Zprávy, které několik týdnů a dnů před začátkem olympijských her chodily z Japonska, budily tak trochu hrůzu. Půldenní čekání na letištích kvůli kontrolním procedurám, bublina pro sportovce i novináře a v ulicích Japonci, kteří s pořádáním tak velké akce na svém území nesouhlasí.
K tomu nepříliš pozitivní čísla prognostiků, kteří předpovídali, že se rozpočet her v Tokiu vyšplhá až někam 25 miliardám dolarů. A vedle toho japonský stav nouze a tisíce koronavirem nakažených lidí jen v hlavním městě. Proto není divu, že ještě než se tenistka Naomi Ósakaková ujala zapálení olympijského ohně, už vzduchem létaly otázky, zda by nebylo lepší hry zrušit.
Kdo se bál, že Japonci situaci nezvládnou, ten se spletl. Bublina, do které nahnali sportovce, novináře a další činovníky spojené s organizací her, zafungovala na jedničku.
Od začátku července do soboty, den před závěrečným ceremoniálem, zaznamenali hygienici 404 pozitivních případů někoho z akreditovaných lidí. Z toho 31 sportovců a 22 pracovníků médií. Z velké části tak šlo o domácí pořadatele a dobrovolníky, kteří se podíleli na chodu olympiády.
Když vezmeme v potaz, že v Tokiu pár dní před koncem her přibývalo zhruba čtyři a půl tisíce nakažených jen v hlavní metropoli, byla olympijská bublina vlastně nejbezpečnějším místem v Japonsku.
Bohužel, hned čtyři sportovci z této statistiky měli české pasy. Začátek olympiády se z tohoto pohledu výpravě Martina Doktora příliš nepovedl. Chvíli se zdálo, že "covidový letecký speciál z Prahy" ukradne veškerou pozornost spojenou s boji pod pěti kruhy.
Zvlášť, když se mezi pozitivní sportovce dostala i plážová volejbalistka Markéta Naush Sluková, která si kvůli cestě do Tokia prodlužovala kariéru, odkládala plány na založení rodiny, a nakonec olympiádu strávila na pokoji v karanténním hotelu Nice Day.
Naštěstí tenhle i všechny další smutné příběhy vystřídaly parádní výkony českých sportovců. Ani tak nejde o celkový počet medailí, i když ziskem čtyř zlatých, čtyř stříbrných a tří bronzových Češi předvedli nejúspěšnější hry v historii.
Za vypíchnutí stojí to, jakým způsobem si pro olympijské cenné kovy došli. Mezi ikonické momenty bude patřit "Velký pátek" Jiřího Prskavce a Lukáše Krpálka. Kajakáře a judisty. Dvou velkých favoritů ve svých disciplínách a dvou kamarádů, kteří se večer před závodem domluvili, že prostě druhý den budou mít oba medaili.
Žádný alibismus, žádné naučené fráze o tom, že si jdou olympijský závod užít. Věděli, že mají na to, všechny porazit, a taky to všem ukázali.
Podobný úkol čekal i tenistky Barboru Krejčíkovou a Kateřinu Siniakovou. Český pár měl v turnaji punc světových jedniček. Ale musel se vypořádat s drsným programem.
Krejčíková v součtu se singlem hrála jeden zápas za druhým i v těch největších vedrech na těch nejméně komfortních kurtech. Přesto si pak navzájem pověsily na krk zlaté medaile.
To, že by mohl zazářit někdo ze střelců v trapu, se tak nějak čekalo, ale že Jiří Lipták s Davidem Kosteleckým předvedou takový koncert, že se budou rozstřelovat o prvenství, to už nemohl předvídat ani největší optimista.
Ano, můžete namítnout, že od velkých českých hvězd také přišla zklamání. Kajakář Josef Dostál byl tahákem druhého olympijského týdne a nakonec na singlu skončil pátý.
Jenže podstatné je pozadí toho pro něj smutného příběhu. Českému vodákovi ani na chvíli nepřišlo na mysl, že by si měl odvézt z Tokia něco jiného než zlato. Je to jediná medaile, která mu z pod pěti kruhů schází, zoufale po ní toužil. A to tolik, že se vydal úplně ze všeho a ke břehu ho musel dotáhnout záchranný člun.
Do posledních třech chytů lezení na obtížnost byl ve hře o zlato i Adam Ondra. Největší osobnost nového sportu na olympijských hrách nakonec skončila šestá.
Brněnský lezec doplatil na to, že v kombinaci nedokázal poskládat dlouhé tělo do jednoho z boulderů a v závěru už mu i trochu došly síly. Tak z toho bylo až šesté místo. Sebevědomým vystoupením a zápalem na stěně si získal nejednoho fanouška, však s ním chtěla mluvit i ta největší zahraniční média.
Právě kvůli těmhle příběhům měla letošní olympiáda smysl. V době, kdy Češi věří spíše tomu, že už i pod pěti kruhy jsou "best in covid", mohou vzhlížet k hrdinům, kteří se nebáli konkurence a udělali národní trikolóře skvělou reklamu.
