Rokycany - Přijel jako jedna z předních hvězd kanadské juniorky, a byl ho plný led. Pavel Zacha hned první den kempu hokejové dvacítky ukázal, proč z něj v Kanadě dělají takovou hvězdu. V modelovém utkání (galerie zde) dohrával souboje, bruslil na doraz a dal dva góly. Nejprve krásným blafákem, pak gólmana propálil z kruhu tvrdým příklepem.
"Budeme hrát tyhle zápasy i v neděli. Rozhoduje se v nich o nominaci, takže každý maká na sto procent. Je tady obrovská konkurence, tohle jsou výborné tréninky," řekl sedmnáctiletý talent v Rokycanech v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Účast na šampionátu dvacítek přitom nemá jistou ani on. Dvacítka trénuje týden před odletem do Kanady dvoufázově a stále není kompletní. Největší hvězdy jako Jakub Vrána a David Pastrňák se k týmu připojí stejně jako čtyři další útočníci kvůli povinnostem ve svých klubech později. "Když vidím tu partu a konkurenci, můžeme se na šampionátu klidně pokusit zopakovat jarní úspěch z osmnáctky," hlásí sebevědomě Zacha.
Při tréninku jste dal dva góly, vypadal jste, že máte do hokeje obrovskou chuť. Je to tak?
Mně to tady strašně baví. Jsem konečně zase doma v Česku, mám tady spoluhráče a teď si ten hokej užívám. I když je to v podstatě jen přípravný zápas, jsem za ty dva góly strašně rád. Je to paráda. Pravděpodobně v neděli večer trenér Přerost oznámí jména prvních hokejistů, kteří se s širším výběrem rozloučí.
Je v těchto modelových zápasech cítit, že jde o účast na šampionátu dvacítek?
Tyhle zápasy rozhodují o motivaci, takže na sto procent maká každý. Je tady obrovská konkurence, takže jsou tohle výborné tréninky.
Dá se říct, že je to podobné jako v Kanadě, o které se říká, že se na sto deset procent maká i v tréninku?
Kanadu mi ty první tréninky hodně připomínalo. Když jsem do Kanady v létě přiletěl, dokonce se při tréninku spoluhráči prali, to jsem nikdy předtím nezažil. Tady je to podobné, hrajeme na sto procent, akorát se nepereme, protože jsme jeden tým (usmívá se). Hrozně se mi líbí, jak se kluci chtějí dostat do týmu a jet na šampionát, jak pro to makají. To je dobře.
V Kanadě se opravdu při tréninku bijí i spoluhráči?
Před sezonou, když jsme hráli podobné přípravné zápasy jako teď na kempu dvacítky, to byly i čtyři bitky za zápas. Mně to přišlo hrozně divné, protože tady v Česku se hraje během tréninku v pohodě. V Kanadě se ale jede na sto procent a do těla. Bylo to něco úplně jiného, ale taková je Kanada. Musel jsem si zvyknout.
Na šampionát pojede hodně podobná parta, která na jaře přivezla historické stříbro z mistrovství světa osmnáctek. Cítíte hlad po dalším úspěchu?
Pro mě osobně to byl největší úspěch v kariéře a strašně si toho cením. Když jsem teď přijel domů a viděl na stěně tu medaili, zase to na mě dolehlo. Tahle parta tady je hodně dobrá a o to více namotivovaná tohle zopakovat. Když vidím tuhle partu a takhle velkou konkurenci, tak si myslím, že můžeme něčeho podobného znovu dosáhnout i teď.
V Kanadě i když je vám teprve sedmnáct let, hrajete s klasickým plexisklem. Tady jste si musel kvůli pravidlům IIHF nasadit zase celoobličejovou mřížku. Je to velký nezvyk?
Velký. Mám s ní za sebou dva tréninky, ale pořád je to velký rozdíl. Je s tím trošku hůř vidět, takže je to úplně jiné. Tři měsíce jsem hrál s normálním plexisklem, snad si zase zvyknu na mřížku. Proč v Kanadě sedmnáctiletí mřížku nosit nemusí? Když už se dostanete do OHL, musíte nosit plexi. A je jedno, jestli vám je osmnáct nebo šestnáct. Mají to tak kvůli bezpečnosti těch starších hráčů. Když hrajete s plexisklem, může vám mřížka protihráče ublížit. Na mezinárodní scéně to tak ale neplatí a musím jí nosit až do osmnácti, s tím se nedá nic dělat.
V pátek o vás vyšel velký článek na oficiálním webu NHL, kde vás autor hodně chválí. Četl jste ho?
Přečetl jsem si to. Ten rozhovor jsem dával asi před třemi týdny, tak jsem tušil, co v něm asi bude. A napsal to o mně docela pěkně, to jsem rád. Jsem rád, že o mně v Kanadě začínají lidé kolem hokeje vědět.
Berou vás v Sarnii i kvůli tomu očekávání, které je na vás kladeno, za velkou hvězdu?
Diváci to ode mně očekávají a tlak médií je velký. Čekají, že budu táhnout tým a že mám na to být v prvním kole draftu. Je cítit, že mám být za lídra a občas i v kabině mezi spoluhráči. V tomhle je to jiné než v Česku.
Líbí se vám to?
Mně se v Kanadě líbí hodně. Nechci říkat, že je to tam lepší nebo horší než v Česku. Prostě jsem si vybral tuhle cestu a teď si určitě nemůže stěžovat. Hraju hodně, mám super ice time. V týmu máme suprovou partu a trenéry, kteří hráli v NHL. Až na konci sezony po draftu a na kempu, kam pojedu, ale uvidíme, jestli to byl nebo nebyl dobrý krok.
Teď jste šest zápasů nehrál, kvůli tomu, že jste tvrdým faulem oplácel útoky na vaši osobu.Trenér Sarnie prý musel udělat v kabině průvan a zdůraznit vašim spoluhráčům, že vás mají chránit. Je to tak?
Ptali se mě nejprv, proč jsem ten faul udělal. Já jim řekl, že po mně celou dobu šli bitkaři a snažili se mě zranit. Já to neustál. Chtěl jsem jim prostě ukázat, že se nenechám, takže jsem toho hráče tak blbě fauloval. Nechal jsem se blbě vyprovokovat a ti bitkaři tím vyhráli. Přesně to byl jejich cíl, abych se vyřadil ze hry. Proto trenéři v kabině zdůrazňovali, že na to máme své bitkaře, aby tyhle situace řešili. Od té doby je to úplně jiné, zlepšilo se to.
Zvládáte to v Kanadě sám bez otce?
Teď je to lepší, protože tam nějakou dobu mám osobního trenéra. Hodně mi to pomohlo, protože ještě nemůžu řídit auto a to je tam obrovská komplikace. Sarnia sice nemá moc obyvatel, ale rozlohou je veliká a měl jsem to všude daleko, takže jsem to auto prostě potřeboval: Bez něj, když mě neměl kdo vozit, jsem nemohl tolik trénovat, necítil jsem se dobře. Teď už je to suprové.
