Letošní sezona byla pro vás extrémně náročná. Kromě pozice šéfkonstruktéra jste se v průběhu sezony vrátil na závodní okruhy. Zbyl vám vůbec nějaký volný čas?
Poslední měsíc a půl před koncem okruhové sezony jsem byl doma vždycky jen pondělí, úterý, středa (smích). Pak se vždycky někam odjelo, do Číny nebo na evropský závod. Bylo to docela náročné. Já mám zrovna léto rád, a když takhle uteče, je to škoda. Jediné, co mě na tom těší, je, že se povedlo to, kvůli čemu jsem ten čas obětoval.
Trápí vás chronické bolesti zad. Jak jste takové vypětí zvládal?
Bylo to tak vtipné, že na některých závodech jsem pomalu dostal slevu v lékárně na nějaké prášky (smích). Snažím se s těmi zády něco dělat. Možná jsem se o to měl začít starat o maličko dřív, když ty problémy ještě nebyly takové, ale budu dělat, co to půjde, a uvidíme.
Lacko může odpočívat, Vršecký má další práci
Skončila okruhová sezona, ale hned na ni navázala příprava na Dakar. Zatímco Adam Lacko může odpočívat, vám sezona pokračuje dál a její druhá půlka vyvrcholí až v lednu v Jižní Americe…
Beru to tak, že skončila jedna důležitá etapa, na kterou jsme se soustředili a dělali všechno pro to, aby to klaplo. Od teď máme víc času na přípravu na Dakar. Z Dakaru jsem nadšený, protože během pár let jsme se dostali mezi top týmy, kdy jsme schopni vyhrávat etapy. S nohama na zemi ale musím říct, že ještě nějaké problémy máme. Máme dvě auta, na kterých nenajíždíme tolik kilometrů, kolik zvládají Rusové s Kamazy. Ti jsou schopni za rok natestovat opravdu desítky tisíc kilometrů a najít veškeré slabiny.
Ve finále totiž můžeme mít auto, které dojede všechny etapy, ale dojede bezpečně na 26. místě. Anebo můžeme měnit věci, dělat změny a vyhrávat. Ale bohužel to je za risk toho, že některé změny jsou trošku náchylnější na poruchu a tu poruchu pak následně opravovat. Ač se nám 99 procent závad neopakuje, pak se projeví zase o kousíček jinde. Některé slabiny vymizí a některé se posouvají dál a dál. Není vůbec jednoduché je najít.
Přineslo prodloužení vaší okruhové sezony nějakou komplikaci pro vývoj dakarské Tatry Phoenix?
To se takhle těžko posuzuje. Museli bychom si zažít i tu druhou variantu. Snažíme se, aby se to dakarské sekce dotklo minimálně. V průběhu sezony jsme předělávali druhé auto na kopii Martinova Phoenixe. Měli jsme Phoenixe jedničku, teď máme Phoenixe dvojku. Na první pohled to jsou stejná auta, ale jsou tam dost zásadní změny. Teď to budou vlastně kopie toho nejlepšího, co se nám povedlo. Budeme se snažit, aby byly vychytané věci, se kterými jsme měli problémy.
Rusové by řekli, že budou doufat, že najdou nové slabiny. Oni udělají auto a nesmí se vrátit dřív, než na něm najdou něco, co lehne. Na jednu stranu bych byl rád, aby už se žádné slabiny neukázaly, ale vím, že když někam posuneme rychlost, tak přijde nový způsob používání auta a můžou přijít nové problémy. Jsem strašně rád, jak to funguje. To, co předváděl Kolomajz (Martin Kolomý, pozn. red.) na Silk Way Rallye mezi Kamazy, mi dělalo dobře.
Co si víc užíváte, práci konstruktéra, nebo závodění na okruzích?
Nejvíc volna (smích). Pro mě je nejcennější komoditou volný čas a jakýkoliv relax. Sám vím, že to nejde dělat donekonečna. Člověk si potřebuje trošku vyčistit hlavu na to, aby se pak na nové projekty těšil a načerpal na ně sílu.
Dokážete se oprostit jako konstruktér od pohledu jezdce a jako jezdec od pohledu konstruktéra, nebo se vždycky na problémy díváte z obou rolí?
Být jen jezdec a přijet do depa se slovy "Dělá to a to, něco s tím udělejte," je super. Ale být v obou rolích, když člověk ví, jak by se to mělo udělat a jestli to v tom časovém horizontu půjde, není nic moc. A být jen konstruktér je taky fajn. Do jisté míry je dobré se s autem zajet a vyzkoušet si ho, ale je dobré mít na to i čas. A to si pak trochu protiřečí.
Nevyhráli jednotlivci, triumfoval celý tým
Jak se vám to v sezoně dařilo zvládnout?
Není to jen moje zásluha. Obrovský podíl má Robin Dolejš (ředitel vývoje Buggyry, pozn. red.) a je to práce celého týmu. Také mechanici už vidí a jsou schopní vnímat a přemýšlet a rozhodovat se sami za sebe. Závody jezdíme dlouho a snažíme se držet ten tým pohromadě a vychovávat si lidi na takové úrovni, aby byli schopní se rozhodovat sami od sebe. Pak když přijde stres, jako byla v Jaramě výměna motoru Adama Lacka, byli jsme to schopni za něco málo přes hodinu stihnout. Jiné týmy takovou akci dělaly celý večer.
Jste první závodník, který získal okruhový titul mistra Evropy jako jezdec i jako konstruktér…
Asi jo, no… (smích)
Věděl jste o tom?
Na statistiku moc nejsem a podle mě to není to nejdůležitější. Mně se třeba líbilo to, že v Maďarsku, kde se nám tradičně nedaří, jsme dokázali vyladit auta tak, že jsme soupeře poráželi. Podařilo se nám vrátit na trůn a zajeli jsme skvělý výsledek.
Snažil jsem se to odjezdit co nejlépe a přispět do kasičky bodů pokud možno co největší měrou. To se nám povedlo. Byla to hodně náročná sezona, ale stálo to za to. Vyšlo všechno, co jsme si řekli. Je to jedna z nejlepších sezon, jaké jsem zažil.
Kde přišel zlom a padlo rozhodnutí, že dojedete celou okruhovou sezonu?
Původně jsem měl jet tři závody. Na poslední chvíli před Maďarskem jsme se dohodli, že na Hungaroringu ještě pojedu. V Mostě jsme si řekli, že by byla škoda v tom nepokračovat a bylo by fajn udělat i týmy a podpořit také Adama. Ač se mi to ze začátku moc nelíbilo, dneska jsem rád, že jsem na to přistoupil. Jsem rád, že jsem u toho mohl být a mohl být součástí týmu, který udělal takový skvělý výsledek.
Indický pokrok a čínské trable
Přinesou vaše letošní zkušenosti ze závodní trati něco nového do konstrukce okruhové Buggyry?
Je skvělé, že s Adamem máme maličko odlišené styly jízdy a nastavení auta. Ve chvíli, kdy to zkombinujeme, oba najdeme pro sebe lepší východisko. Chtěli bychom na příští rok postavit od základů nové auto s úplně novou konfigurací. Ač třeba bude na stejných plastech, mělo by být tak nové, jako ještě nebylo.
Na jaře jste závodil také v Indii, kde jste ve velké konkurenci, včetně Jochena Hahna, vyhrál. Jak kvalitní je tamní závodění tahačů?
Jelo se to už čtvrtou sezonu, takže je vidět značný pokrok. Myslím, že jsou dál než v Číně. Na příští rok se snaží připravit auto konkurenceschopné tomu evropskému a chtějí s ním do Evropy přijet na nějaké závody. Budu jim držet palce, protože každá konkurence je dobrá.
V Číně jste obhájil titul bez ztráty bodu. Ale bylo to opravdu tak jednoduché, nebo se konkurence Tatře, kterou jste tam řídil, přiblížila?
Nebylo to jednoduché. V prvním závodě jsem nebyl schopný odjet úvodní trénink, protože tam je to s logistikou i mechaniky trošičku složitější a nemáme takovou podporu jako od Buggyry v Evropě. Nicméně jsme se s tím nějakým způsobem poprali a podařilo se nám zopakovat loňský úspěch.
Zdravotní stav bude asi klíčem k tomu, jestli budete v závodění pokračovat…
Přesně tak. Ono nejde jen o mě, ale jde o výsledek celého týmu. Kdyby se mělo moje zdraví na něm negativně podílet, je zbytečné, abych si na okruhu něco dokazoval. To v tu chvíli nejde dokázat a prioritní je přežít do večera, a ne závodit. Není to pokaždé, bylo to třeba jen pár dní, ale ty pro mě byly očistec.
