Třinec - Sedíme spolu v kanceláři moderní Werk Arény. Stěny kolem zdobí obrazy ze sezony, na kterou v Třinci vzpomínají všichni nejraději. Když v roce 2011 Oceláři vyhráli titul, Jan Peterek byl jedním z nejdůležitějších útočníků týmu.
Od té doby uběhlo šest let a na největší úspěch klubu sedl prach. Třinec za tu dobu skvělé sezony střídal s těmi špatnými. Dnes 45letý chlapík a zdejší legenda má ale zase klíčovou roli: Ne na ledě, tentokrát v kanceláři.
Peterek už v průběhu loňské sezony přebral roli sportovního manažera a tohle léto je první šancí, kdy si může stavět tým podle svých představ. Už na první pohled je něco jinak než dřív. Stačí se mrknout na nástěnku za ním, kde se na magnetické tabuli rýsuje sestava s velkými ambicemi. Žádná hvězdná posila. Žádné plány odpálit přestupovou bombu, kterými Třinec dlouhá léta bavil i dráždil zároveň.
Mezi kartičkami hokejistů je naopak spousta mladých hráčů z vlastní líhně, kteří ještě loni hráli jen první ligu. "Chceme hrát s mladými, to jsme jasně řekli. Když mi agenti nabízejí hráče a já je porovnám, naši jsou lepší nebo nejhůře stejně dobří. Tak proč sem někoho tahat? Vystačíme si sami," říká Peterek v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Fanoušci v Třinci jej zbožňují. Stejně jako byl skromný na ledě, počíná si i v nové funkci. S nadsázkou se dá říct, že Oceláři načínají novou éru. "Snažím se chovat tržně. Pořád patříme k bohatším klubům, ale takových pět šest týmů v extralize má rozpočet na A tým vyšší. I tak máme nabitý kádr, jen musíme z hráčů dostat maximum," vypráví.
V roli manažera Třince je to vaše první léto, první šance postavit tým po neúspěšné sezoně přesně podle svého obrazu. Takže asi nejsem jediný, koho překvapilo, že dosud z klubu hráči hlavně odcházejí, že jste nepodepsal ani měsíc po otevření trhu jedinou posilu. Proč?
Ano, jsem tady nový a budu kádr postupně formovat, ale tým je teď složený tak silně, že nějaké zásadní změny dělat nechci. Ani nemůžu. Když je hráč pod smlouvou, je těžké ho z ní vyvázat. Jestli teď ještě přijdou změny v kádru, bavíme se o jednom dvou hráčích maximálně, tak pouze v případě, že to budou pro nás vhodné typy. Máme vizi, jak teď chceme hokej v Třinci dělat. Řekli jsme, že ho chceme hrát více s odchovanci a mladými hráči, proto pro ně musíme mít nějaký prostor. Znovu říkám, náš tým je dobrý. Jde o to dostat z hráčů maximum.
Změny v kádru Třince
Před sezonou 2017/18 přišli:
Vladimír Svačina (útočník) - Návrat z hostování v Liberci
Jiří Polanský (útočník) - Návrat z hostování v Oltenu (Švýcarsko)
Před sezonou 2017/18 odešli:
David Nosek (obránce) - Zlín
Lukáš Galvas (obránce) - Olomouc
Lukáš Doudera (obránce) - Litvínov
Kamil Kreps (útočník) - zatím bez angažmá
Tomáš Netík (útočník) - zatím bez angažmá
Tomáš Klimenta (útočník) - zatím bez angažmá
Cory Kane (útočník) - Kunlun, KHL
Lukáš Jašek (útočník) - Liberec
Vypíchnu vaše tvrzení, že tým je nabitý. Věříte tomu i po sezoně, ve které Třinec nečekaně vypadl ve čtvrtfinále s Chomutovem? Má na víc?
Já věřím, že ano. Ten tým měl i v uplynulé sezoně na víc. Z tohoto důvodu nemám obavu, že bychom hráli špatně. Třinec měl vždycky hráče, kteří by v jiných týmech hráli první či druhou pětku. Když mi teď agenti nabízejí jiné hokejisty a já je porovnávám s našimi, myslím, že jsou naši kvalitativně lepší nebo přinejhorším stejní. Tak proč je sem brát?
Že se Třinec bude snažit hrát s odchovanci, to už se odvážili kluboví funkcionáři tvrdit několikrát a nevím, jestli se jim to předtím dařilo tak, jak chtěli. Máme to teď, když máte sportovní úsek na starost vy, brát vážně?
Já to vážně beru!
Jak si představujete zapojení mladých hráčů? Třeba v play off byl jedním z nejlepších útočníků nečekaně David Cienciala. Budete od něj a jeho vrstevníků prostě čekat víc?
Ano. I když na druhou stranu férově dodejme, že s mladými hráči je nutné mít trpělivost, než se vyhrají. Ono je těžké potvrzovat kvalitu dlouhodobě. Jedna věc je naskočit na jeden dva zápasy do týmu, ve kterém po vás nikdo nic nečeká a vy můžete hrát uvolněně, jen překvapovat. David je jeden z těch hráčů, kteří by měli dostávat příležitost, ale jmenovat ty hokejisty konkrétně nechci. Není to tak, že budou hrát za každou cenu. Šanci dostanou ti, co vyskočí a zaujmou svým přístupem nejen na ledě, ale i mimo něj. Ať už v juniorce nebo ve Frýdku-Místku.
Když už zmiňujete Frýdek-Místek, jak moc si ho po jeho první sezoně v první lize ceníte jako svého partnera? Vaši mladí hráči tam dostali šanci, jakou by jim v dospělém hokeji asi žádný jiný tým nedal. A ještě jste je měli nablízku a pod kontrolou…
Nejenže je to naše líheň a mezicyklus mezi dospělým a mládežnickým hokejem, ale zároveň tam máme i další hráče, které můžeme v případě potřeby povolat do A týmu. Proto jsme letos do Frýdku-Místku vzali i Rostislava Martynka nebo Milana Mikulíka, kteří hráli ještě loni extraligu (Martynek v Litvínově, Mikulík v Karlových Varech pozn. autora). Pokud s nimi budou ostatní šlapat, můžou se dostat nahoru. Už netvoříme konkurenci jen uvnitř týmu v Třinci, ale chceme mít konkurenci napříč celou organizací.
Dělat to jako v NHL, že budete držet určitý počet hráčů v každém týmu a mezi nimi posílat ty, kterým se daří a nedaří?
Takhle to úplně nejde. Je tam hodně omezení, která tomu nenahrávají. Buď kvóta šestadvaceti zápasů, po které pak musí hráč zůstat v dané soutěži, nebo konec přestupů už v únoru. Je tam hodně překážek, které tohle ztěžují. Navíc někteří hráči áčka mají ve smlouvě, že do nižší soutěže jít ani nemohou. To je věc z minulosti, když jsme Frýdek-Místek ještě neměli. Teď už se takové dodatky snažíme do smlouvy nedávat, aby byl na hráče vyvíjen tlak.
Jak Oceláři v posledních 5 letech přestupovali do zahraničí
V posledních pěti sezonách jen čtyři hokejisté z Třince přestoupili do jedné z předních evropských soutěží. Ani jeden z nich se v zahraničí neprosadil.
VLADIMÍR ROTH (Novosibirsk, 2015)
Před dvěma lety zkusil štěstí v Rusku. Na Sibiři nevydržel ani půl sezony a vrátil se zpět do Třince.
JOSEF HRABAL (Novosibirsk, 2014)
Odešel až na play off . Další rok začal ve Finsku, ale po 18 zápasech se vrátil zpět do Třince.
MARTIN RŮŽIČKA (Čeljabinsk, 2014)
V zahraničí vydržel z Třineckých nejdéle. Ani během dvou let v Čeljabinsku ale nezářil, v jednu chvíli dokonce hrál i tamní farmářskou soutěž.
DAVID KVĚTOŇ (Oulu, 2013)
Odehrál ve Finsku jen pět zápasů, ani on tam neuspěl. Jeho kariéra šla od té doby spíše dolů. Přes Třinec, Mladou Boleslav a Chomutov se teď dostal do Vítkovic.
Ten byl zatím na vaše hráče vyvíjen hlavně zvenčí médii a očekáváním fanoušků; jak to bylo uvnitř organizace? Snažím se narazit na to, že máte v Třinci pro hráče jedny z nejlepších podmínek pro trénink i regeneraci, ale nejsem si úplně jistý, jestli se u vás hráči nějak zlepšovali. Vypovídá o tom mimo jiné i to, jak málo z nich od vás odešlo do zahraničí, a že tam prakticky neuspěli. A to do Třince přicházeli hokejisté s reprezentačními ambicemi.
(přikyvuje a přemýšlí) Přijde mi, že se tady hráči měli jako v bavlnce. Když jim to nešlo, spoléhali se na jiné, předávali si zodpovědnost mezi sebou. V týmu bylo čtyři až pět pětek hodně kvalitních hráčů. Když pak přišli jednotlivci do zahraničí, kde se od nich výkony vyloženě očekávaly, nebyli to schopni potvrdit. Je to jedna z věcí, kterou bych chtěl změnit. Být na hokejisty v Třinci tvrdší a od jednotlivých hráčů vyžadovat, aby plnili přesně tu roli, kterou v týmu dostanou.
Aby rostli podobně, jako se to daří hokejistům v Liberci? Podívejte, kde je dneska Radim Šimek…
Radim Šimek je výjimečný hokejista s výjimečným charakterem, který na sobě pracuje ne na sto, ale na sto padesát procent. Spojením těchto vlastností s důvěrou trenéra to hráč může dotáhnout opravdu hodně daleko. A Radim je toho krásným důkazem, míří z extraligy rovnou do NHL. Jeho příběh by měl být motivací i pro všechny další hráče.
Šlape v Třinci všechno tak, jak jste si naplánoval? I když zatím nebyl téměř žádný pohyb mezi hráči, změn bylo v týmu hodně. Máte nového trenéra Václava Varaďu i nového kondičního kouče Pavla Horyla.
Venca (Varaďa) přišel po mistrovství světa osmnáctek a měl toho hodně, skočil rovnou do práce. Ještě neměl ani volno. Je na něm vidět, jak moc se na to těší. Jede naplno tak, jak to od něj všichni známe. Co se týče kondičních trenérů, bratři Sailerovi, kteří tu byli doteď, se rozhodli skončit. Jednak tady byli dlouho, ale hlavně měli doma nějaké rodinné důvody. Takže teď jedeme v úplně novém režimu, pro tým to je velká změna. Hodnotit ji ještě nebudu, to můžeme až po sezoně.
Václav Varaďa dovedl jako trenér k titulu třineckou juniorku, v poslední sezoně vedl reprezentaci do osmnácti let, se kterou vyhrál Memoriál Ivana Hlinky. S mládeží to evidentně umí. Je pro vás jeho přítomnost v kabině zárukou, že mladí hráči v Třinci šanci skutečně dostanou?
Má k těm klukům asi nejblíže, ale nikomu nebudeme dávat nic zadarmo. Hlavně ať to ti mladí nepochopí tak, že mají místo garantované. Jedna věc je vize, druhá realita. Už jsem zažil dobu, kdy svaz zavedl pro mladé hráče povinné místo v sestavě, to nebylo dobře. Kluci dostali prostor daný pravidly a potom to ohýbalo jejich charakter i hokejový vývoj. Chceme s mladými hrát, ale hodně záleží i na nich. Když nebudou fungovat nebo si budou myslet, že mají všechno jasně dané… Máme mladých dost, můžeme je točit.
Říká se, že s vaším nástupem se bude klub chovat skromněji. Mluví se o menším rozpočtu, větším přemýšlení o posilách. Dosud to každé léto vypadalo, že Oceláři skoupí na trhu všechno, co šlo. Ta doba je tedy pryč?
Zefektivnit vynakládání prostředků je moje práce. Nepůjde to hned, ale snažím se chovat tržně. Proto tady teď taky někteří hokejisté, kteří za Třinec chtěli hrát, nejsou. Na můj vkus požadovali podmínky, které neodpovídaly poměru cena výkon.
Dohání vás v tomhle minulost? Taková ta republikou známá nálepka o tom, jak je Třinec pro hokejisty luxusní destinací?
Možná tady taková pověst byla. A když do toho teď trošku vidím, tak musím říct, že asi patříme k těm bohatším klubům, ale nechováme se tak, jak se o nás vždycky psalo. Když vidím některé týmy, jakými hráči posilují, a znám ty částky, protože se většina z nich hlásila i u nás, tak mi to připadá až úsměvné. Čtyři až pět klubů má v extralize, momentálně myslím na áčko, stejný nebo větší rozpočet než my.
Do týmu se vrátil Jiří Polanský, který musel na podzim kabinu opustit, protože si veřejně u novinářů stěžoval na trenéra a na to, že nehraje. Zapadne zpátky do týmu dobře?
Je spokojený, že je zpátky. A já věřím tomu, že bude chtít dokázat, že hokej umí. Každý v životě občas udělá chybu a já jsem přesvědčený, že má teď o to větší motivaci Ocelářům pomoct. Byla by chyba toho nevyužít.
Pak se zeptám ještě na jméno hokejisty Zbyňka Irgla. Deník Sport totiž před měsícem přišel se spekulací, že by ještě před sezonou mohl odejít do Vítkovic.
Já si to přečetl a trošku jsem se tomu divil… (usměje se) Ale každý hráč musí dokázat, že svou roli splňuje, o tom už jsme se spolu před chvíli bavili. Nemáme tady žádného hráče v chráněné zóně. Zbyňa je teď u nás v týmu a bude bojovat, hrát co nejlépe a chtít týmu pomoct. Tak jak je to u mladých, tak to bude v uvozovkách i u těch starších: Hrát v Třinci budou ti, co si to zaslouží výkony na ledě i mimo něj. Ale to je přirozené.
Kdo už jistě Třinec opustil, to jsou útočník Lukáš Jašek (Liberec) a obránce Lukáš Doudera (Litvínov). Oba to jsou mládežničtí reprezentanti. Proč odešli, když se bavíme o tom, jak v Třinci budou dostávat šanci mladí?
Musím říct, že jsme bojovali o to, aby tady Lukáš Jašek zůstal. Měli jsme s Vencou Varaďou schůzky s hráčem i jeho otcem a udělali pro to maximum. Jsem si jistý, že jsme mu nabídli taky přibližně stejné podmínky, ale ono to u něj nebylo o penězích. Lukáš byl rozhodnutý odejít už před koncem sezony. Tři roky tady byl a tři roky mu bylo slibováno, že prostor dostane. Asi už nechce čekat v záloze a věřit našemu slibu, takže se takhle rozhodl. Lukáš Doudera od nás nabídku na prodloužení smlouvy nedostal. Cítili jsme, že jemu samotnému pomůže v hokejovém růstu změna prostředí.
Dovedu si představit, co Jaška nebo i Douderu štvalo. Poslední sezony byli v záloze a moc toho nenahráli. Cestovali s týmem napříč celou republikou, aby naskočili do zápasu na pár střídání, nebo dokonce vůbec. Moc nemohli trénovat ani hrát. Třeba se tím i trošku zbrzdil jejich vývoj. Je to pro vás poučení, jak s hráči do budoucna pracovat? Že je lepší je třeba v takovém případě přeřadit do první ligy?
Když hráč vypadne z prvního týmu, samo o sobě je to pro něj motivační. Druhá věc je prostor, který dostane. Krásnou ukázkou jsou Cienciala, Matyáš, Adámek nebo v poslední sezoně i Jašek ve Frýdku. Když začali hrát, šli neskutečně nahoru. Z toho důvodu jsme se s Vencou Varaďou už dohodli, že pokud to nebude vyloženě nutné, tak nebudeme brát na zápas takový počet hráčů. Prostě se bude hrát na šest beků, a když se někomu něco stane, dohraje se zápas v pěti. Tak jako v Kanadě. Už nebudeme na cesty tahat mladé hráče, aby tím stagnovali. To ať raději pořádně trénují a hrají první ligu ve Frýdku-Místku.
Jan Peterek
Věk: 45 let
Klub: HC Oceláři Třinec
Pozice: Sportovní manažer
Hráčská kariéra: Vítkovice, Ässät Pori, Havířov, Jaroslavl, Vítkovice, Třinec
Bilance v extralize: 1139 zápasů, 778 bodů (284+494)
Bilance za Třinec: 675 zápasů, 452 bodů (157+295)
Úspěchy: 2x mistr ruské superligy s Jaroslavlí (2002 a 2003), mistr extraligy s Třincem (2011)