Praha - Beachvolejbalistka Kristýna Kolocová má za sebou zcela výjimečný rok. Po více než nečekaném rozchodu s dlouholetou spoluhráčkou Markétou Slukovou prožila nejprve stresové období, potom hodně času věnovala hledání nové parťačky a koncem léta ji čekala operace ramene.

Do příštího roku však už vstupuje s patřičnou dávkou optimismu a s vírou, že s pětadvacetiletou volejbalistkou Michalou Kvapilovou se zase vrátí na světovou scénu.

„Bude to chvíli trvat, než začneme bodovat ve špičkových turnajích, spíš asi až v roce 2017,“ uvažuje Kristýna, kterou zdobí páté místo na olympiádě v Londýně.

Jaké to bylo pro vás období po rozchodu s Markétou Slukovou?
Velice náročné. Zažila jsem ho poprvé v životě a snad také naposled. I v době, kdy mně bylo nejhůř jsem však nechtěla ležet doma na gauči, ale snažila jsem se jít dál. Dva letní měsíce jsem si zpestřila návštěvami různých kulturních akcí a když už začalo svítat na lepší časy, tak přišla operace ramene.

Jaký je váš současný zdravotní stav?
Po operaci jsem měsíc musela mít rameno v klidu, ale teď už šest týdnů bez bolesti trénuji. Leden chci strávit v teple na Srí Lance, hlavně hodně plavat, ale také trochu odpočívat. Měl by být pro mé rameno také test, co všechno je schopné už vydržet.

Našla jste si novou spoluhráčku. Jakou cestou?
Chtěla jsem v beachvolejbalu dál pokračovat a o nové parťačce jsem přemýšlela dost dlouho. Nebylo jednoduché najít u nás vysokou hráčku s výkonností na světové úrovni. Nakonec jsem se rozhodla pro Míšu Kvapilovou, která sice hraje šestkový volejbal a navíc v německém Münsteru, kde má smlouvu až do dubna příštího roku. Je to sice určitá komplikace, ale těším se, že mě čeká něco nového a jiného. Míše věřím, určitě má parametry na potřebné úrovni.

To je ale hned několik negativních skutečností...
Možná, ale zároveň i pozitiv. Míša, s kterou se znám už hodně dlouho, byla s mojí nabídkou doslova nadšená a i po čase ji potvrdila. Její velká chuť do této nové cesty je velice důležitá. Navíc v beachvolejbalu není žádným nováčkem, má i zahraniční zkušenosti. Já sice v únoru a březnu budu trénovat v Praze bez ní, ale od dubna už do naší spolupráce chceme skočit doslova po hlavě.

Máte už program, jak by tento skok měl vypadat?
Na společnou přípravu nebude samozřejmě čas, ale věříme, že na turnajích v Čechách budeme úspěšné a prosadíme se i v Evropské lize. Jsme nový tým, ale nic nás nebude tlačit, můžeme hrát v klidu a po dokonalém sehrání se co nejlíp připravit na rok 2017.

Budete na této nové sportovní pouti zajištěny finančně?
Nebude to jednoduché, ostatně i s Markétou jsme se řadu let snažily získat potřebnou finanční základnu. V současnosti probíhá několik jednání, která by měla skončit úspěšně.

Příští rok je olympijský. O účasti v Riu neuvažujete?
Ani nevíme, zda splňujeme stanovená kritéria. A navíc – musely bychom absolvovat 12 turnajů, což je pro nás za dané situace nemožné. Samozřejmě, že případnou možnost účasti v Riu bychom neodmítly, ale reálné to není. V žádném případě to není náš cíl pro příští rok, vždyť začínáme....