S manžely Zátopkovými se přátelil už Železného otec. "Znám i ty historky, kdy mi táta vyprávěl o Emilovi a o Daně. Pamatuju si, že jsem od Dany, která tehdy šéfovala vrhačům, dostal první kvalitní, pořádný oštěp," vzpomínal světový rekordman a současný trenér elitních českých oštěpařů a oštěpařek.
Se Zátopkovou se potkával mimo jiné při svých soustředěních v Nymburce. "Bavili jsme se i o házení, ale ona věděla, že se technika posunula. Byla hrozně ráda, že ten oštěp je u nás nahoře," prozradil Železný.
"Měla ráda Víťu Veselýho a celkově se o to hodně zajímala. Měla neuvěřitelnou paměť, to bylo něco neskutečného. To byla encyklopedie sportu, sledovala všechny závody. V tomhle byla mimořádná. Takový člověk se tady dlouho neobjeví," řekl.
Zátopková i jako velmi úspěšná sportovkyně žila ve stínu manžela Emila, který především díky třem zlatým medailím z OH v Helsinkách 1952 vstoupil do atletické historie.
"Ale já si myslím, že ona toho Emila hodně držela nad vodou. Tyhle dva lidi se potřebovali najít a našli se. Teď můžu říct, že v tuhle chvíli je už Dana šťastná, že je zase s Emilem," doplnil Železný.
Také olympijská vítězka z Pekingu a Londýna Barbora Špotáková velmi ráda Zátopkovou navštěvovala. "Každé setkání s ní bylo vždy velmi příjemné, měla ohromný zájem o to, co se děje v současnosti, měla přehled. Věděla o nás vše, kde a kdy jsme byli na závodech, měla zájem i o mladé atlety, hlavně oštěpaře a oštěpařky," vzpomínala.
Legendární atletku obdivovala pro její humor i vztah k pohybu. "Pro ni byl pohyb životem. Vím, že když jsem za ní chodila do nemocnice, a i přesto, že se cítila třeba hodně špatně, tak se snažila o pohyb, její kroužení rukama a nohama na nemocniční posteli bylo pověstné. To je jedna z věcí, kterou si od ní vezmu, udržovat se v kondici do dlouhověkosti. Dana byla velká bojovnice, měla několik zranění, ale vždy se z toho dostala," líčila Špotáková.
Hovory spolu vedly nejen o atletice. "Jednou jsem jí do nemocnice přinesla brambořík. Měla z něj velkou radost, a říkala mi: 'Ale víš, že nesmíš dát dva bramboříky vedle sebe, oni na sebe hrozně žárlej'. Vyprávěla mi, jak dostala brambořík a dala ho vedle toho, co už měla doma, a ten stávající sklopil listy. Tak si řekla: 'Aha, ty žárlíš.' Dala ho do jiné místnosti a dařilo se oběma," vyprávěla osmatřicetiletá oštěpařka.
Mrzí ji, že s odchodem starších lidí odcházejí i jejich vzpomínky. "Její vyprávění jsem milovala, jsem proto ráda, že stihla napsat svoji knihu, kde nám kus ze sebe tady nechala," dodala Špotáková.
