La Paz - Josef Macháček se jako správná "pouštní liška" (tak se jmenoval v minulosti jeho závodní speciál) vyžívá v tom, když může svojí čtyřkolkou zdolávat písečné duny. Tato fáze Rallye Dakar je ale ta tam a na řadu přišlo zdolávání bolívijských hor.
"Když jsme z Peru překročili hranice a vyskočilo na nás vyloženě hnusné počasí. Zima, což se dalo čekat," prohodil pětinásobný vítěz slavné soutěže v cíli šesté etapy.
"Rychlostní zkouška se podobala závodu v Maďarsku, tedy mezi poli, kalužemi a bonusový přídavek v podobě rašelinišť a bažinek. Z překrásného Peru, kde jsme jezdili v otevřeném prostředí bez vibrací, se v Bolívii letí po cestách, které jsou lemovány lidmi, takže navigaci vůbec neřešíte," posteskl si jezdec týmu Barth Racing v bolívijském hlavním městě La Paz.
Co 60letého dakarské doyena štvalo nejvíce, bylo všudypřítomné plátno živené neustálým deštěm: "Čtyřkolka po Peru byla naprosto čistá, mohla jít klidně na výstavu. Po 200 kilometrech v jízdě v Bolívii ji mohu odstavit. V bivaku jsme všichni jak po zákopové válce - naprosto zabahnění.... Promrzlé bahno je snad všude!"
Podmínky vládly takové, že Macháček chvílemi pochyboval o regulérnosti soutěže. "Na přístroje během jízdy nebylo vidět a v tom se závodí? Chvilku jsem kaluže objížděl, pak mě předjeli čtyři jezdci a řekl jsem si, že rozhodně musím přidat. Stáhl jsem si brýle a jel jsem stylem - buď to vyjde, nebo ne. Jel jsem agresivněji. Jenže předjede mě motorka, poslala mi kamínky do pusy a málem do oka," líčil svérázný závodník z Heřmanova Městce své zážitky.
Bahno není v Bolívii zdaleka jediným nepřítelem závodníků. Musí se vypořádat s extrémní nadmořskou výškou, která ubírá i výkon jejich strojům.
"Jezdili jsme ve výšce přes 4000 metrů. Takové podmínky ale nejste schopný v Evropě vůbec imitovat. To abych příště vzal čtyřkolku a řádil s ní po hoře Mont Blanc před Dakarskou rallye," lamentuje Macháček.
