Tehdy 21. srpna, tedy v den 40. výročí invaze sovětských vojsk do Československa, posledním pokusem překonala evropský rekord a výkonem 71,42 metru se dostala o 64 centimetrů před Abakumovovou. "V tu chvíli, kdy jsem to hodila, jsem věděla, že to nic nepřebije. To se tehdy stal zázrak," vzpomínala při dnešním loučení s kariérou.
Před olympiádou už měla Špotáková stříbro z ME 2006 a byla mistryní světa z Ósaky 2007, ale až vypjatý souboj pod pěti kruhy jí zajistil nejen v Česku všeobecnou popularitu. "To mělo obrovský dosah. Pochopila jsem, co dokáže udělat sport, co dokáže přenášet za emoce. Lidi si pamatují Peking 2008, pořád mi to připomínají. Byl tam ten finský komentář mého hodu, píseň Čtvrtá sestra od Tří sester," vykládala.
I soupeřky se k ní v Pekingu chovaly jinak. "V roce 2007 mi Němky nepodaly ruku a tam mi strašně fandily, protože věděly, že jako jediná můžu tu Rusku porazit a že ona není čistá jako lilie," doplnila Špotáková. Z atletických statistik už tento souboj není možné vyčíst, protože Abakumovová byla později usvědčena z dopingu a o stříbro přišla.
Bezmála sedm minut trvalo video, které shrnulo její všechny medaile od ME 2006 po letošní evropský šampionát v Mnichově. "Je to neuvěřitelné, jak je to dlouhé, kolik je to vzpomínek. To bychom tu byli dva dny, kdybychom vyprávěli o všech těch zážitcích," usmívala se odcházející oštěpařská legenda.
Záběry zachycovaly okamžiky štěstí, ale její kariéru provázela i zranění. "Tyhle věci nikdo nenatáčí. Třeba když jsem si před Riem zlomila 21. března nohu, a pak měla šest týdnů nechodící sádru," připomněla jedno z nich, po kterém se zvládla připravit a získala v Brazílii olympijský bronz. "Těch drsných zážitků bylo hodně a v tom je podle mě i ta moje síla. Ta síla se nevzdat, síla té závodnice," přemítala.
Děkovala všem svým trenérům. "Ruda Černý mě naučil, jak vybruslit z extrémů. To mě strašně posilovalo. Medailí mám s ním nejvíc. Pak Honzovi Železnému, který je osudový člověk. Obdivuju, že se mi začal věnovat, když byl sám aktivní," vyprávěla. Poslední tři roky strávila s Janem Tylčem. "Děkuju mu za trpělivost a pohodovou přípravu. Za trpělivost se mnou, s rodinou, s dětmi. To by žádný trenér z předchozích nezvládl. Byly to asi nejhezčí tři roky tréninku, co jsem kdy měla," ocenila Špotáková.
Od loňského září tušila, že to bude její poslední sezona. Plánovaně vynechala mistrovství světa v dalekém Eugene a soustředila se na mistrovství Evropy, na které se vrátila po 20 letech do Mnichova, kde jako oštěpařka na velké seniorské akci debutovala. Vybojovaný mnichovský bronz pro ni byl emotivnější než čtvrteční finále Diamantové ligy v Curychu, které bylo její poslední velkou soutěží. "Tam to bylo se šedesáti kamarády, neuvěřitelný zážitek. V Curychu byla nekonkrétní masa lidí. V Mnichově, jak tam byli kamarádi, tak jsem tam byla o patnáct let mladší," usmívala se světová rekordmanka.
V sestřihu bylo vidět, jak se k ní při pózování s vlajkami přitulila evropská šampionka Elína Tzéngkoová. "Moje dcera," poznamenala Špotáková k tomuto záběru s devatenáctiletou Řekyní. Vedle nich stála ještě o rok mladší Adriana Vilagošová ze Srbska, která získala stříbro. Bylo to střídání oštěpařských generací v přímém přenosu.
