rekordu ani nepřiblíží, tak asi vydrží dlouho. Jeden člověk hodí devadesát metrů a ostatní se motají kolem pětaosmdesáti."

Podle něj se zatím nenašla komplexní oštěpařská osobnost: "Jeden má techniku, ale nemá sílu, a druhý zase naopak. Možná, že stovka potřebuje pořádného hromotluka, ale když se podíváte na Honzu, tak vidíte, že to není pravda," dodává se smíchem.