Doma má zvířecí trofeje muflona a jelena, nyní ale přiveze z olympijských her takovou, která nestála život žádného tvora. Jiří Lipták si v Tokiu převzal nejcennější medaili z trapu, stalo se tak po nezapomenutelném souboji o zlato s kamarádem Davidem Kosteleckým.
Byl to vlastně právě zkušenější Kostelecký, kdo Liptákovu výkonnost v posledním roce posunul na úplně novou úroveň.
Brněnský rodák hledal možnosti, jak na sobě pracovat způsobem, kterým to za čtvrtstoletí aktivní kariéry ještě neudělal, a reprezentační kolega mu poradil konzultaci u očního lékaře.
Ten nastavil speciální trénink a Liptákovy reakce na prostorové vnímání se výrazně zlepšily.
Roční odklad olympijských her tak devětatřicetiletému střelci přišel náramně vhod. Udělal během něj možná ten nejzásadnější krok ke střelecké nesmrtelnosti.
Naplnit nejvyšší ambice mu přitom trvalo dlouhých jedenáct let.
V roce 2010 si udělal velké jméno na mistrovství světa v Mnichově, kde získal bronz. Byl českou nadějí pro olympijské hry v Londýně, na nich ale musel skousnout velké zklamání, skončil až osmnáctý. O čtyři roky později se do Ria vůbec nedostal, v krutých kvalifikačních podmínkách mu účast těsně unikla. Na světovém šampionátu byl čtvrtý, pod olympijské kruhy ale mohli pouze medailisté.
Nepanikařil, nic nevzdával. Stále na sobě tvrdě pracoval s vědomím, že sportovní život střelce může být pořádně dlouhý.
S věkem vyzrál a v Tokiu na nejvyšší možnou míru zazářil, přestože pár týdnů před olympijským kláním skromně tvrdil: "Chci odvést výsledek, abych se za něj nemusel stydět. A hlavně se vrátit v pořádku domů."
Jeho dvě děti, desetiletý syn Daniel a sedmiletá dcera Karolína, po něm ale medaili výslovně požadovaly.
Zpočátku to ve finále nevypadalo, střelec Komety Brno nezačal nejlépe a v úvodu na nejlepší ztrácel. V průběhu ale našel rytmus, ubránil se hrozbě vyřazení.
Jiří Lipták
Datum a místo narození: 30. března 1982, Brno
Výška a váha: 192 cm, 125 kg
Klub/trenér: Kometa Brno/Radomír Zaoral
Největší úspěchy: olympijský vítěz a mistr Evropy
- OH (1-0-0): 2021 (Tokio) - zlato
- MS (0-0-2): 2010 (Mnichov) a 2017 (Moskva) - bronz (z družstev má bilanci 0-2-2)
- ME (1-2-2): 2019 (Lonato) - zlato, 2012 (Larnaka) a 2021 (Osijek) - stříbro, 2008 (Nikósie) a 2018 (Leobersdorf) - bronz (z družstev má bilanci 2-2-1)
Další úspěchy: vítěz dvou závodů SP
Ocenění: 2x vítěz domácí ankety Střelec roku (2010, 2018)
Rodina: ženatý, manželka Petra, syn Daniel a dcera Karolína
Ostatní: se střelbou začal po vzoru svého otce i děda (oba byli vášnivými myslivci), závodně se jí věnuje od 15 let; poprvé na sebe výrazněji upozornil v roce 2001, kdy byl čtvrtý na juniorském mistrovství Evropy, o rok později získal ve stejné soutěži bronz; první individuální medaile z velké akce mezi dospělými se dočkal až v roce 2008, kdy na ME v Nikósii obsadil třetí místo; na mistrovství světa byl nejlépe dvakrát třetí a vyhrál dva závody Světového poháru; na OH předtím startoval jen v roce 2012 v Londýně, kde skončil osmnáctý; v roce 2019 si triumfem na ME v Lonatu zajistil účast na OH v Tokiu, letos v červnu získal při obhajobě evropského titulu stříbro; jako své koníčky uvádí lov a rybolov.
Potvrdil to, co o sobě sám tvrdí: tlak a s ním spojený adrenalin mu dělá dobře, pomáhá mu optimalizovat soustředění. Nekouká na ty, kteří chybují, naopak sleduje střelce, kteří jsou před ním. A dohání je.
Přesně to udělal během snového čtvrtečního odpoledne na střelnici v Tokiu. A nakonec se prostřílel až k pohádkovému rozstřelu o zlato s kamarádem Kosteleckým.
V něm se trefoval jako stroj a o sedm let staršího parťáka, majitele zlaté medaile z olympijského Pekingu 2008, nakonec o jedinou ránu udolal.
Oba muži si padli do náruče a dlouze se smáli nad až absurdně kouzelnou situací, o které vždycky tajně snili.
Střelba, Liptákova celoživotní láska, mu nakonec přinesla sladký úspěch.
Až se zase na tátově honitbě nad Brnem uvelebí na posed a bude si natáčet lov divočáků, do něhož se sám aktivně nezapojí - za což si ho budou kamarádi znovu dobírat -, bude tam dlouze relaxovat v pozici olympijského šampiona.
