"Pro mě byl tento šampionát vždy velice přitažlivý a opět se na něj moc těším. Moje současná forma sice není moc dobrá, ale především souboj s Nikolou Ogrodníkovou by mohl být velice zajímavý," řekla světová rekordmanka v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Domácí povinnosti, starost o dvě děti, tréninky a cestování. Jak se to ve vašich 40 letech dá zvládnout?
Je to dost složité, ale zatím to pořád řeším bez větších komplikací. Mám velkou podporu ve svém partnerovi a jsem zdravotně v pořádku. Moc mě těší, že to všechno stíhám a mohu jet i na mistrovství republiky.
Říkáte, že jste zdravá, ale třeba na Odložilův memoriál vás nepustilo zraněné lýtko…
Podobné bolístky má asi každý vrcholový sportovec. Zvláště při oštěpařském tréninku dostává tělo pořádně zabrat. Chce to pak být trpělivý, počkat si na úplné vyléčení a nezačínat s náročnou přípravou předčasně ve chvíli, kdy si člověk myslí, že už je stoprocentně fit.
Jak často v těchto dnech trénujete?
Je to stále na mé klasické úrovni, tedy šestkrát v týdnu, některé dny i dvoufázově. Snažím se odpočívat aspoň po obědě. Děti už to akceptují a chápou mě. Nejen ten devítiletý, ale už i čtyřletý dobře ví, že potřebuju být určitou dobu v klidu. Tím se můj jinak náročný program zjednodušil.
Ještě v loňské covidové době byla vaše příprava jiná…
To jsem dělala ještě učitelku a kuchařku, což byla parodie na olympijskou přípravu.
Teď máte za sebou první dva závody. Co vám napověděly?
Na Kladně se sešla dost velká konkurence, já byla před závodem v zajetí různých otázek a informací, takže mi chybělo potřebné soustředění. V Paříži jsem poslala oštěp za šedesátimetrovou hranici a z Evropanek skončila za Litevkou a Lotyškou na třetí příčce. Byla jsem hlavně spokojená, že jsem se v porovnání s Kladnem o půldruhého metru zlepšila.
Co říkáte současné mezinárodní konkurenci?
Zdobí ji velká vyrovnanost a chybějí hvězdy. Vždyť v Paříži vítězná Japonka skončila přede mnou pouhé tři metry.
Jaké další závody máte letos ještě v plánu?
Vinou červencového mistrovství světa v americkém Eugene, kterého se nezúčastním, jich moc není. V Evropě to budou už jen dva závody Diamantové ligy, z nichž jeden se uskuteční v mém oblíbeném Monte Carlu, na který se už dnes těším. Veškerá moje snaha o co nejlepší výkon ale vede k mistrovství Evropy v Mnichově (začíná v půlce srpna). Je to období, v nichž jsem vždy měla vrcholnou formu, což prozrazuje vytvoření světového rekordu nebo zlato z olympiády v Pekingu.
A s čím byste byla v Mnichově spokojena?
S postupem do finále, i když stát se může samozřejmě leccos. Zatím si velice vážím toho, že Špotáková na mistrovství Evropy vůbec našla cestu.
