Praha - Byl to sice logický, ale i tak netradiční krok. Když 69letý Peter Sauber před víkendovou Velkou cenou Koreje předal otěže stáje o 28 let mladší Monishe Kaltenbornové, jen tak mimochodem udělal historickou věc.
Rodačka z Indie s rakouským pasem se totiž stala vůbec první ženou v čele stáje formule 1. Naplnila tak svým způsobem odkaz Elišiky Junkové, která se jako první dokázala prodrat do světa mužských závodů.
Hvězda ze středu Evropy
I když v dobách, kdy se Junková se svým manželem Čeňkem proháněla po závodních okruzích, žádná formule neexistovala, československá závodnice se pravidelně utkávala se světovou elitou. V závodech do vrchu i na okruzích se vyrovnala největším legendám své doby včetně takových es, jako byli Louis Chiron, Ernesto Maserati nebo Tazio Nuvolari.
Jenže pak přišel červenec 1928, kdy se Čeněk Junek stal první v řadě desítek obětí slavného „zeleného pekla“ na Nürburgringu. Jeho manželka od té chvíle na rychlá auta zanevřela a věnovala se další své vášni, cestování.
První body, vlastně jen půl
Tak vysoko jako Junková se další zástupkyně krásnější poloviny lidstva dostala až roku 1958. Milovnice koní Maria Teresa de Filippisová se stala historicky první ženou ve formuli 1. I když Italka dojela do cíle jen ve Velké ceně Belgie 1958 ve Spa a další dvě Grand Prix nedokončila, tento primát jí už nikdy nikdo nevezme.
Pak znovu následovala delší pauza, kterou ukončila až talentovaná krajanka de Filippisové, Lella Lombardiová. Půvabná rodačka z Piemontu dokázala hned při svém druhém startu v Grand Prix (po jednom kvalifikačním neúspěchu) toho, co před ní a zatím stále ještě ani po ní, žádná žena.
27. dubna 1975 se nad okruhem Montjuic v Barceloně vznášel přízrak smrti. Poté, co monopost Rolfa Stommelena vyletěl mimo trať a zabil pět diváků, byla Velká cena ukončena po pouhých 29 z plánovaných 75 kol.
Lombardiová měla sice už v té chvíli ztrátu dvou okruhů, ale i to jí při obrovském počtu havarovaných soupeřů stačilo na šestou pozici. Jenže místo jednoho bodu dostala kvůli zkrácení Grand Prix do tabulky pouze 0,5 bodu. Italka se dál snažila v F1 uspět, ale nakonec se věnovala závodům cestovních a sportovních vozů.
Další marné čekání
Úspěch Lombardiové inspiroval řadu mladých dívek k tomu, aby se pokusily prorazit ve formuli 1. Divina Galicaová (1976 a 1978), Desiré Wilsonová (1980) ani později Giovanna Amatiová (1992) to však nedotáhly dál než do neúspěšné kvalifikace.
Wilsonová, rodačka z Jižní Afriky, aspoň v Brands Hatch pokořila všechny mužské soupeře v klání trucšampionátu British Aurora F1 series. Díky tomu nese dodnes jedna z tribun na britské trati její jméno.
Také současné je tu řada nadějných pilotek, které mají šanci se uchytit. Už proto, že F1 hledá nové trhy a závody se ženou za volantem by seriálu přidaly na atraktivitě. Boss Bernie Ecclestone, který jinak závodnicím nemůže přijít na jméno, by moc rád uvítal Danicu Patrickovou. „Mít někoho jako je Danica by byla pro F1 skvělá reklama,“ řekl Ecclestone.
První žena, která vyhrála závod IndyCar, ovšem zvolila čistě americkou cestu. Chce se prosadit v zámoří tak populárních závodech NASCAR.
Nadějně vypadala také kariéra Španělky Maríe de Villotaové. Dostala se až na post náhradní pilotky stáje Marussia. Jenže při červencové havárii při testech na letišti v Duxfordu přišla o oko a tím její kariéra záhy skončila.
Následovat by ji chtěla Susie Wolffová, kterou možná ještě pod jménem Stoddartová znáte z německého šampionátu cestovních vozů DTM. Skotka je teď členkou širšího týmu talentů stáje Williams. Bude to právě ona, kdo po dvou desítkách let znovu zvedne prapor pilotek formule 1?
