Kritický okamžik nastal už na šedesátém kilometru měřeného úseku. Ford Raptor v barvách stáje MP-Sports totiž spadl z několikametrového valu a zapíchl se přední částí do písku.
Vůz přečkal náraz bez větších následků, to však neplatí o zápěstí a prstech jeho pilota. Ty dostaly ránu od volantu, proto musel český jezdec dojet zbývajících víc než 260 kilometrů rychlostního testu v bolestech a řídit mohl jen jednou rukou.
"Do poslední chvíle jsem držel ruce na volantu, vypadalo to, že mám na levé ruce zlomené zápěstí. Bez rozmýšlení jsem pokračoval v jízdě dál, i když v bolestech a s velkým sebezapřením. Hlava chtěla, ale tělo neposlouchalo, ty bolesti byly šílené. Takto jsme se dostali i přes největší dunová pole," popsal Prokop svůj boj s bolestí.
Ta mu nedovolila ani pomoci navigátorovi Janu Tománkovi, když píchli pneumatiku. "Jenda sám měnil defekt, protože jsem mu nemohl pomoci. Je to obrovská komplikace a bude to už jen očistec a zkouška vůle dojet do cíle celého Dakaru," dodal jihlavský závodník.
Hned po příjezdu do bivaku šel na rentgen, který naštěstí pro jeho ambice uspět v Rallye Dakar nepotvrdil zlomeninu. Prokop má tak "jen" těžce pohmožděné obě ruce.
"Martin dojel do cíle etapy ve velkých bolestech a po vystoupení z auta málem zkolaboval. Ihned po rentgenovém vyšetření dostal silné prášky na bolest a obě ruce jsem mu na noc zafixoval do dlah. Do úterní etapy mu obdobným způsobem ruce ošetřím, ale tak, aby ho to příliš neomezovalo při řízení a řazení. Medikace bude muset být samozřejmě mírnější, aby neovlivnila jeho pozornost na trati," vysvětlil týmový fyzioterapeut Marek Hochmal.
Příliš mnoho stop a kouře
Komplikace se nevyhnuly ani Aleši Lopraisovi. Nejlepší Čech v hodnocení kamionů si udržel své páté místo, jenže v pondělí málem zadřel motor.
Před startem pondělní speciálky potěšila Instaforex Loprais Team informace o umazání 22 minut z celkového času, o který posádka Tatry se startovním číslem 507 přišla v neděli, když musela čekat v kaňonu za uvíznutými vozy, které nebylo možné nikudy objet.
Na trati to pak byl náročný boj s pouští a navigací, již komplikovaly vyjeté stopy. "Navigačně to bylo těžké, ale projeli jsme to pěkně a máme všechny waypointy. I když jsem unavený jako pes, jsem spokojený, že jsme v cíli a pokračujeme v naší misi," uvedl 39letý jezdec.
Vedle únavy posádky se začala hlásit také únava techniky. "V prvním úseku jsme nabrali ztrátu kvůli prasklé vzduchové hadici. Auto přestalo řadit a brzdit, proto jsme museli zastavit a opravovat. Potom jsme přišli o výfukové těsnění, takže auto nemělo patřičný výkon. Následně se auto zase začalo extrémně přehřívat, takže jsme v jednu chvíli málem zničili motor, ze kterého se začalo brutálně kouřit a museli jsme hodně chladit," popsal Loprais, jehož posádka dorazila do cíle sedmé etapy se ztrátou jedné a tři čtvrtě hodiny na nejrychlejšího de Rooye.
