Na grid girl jsem si připadala stará, ale Filip mě chtěl, směje se máma české naděje

Radek Vičík Radek Vičík
13. 3. 2019 16:59
Premiéra v mistrovství světa je pro každého závodníka zásadním životním přelomem. Nejinak to bylo o tomto víkendu u českého motocyklového závodníka Filipa Salače ve víkendové Velké ceně Kataru. U velkého dne svého syna nemohla chybět ani maminka Michaela, která se s deníkem Aktuálně.cz rozdělila o své zážitky z Losailu,
Filip Salač se mámou Michaelou na startovní roštu závodu Moto v rámci Velké ceny Kataru 2019.
Filip Salač se mámou Michaelou na startovní roštu závodu Moto v rámci Velké ceny Kataru 2019. | Foto: Jiří Nykodým

"Domov, sladký domov!" s těmito slovy Filip Salač otevřel dveře  mladoboleslavského domova. První závod ve světovém šampionátu sice přinesl nepříjemný pád a na body si ještě musí počkat, přesto premiéru zvládl 17letý mladík se ctí. "Úplně super to asi nebylo, ale potom všem… Pořád musíme mít na paměti, že Filip a jeho loňský soupeř z Rookies Cupu Can Öncü jsou nejen nováčci, ale taky nejmladší jezdci v závodním poli," zhodnotila katarský úvod sezony Michaela Salačová.

Nováčkovskou daň zaplatil jezdec se startovním číslem 12 už v sobotním volném tréninku. Při pádu do něj narazila jeho vlastní motorka a závodník musel okruh opustit v sanitce, která zamířila na vyšetření CT do blízké nemocnice.

Salačová sice pád syna neviděla, ale protože neprojel cílovou rovinkou, blízko níž stála spolu s trenérem reprezentace Jiřím Heiníkem, bylo jí ze zkušeností "motocyklové mámy" jasné, že Filip spadl. V Kataru byl ale problém s mobilním signálem, nakonec se od kouče Heiníka dozvěděla, že syn měl opravdu karambol: "Vrátili jsme se rychle k boxu, když přivezli motorku, ulevilo se nám, protože nebyla nějak výrazně rozbitá, tak jsem usoudili, že by měl být Filip v pohodě."

Sanitka, vtipkování i pláč

Jenže chyba lávky. Až ze zpráv od fanoušků doma v Česku bylo jasné, že jde o něco vážnějšího. Mámy se totiž začali ptát, jak je FIlipovi poté, co ho z trati odnesli na nosítkách. Ta nelenila a hned spěchala do lékařského střediska přímo v areálu okruhu. "Po cestě jsem potkala mechanika, který mi řekl, že bude Filip o.k. Že nemohl dýchat, když mu bouchnul při pádu airbag. Ulevilo se mi a zároveň jsem v šoku vynadala všem, co tam už byli, že mi to nedali vědět, protože mi si dáváme vždy vědět. Bohužel to telefonické spojení…,"  lamentovala zpětně.

Když už se zdálo, že je vše v pořádku, musela máma k lékařům znovu. Salač si totiž po nárazu motorky do břicha stěžoval na bolest a tak musel do nemocnice. Samozřejmě za mateřského doprovodu. V závěsu za sanitkou jel i otec Michal Salač. Důvod byl prostý, zajistit Filipovi rychlý návrat na okruh a účast v kvalifikaci.

"Náladu v sanitce jsme měli celkem dobrou, vtipkovali jsme, aby se odlehčila situace. Těch jízd sanitou z okruhu už jsem s Filipem pár prožila a taky jsem mu  řekla, jestli už se nechce na ty highsidery (pád, při němž motorka jezdce doslova vykopne ze sedačky, pozn. red.) vykašlat, že tedy trávit dny v nemocnici mě nebaví," zasmála se Michaela Salačová při vzpomínce na cestu katarskou sanitkou.

Její syn nezapřel závodnické srdce, takže před lékaři tutlal, že ho bolí také hlava. "To jsou věci, které se mi opravdu nelíbí. Jsem původní profesí zdravotník a mnohem víc si uvědomuju rizika a tím se pochopitelně bojím o to víc," přiznala závodníkova máma.

Když bylo jasné, že kvalifikace je ztracená, nechyběly na tvářích slzy zklamání. Jak ale ubíhal čas, mladý jezdec si uvědomil, že jedna neodjetá kvalifikace a jeden zkažený závod - zvlášť na začátku sezony - není žádní tragédie.

Lepší je závodníka podporovat, než s ním bojovat

A jak máma vnímá takové nepříjemné okamžiky? "I kdyby mě napadlo, že by se měl na závodění raději vykašlat, nic by to nezměnilo, takže mě tohle popravdě nenapadlo a nenapadá. Filip dělá to, co ho baví od malinka, motorky jsou jeho život."

Filip Salač na své KTM na okruhu v Losailu.
Filip Salač na své KTM na okruhu v Losailu. | Foto: Martin Husár

Hodně lidí se Michaely Salačové ptá, jak se vůbec můžu dívat na jeho závodění. "V tomhle sportu je zvlášť zapotřebí rodinné zázemí. A vím, jak bylo pro Filipa důležité, když jsem byla na závodech i já, takže mě to postupně začalo bavit a beru to prostě jako součást našeho života. Oba s manželem máme obrovský strach od té, co měl před dvěma lety v Barceloně ten těžký pád, po němž ho museli i operovat  Filip se vrátil na závody a když nedej bože vyvěsili žlutou vlajku nebo zastavili trénink nebo závod, ten pocit v břiše se ani nedá popsat… Hlavně pak ta úleva, když se vaše dítě se vrací do boxu celý…Takže raději ho budu podporovat než s ním bojovat," filozofuje závodníkova máma.

"Mama servis jsem mu dělávala jako ostatně všechny maminky, co jezdívaly na závody. Teď už není potřeba, vše má zajištěné týmem a hlavně máme dohodu, že co bude potřeba, si řekne. Ale jinak jsme už raději v ústraní, a když má Filip čas, cestu k nám pro radu, oporu nebo jen tak si vždycky na závodech najde. Každopádně jsem na něj pyšná! Už proto, jaký je. Ale to je zase asi úplně normální," dodala hrdá matka.

Nečekaná role na startovním roštu

Před startem  nedělní Grand Prix měla Salačová v plánu sledovat šrumec na startu. Když v tom přišel trenér české motocyklové naděje, že "Fíďa" chce mámu u sebe na startovním roštu.

"Vůbec jsem to nečekala, ani jsem neměla týmové oblečení a na poslední chvíli jsme si oblékla aspoň týmové tričko. Dost mě to překvapilo, protože jsem si myslela, že tým má své mladé kočky, ale ty s ním jezdí jen v Evropě. Přišla jsme tam, mechanik mi vrazil do ruky deštník a byla jsem tam celou dobu. Filipovi jsem za to poděkovala, ale zároveň řekla, že už se tam necítím, že jsme stará," smála se Salačová.

Jan Štťovíček a Filip Salač na startu VC Kataru
Jan Štťovíček a Filip Salač na startu VC Kataru | Foto: Archiv Michaely Salačové

Mámu se synem přišli na roštu povzbudit jeho manažer a zároveň prezident Autoklubu ČR Jan Šťovíček, šéf katarské motocyklové federace i prezident Mezinárodní motocyklové federace FIM Jorge Viegas.

I když na startu, kde byl nováček v poslední řadě, mu máma nestačila říct své tradiční rituální věty, v závodě Salač nezklamal. Dojel sice na nebodované 21. příčce, ale na rozdíl od osmi jiných soupeřů nešel k zemi a během závodu si držel své tempo.

"Po startu jsem běžela za ostatními Čechy na tribunu. Byla tam fajn atmosféra, měli jsme české vlajky a samozřejmě jsme fandili i Kubovi Kornfeilovi. Po pár kolech to byl takový smutek, protože začala ta první velká skupina odjíždět. Filip už neměl šanci se jich chytnout, ale přesto jsme fandili dál a byli pak rádi, že závod dokončil," připomněla si Salačová, jak prožívala synův velký světový debut.

Atmosféra v ropném státečku v Perském zálivu se od evropských závodů hodně lišila. "Atmosféra v Losailu byla na rozdíl od Evropy víc než poklidná. Tady jste měli  možnost potkat se opravdu s každým jezdcem téměř tváří v tvář. Byla to taková velká závodnická rodina," popisuje máma jezdce stáje Redox PrüstelGP a připomíná, že Salačovi zatím závodili jen v Evropě, takže nemůže porovnávat s podniky konanými v zámoří.

 

Právě se děje

před 41 minutami

Tipsarevič v posledním zápase kariéry odvrátil devět mečbolů

Srbský tenista Janko Tipsarevič bojoval ve čtvrtfinále ve Stockholmu o prodloužení kariéry přes tři hodiny a odvrátil devět mečbolů, nakonec ale Japonci Juičimu Sugitovi podlehl 2:6, 6:4 a 6:7. Pětatřicetiletý bělehradský rodák už dříve ohlásil, že turnaj ve švédské metropoli bude jeho posledním představením na ATP Tour.

"Kdybych si měl vybrat způsob, jak ukončit kariéru, bylo by to takhle - nechat na kurtu všechno. Tento okamžik si budu pamatovat do konce života," uvedl Tipsarevič po zápase, který oba tenisté končili v křečích.

Bývalý osmý hráč světového žebříčku odvrátil devět mečbolů v závěru třetího setu a vynutil si tie-break, v němž dokonce vedl 2:0. Sugita ale pěti body vývoj zkrácené hry otočil a vypracoval si desátý mečbol na 6:4, při němž Tipsarevič poslal bekhend za základní čáru.

Srbský tenista hrající v ochranných sportovních brýlích získal během kariéry čtyři tituly na ATP Tour a na dalších sedmi turnajích postoupil do finále. Dvakrát startoval na Turnaji mistrů a v roce 2010 byl členem vítězného srbského družstva v Davis Cupu.

Další zprávy