Za své první dvě sezony ve formuli 1 dostal Ericsson od autora těchto řádek známky hodné absolventa zvláštní školy: za ročník 2014 v Caterhamu čistou pětku, o rok později si u Sauberu "polepšil" na 4-. Přesto se Švéd a jeho sponzoři nevzdali, ve světě Grand Prix vydržel celých pět let.

Ale nikdy neskončil lépe než na 17. místě konečného pořadí, o nějakém útoku na umístění v top 5 v cíli Grand Prix ani nemluvě. "Bylo to hodně těžké. Pět let ve formuli 1, skoro 100 Velkých cen, ale vše v malých týmech. Závoděním na chvostu si moc dobrého jména neuděláte," uvědomoval si Švéd.

Když už pro něj v Alfě Romeo (jak se proměnil název stáje Sauber) nebylo místo, začal rodák z Kumly hledat nové angažmá. A podobně jako řada jeho kolegů ho našel v zámořském seriálu IndyCar.

V premiérové sezoně v barvách stáje Arrow Schmidt Peterson Motorsports ukázal, že se nebojí ani tratí, kde se pořád zatáčí jen doleva. Proto po něm sáhl prestižní tým Chipa Ganassiho, jemuž se loni odvděčil dvěma triumfy a celkově šestou příčkou.

Před startem 106. ročníku legendárního závodu na 500 mil v Indianapolisu byl průběžně osmý. Do "Staré cihleny", jak se 2,5mílovému oválu přezdívá, nepřijel jako Ganassiho hvězda. Pokud měl zkušený manažer na někoho spoléhat, byli to spíš loňský šampion IndyCar Álex Palou, šestinásobný vítěz tohoto závodu Scott Dixon či veterán Tony Kanaan.

"Marcus nebyl moc viditelný, protože jeho sponzor není z USA. Proto neměl před závodem tolik veřejné pozornosti jako jiní závodníci," vysvětlil Ganassi, proč se o jeho svěřenci ze severu Evropy před Indy 500 moc nemluvilo.

Jenže byl to právě 31letý Švéd, který předčil v cíli všechny favority a podle tradice úspěch zapil z láhve mléka.

"Je to neuvěřitelné. Věděl jsem, že mám rychlý vůz, ale že dokážu zvítězit, tomu pořád nemůžu uvěřit. V noci po závodě jsem nemohl usnout. Když už se mi to povedlo, za pár hodin jsem byl zase vzhůru, protože mnou pořád lomcovaly emoce. Konečně jsem si uvědomil, že to není sen, ale skutečnost!" vyznal se Ericsson druhý den po životním triumfu,

To už poznal, jaké to je, být v hledáčku médií a zájmu fanoušků. Vedle tradičního polibku cihlového pásu na cílové čáře oválu Indianapolis Motor Speedway a focení s Borg-Warnerovou trofejí jej čekaly desítky rozhovorů.

V úterý provedl slavnostní nadhoz zápasu baseballové MLB na hřišti New York Yankees.

Bylo jasné, že v kariéře doposud nenápadného pilota přišel definitivní zlom. Už třeba proto, že se poprvé v životě dostal do čela průběžného pořadí IndyCar a až do konce sezony se na něj bude v každém závodě hledět jako na favorita.

Co je pro Ericssona osobně nejdůležitější? Skutečnost, že se teď vyplatila tvrdá práce po příchodu do zámořského šampionátu. "Tady v Americe jsem se musel hodně učit. Zdejší styl závodění je hodně odlišný od F1. Nebylo to jednoduché, ale tvrdě jsem makal. Cítím se skvěle, když vidím, že se vynaložené úsilí vyplatilo," uvedl spokojený jezdec, který potvrdil silnou pozici expilotů F1 v IndyCar.

Seveřan je čtvrtým vítězem s kořeny ve formuli 1 v posledních osmi ročnících Indy 500. Navíc japonský veterán Takuma Sató v tomto období vyhrál hned dvakrát.