Rio de Janeiro – Oštěpařka Barbora Špotáková přišla v Riu de Janeiro na stadion a byla si jistá, že z olympijské kvalifikace postoupí. Otestovala si sektor, vyzkoušela povrch a věří, že až přijde na stadion ve čtvrtek před finále, ucítí to chvění a ten pocit znovu. A řekne si: Tak tady dneska vyhraju.
Už několikrát v kariéře ten pocit zažila. Formu a sebevědomí na vrcholu. "Mám to tak, že přijdu na stadion a vím, že tady dneska neprohraju. To se mi v životě stalo hodněkrát," řekla Špotáková. "U mě je to hrozně o tom momentálním večeru, jak mi to sedne. Myslím, že je šance, že by to mohlo být ve čtvrtek lepší," věřila.
Dnes v kvalifikaci věděla, že postoupí. Ale nakonec to nebyl ideální průběh závodu. Prvním pokusem postupový limit nehodila, tak se rozběhla ještě jednou. Z delšího rozběhu, protože povrch Mondo je podle ní hodně rychlý. "Je dobře, že jsem si to vyzkoušela. Budu se na to muset rozběhnout svižně," zjistila při kvalifikaci.
Byla ale malátná, neměla jiskru. Asi se ještě nedokázala srovnat s časovým posunem, navíc není doma žádný noční pták a ráno vstává brzy se synem Jankem. "Když si vzpomenu, kolik je doma hodin, tak se mi chce spát. V posledních dnech mám puštěnou televizi a přemlouvám se, jestli vydržím na finále stovky, padají nám hlavy," popisovala.
I s tím se ale musí srovnat. "Existujou nějaké nabuzováky, takže doufám, že to bude lepší a budu živější, probuzenější," uvedla. Závodní euforii tlumí v Riu i skutečnost, že v šest hodin je tma a atleti čekají na svůj start třeba až do jedenácti hodin večer. "Což jsou čtyři ráno doma," podotkla oštěpařka.
Aby Špotáková navodila vítězný pocit, potřebuje se vyspat. "Ráno aspoň do půl desáté," doufala. "Malinko to totiž na mě dolehlo. První dny jsem byla taková živější, ale věřím, že to finále, ta atmosféra, kofeiny a tohle se mnou něco udělá. A musím se přinutit přes den spát. Zkusím něco vymyslet," plánovala.
"Na medaili musím hodit aspoň 67 metrů"
Mezi novináře po závodu přišla veselá. Vtipkovala, usmívala se. Vítězný duch jako by v ní ale chyběl. "Přijde mi, že jsem taková zbábovatělá," pousmála se pětatřicetiletá světová rekordmanka. "Fakt. Jsem opravdu dost při zemi. Ale já myslím, že to je dobře. Když se budu cítit dobře, tak mi tam okamžitě narostou křídla," řekla.
Pokud ve čtvrtek najde sílu, může se stát první atletkou v historii, která vyhraje tři zlaté medaile v jedné disciplíně na třech olympiádách v řadě. "Je nás tam hrozně moc vyrovnaných, musím počítat opravdu se všemi a bude to náročné," tušila Špotáková. "Musím hodit aspoň 67 metrů, abych měla vůbec šanci na medaili," tvrdila.
Každý večer je ale jiný. Ten čtvrteční může být pro Špotákovou vítězný. Může přijít na stadion a ucítit moc. "Může to být najednou můj večer, můžu mít najednou sílu a obrovskou víru a jít jenom po zlatu," vyprávěla. Může se ale i stát opak, bude cítit, že není její den. "Tak to by bylo strašně těžký. Ale takových závodů jsem taky pár zažila," dodala.
