Odkud a kam vede trasa tohoto maratonu a kolik odvážlivců se ho letos zúčastnilo?

Na startu v Hranici poblíž Aše bylo 152 cyklistů, osm chodců a jeden závodník na koloběžce. K cíli v Nové Sedlici, což je poslední obec na východním Slovensku, jsme se vydali po vyznačené trase se třemi občerstvovacími stanicemi. Při menší pozornosti lze i zabloudit, ale snadno se zase najde správná cesta.

Máte už zkušenosti z minulých startů?

Už jsem tento závod absolvoval letos potřetí na kole a jednou jsem se vydal na poloviční trasu pěšky, což bylo něco přes 600 kilometrů. Letošní čas se blížil dosavadnímu traťovému rekordu, ale do jednoho lesního úseku na Slovensku se kvůli zvěři, a především medvědům, za tmy nesmí. Tak jsem musel čekat až se rozední a ztratil několik hodin.

Jak se při závodě stravujete a kde spíte?

Letos jsem byl dvakrát v restauraci na oběd. Jinak cestou si v obchodech kupuji rohlíky, paštiku, čokoládu, sýry, sušenky a samozřejmě nápoje. Spím většinou  v turistických přístřešcích, vždy se střechou nad hlavou. Doba spánku je různá. První noc po startu jsem nespal ani minutu, druhou noc chvíli v sedě a na Slovensku kvůli medvědům naopak plných sedm hodin. Průměr byl zhruba čtyřhodinový.

Potkala vás letos nějaká příhoda, na kterou nikdy nezapomenete?

Předposlední den jsem potřeboval vyměnit prasklou duši, což neměl být problém, protože jsem po předchozích zkušenostech vezl sebou dvě nové. Jenže uhodil blesk z modrého nebe: obě měly jiný závit na ventilku. Naštěstí se mi podařilo starou duši zalepit a nové jsem samozřejmě vyhodil. V minulých letech se mi stalo, že jsem píchnul jeden den třikrát. To nevím, jak bych to teď řešil.

Jak početná byla vedoucí skupina?

Do poloviny závodu jsme jeli ve dvou a vzájemně si pomáhali. Pak můj spolujezdec měl větší poruchu na kole, zůstal jsem sám a v cíli měl před ním asi dvouhodinový náskok. Jinak počasí nám přálo, pršelo jen jeden den a pak už mě kropily jen malé přeháňky.

A jak se vaše jízda líbila tělu?

Na trase jsem žádné problémy neměl, adrenalin všechno přebil. Do cíle jsem dorazil 11. července a musím přiznat, že dodnes nejsem ve své kůži. Únava z těch osmi výjimečným dní byla přece jen dost velká.