Kolik českých sportovců by se mělo olympijských her zúčastnit?
Střelci už pro národní tým zajistili sedm míst a další pak tři plavci přímo na jména. Počítáme přibližně se 120 sportovci. Už dnes je jisté, že někteří to budou mít hodně těžké. Například v kanoistice to bude jen pět lodí z mistrovství světa. Takže v řadě odvětví budou závodníci, kteří se splněním limitu hned zařadí mezi kandidáty na některou z medailí.
Jak daleko budou sportoviště od olympijské vesnice?
Předně vesnice jsou tři. Klasická olympijská a dále pak kvůli velkým vzdálenostem od města ještě cyklistická a jachtařská. Nicméně doprava z olympijské vesnice na většinu sportovišť bude časově velmi náročná. V Londýně jsme někdy mohli jít na příslušný stadion pěšky, v Tokiu to s řadou kontrol může být i hodina. Tak trochu spoléháme na to, že dost lidí z Tokia v době her odjede a jinak přelidněné město bude trochu průchodnější.
Jak budete připraveni na vedro,které tam asi bude panovat?
Oblečení bude odlehčené a vyrobené z velice slabých materiálů. K dispozici budou i chladicí vesty a dva typy bot. Nepůjde všakjen o vedro.Nepříjemná bude i vysoká vlhkost,cikády a světlo už od čtyřech ranních, takže je potřeba myslet i na potřebné zatemění. Někteří sportovci budou potřebovat úpravu postelí a další pak speciální matrace.
Jak budete řešit nutnou aklimatizaci?
To je také tvrdý oříšek. Někdo se novým podmínkám přizpůsobí za tři dny a jinému to trvá třeba dva týdny. V každém případě budeme mít odborný recept na všechno důležité, včetně stravy, spaní, i zdánlivých maličkostí, jako jsou třeba sluneční brýle.
Už víte, v jakém stavu jsou všechny stadiony?
Většina sportovišť je už vybudována, některá se ještě staví, ale vše prý jde podle plánu. V září se do Tokia vydáme a snad se mimo jiné dovíme hlavně vše o ubytování. Zatím jsme spokojeni s malým domečkem postaveným na jednom ostrově speciálně pro trénink českých vodáků. Při jejich aklimatizaci tak nebudou muset ztrácet čas dalekým cestováním.
Což je tedy jakási česká stopa?
Tou je projekt pana profesora Pollerta a jeho syna pro závodní dráhu vodních slalomářů. Testovat by se měla v říjnu a hodnotit třeba po finále kajakářů. Pokud si v ní Prskavec dojede pro medaili, tak na ní budou z naší strany určitě jen slova chvály (smích).
Chystáte se tedy do Tokia v září k vyřízení řady věcí. Co od tohoto jednání čekáte?
Nebude jednoduché, protože české a japonské myšlení je zcela jiné. Zatímco Čech řeší nějaký požadavek deset minut, tak Japonec k tomu potřebuje spoustu dokladů a tím i času. Složité to bude asi v přípravě zázemí, ale snad najdeme kompromis. Obavy mám i z menšího prostoru pro sportovce, který nám asi nebude stačit. Ale něco už máme za sebou, tak věřím, že nakonec všechno zvládneme k plné spokojenosti.
