„Lidský život bez aktivního pohybu i pasivního sledování nejlepších sportovců by nebyl úplný, společnost bez sportovního ducha by nikdy nemohla být zdravá a prosperující," vyznává se Mirek Topolánek v pozoruhodném otevřeném dopise českým olympionikům.
Dále se zamýšlí nad významem sportu pro fair-play jako takovou („v osobním životě, v podnikání, v politice") a ve třetím odstavci konečně přechází k věci. „Poté, co někteří politici v loňském roce několikrát poškodili pověst našeho státu, to mohou být právě Vaše medaile, které naši krásnou modročervenobílou vlajku vrátí zpět na mezinárodní scénu v pozitivních souvislostech."
Druhým epicentrem jeho zdravice je financování sportu: „Tak jako v celé společnosti, musíme i ve sportovní oblasti najít recept, jak předejít dluhům a zajistit podmínky do budoucnosti, která musí být lepší, než mnohde zatuchlé, zato pro některé velmi pohodlné současné poměry." Nakonec předseda ODS olympioniky ujistí, že drží palce a že se těší, až jim poblahopřeje k medailím.
Náš komentář k tomu je následující: Snažně prosíme všechny politiky a jiné magnáty, aby našim závodníkům nepletli hlavu a nevyrušovali je z předstartovní koncentrace. Jednoduché povzbuzující vzkazy jsou samozřejmě povoleny, na ty má právo každý, Mirek nebo Jarda.
Topolánek s olympioniky koresponduje i proto, že do Vancouveru sám nejede. „Pokud bych si to nechal zaplatit jako všichni, tak speciálně mě roztrháte na kusy. Sám na to nemám, nebo spíš mám jiné priority," vyjádřil se minulý měsíc.
Věříme mu a chápeme ho. Ceny v hotelích začínají někde na čtyřech stech kanadských dolarů (sedmi tisících korunách) za osobonoc. Guru cestovního ruchu Tomio Okamura odhaduje, že cena průměrného pobytu na olympiádě se vyšplhá ke 100 tisícům korun na osobu!
Ve finanční tísni se teď zmítá také nejrychlejší Ind, sáňkař Šiva Kešavan. Rozbily se mu saně a z nouze ho dostala až pětice právníků Nejvyššího soudu v Dillí, kteří mezi sebou vybrali 450 000 rupií (asi 185 tisíc korun) na nové. Není to zdaleka první nástraha, kterou Kešavan překonal, například v lednu si zlomil desátý obratel (ne už, ale v pořadí na páteři). Miliardová Indie vyslal do Vancouveru tři sportovce, vedle udatného sáňkaře ještě dva lyžaře.
Sjezdařka Lindsey Vonnová kromě zlatých medailí aspiruje na titul Miss Olympiáda, a proto by byla dvojnásobná škoda, kdyby kvůli zranění nemohla nastoupit. Při tréninku v Alpách si poranila holeň a pořád ji to moc bolí, například jen obout a zapnout boty je martyrium. (To platí i pro nezraněné a nezávodní lyžaře, natož pro chudáka Lindsey.)
Nohu si zkouší mazat něčím jako alpskou bryndzou, nebo „tvarohovým sýrem", nevíme přesně o jakou značku jde, ale kdyžtak to taky zkuste, kdyby vás tlačily přeskáče, a napište nám, jak jste dopadli.
Naši bobisté mají v bobistickém hangáru uskladněnou flašku rumu, "pro případ ztroskotání, na vyléčení bacilů a různých druhů chřipek," jak se vyjádřil zkušený pilot Ivo Danilevič. K tomu je potřeba podotknout, že alkohol na bobech NENÍ zakázaný (viz seznam dopingových látek), čili bobisti na rozdíl od karatistů, lukostřelců a motoristů smějí pod vlivem i závodit (a nikdo by se jim nedivil). Zato nesmí konzumovat beta-blokátory, které tlumí stres a snižují tepovou frekvenci.
Jaromír Jágr popsal svůj osobitý spánkový režim: „Já se snažím vždycky den rozdělit na dvě půlky. Nedokázal bych si jít lehnout v deset večer, vstát v osm ráno a vydržet čerstvej do zápasu. Já mám vyzkoušeno, že je lepší si jít lehnout na čtyři, pět hodin v noci a pak spát tři čtyři hodiny před zápasem, abych před zápasem nabral energii." Snad to půjde i v olympijské vesnici, protože číslo 68 jako jediné bydlí na pokoji samo.
Obyčejní smrtelníci takové výsady nemají, musí pracovat od devíti do pěti, třeba psát Olympijský deník, ale Jaromír přece NENÍ obyčejný smrtelník.
