Pardubice - Jak vyvést pardubické hokejisty z krize? Vedení klubu si vzalo oddechový čas, aby na tuto otázku našlo odpověď.
Generální manažer Zbyněk Kusý povede dočasně tým s Vladimírem Martincem. Dle slov šéfa klubu má jít jen o krátkodobou záležitost, než se zcela dořeší náhrada za odvolanou dvojici Miloš Říha - Pavel Rohlík.
Kdyby se však zeptal historie, možná by mu napověděla, že povolání spasitele Martince by nemělo být až tak krátkodobou a provizorní záležitostí, jak Kusý plánuje.
Čtěte více o situaci v Pardubicích:
- Proč musel Říha odejít z Pardubic? Kvůli jednomu bodu
- Pardubice řeší krizi. Odvolaly trenéra Říhu
- Pardubice se zbavují Richtera. Nenaplnil představy
Český "hockeytown" vyhrál ve své bohaté historii všehovšudy čtyři tituly. Hned u třech z nich byl právě Martinec - u toho z roku 1973 jako hráč klíčového útoku, s nímž stály a padaly akcie Pardubic: Vladimír Martinec - Jiří Novák - Bohuslav Šťastný.
Mistrovský pohár pak dvakrát pozvedl nad hlavu i jako hlavní trenér - v letech 1989 a 2005. A kdyby přišel na pardubickou lavičku v pozici asistenta kouče o sezonu dřív, tedy nikoliv v ročníku 1987/88, ale už 1986/87, mohl si vychutnat na střídačce i zbývající čtvrtý úspěch.
ÚSPĚCHY VLADIMÍRA MARTINCE
- 1973 - s Pardubicemi mistr republiky
- 1978/79 - nejlepší ligový střelec (42 branek)
- 1973, 1975, 1976 a 1979 - vyhrál anketu Zlatá hokejka pro nejlepšího hokejistu Československa
- 1972,1976,1977 - mistr světa
- 1971, 1974, 1975, 1978, 1979 - vicemistr sveta
- bronz ze ZOH 1972, stříbro ze ZOH 1976
- 1976 - nejlepší útočník MS
- 1989, 2005 - s Pardubicemi mistr republiky jako trenér
- 1998 zlato z Nagana jako asistent trenéra
- 1999, 2000, 2001 - mistr světa jako asistent trenéra
Že za pardubickými hokejovými úspěchy vězí především legendární technik, jenž coby hráč nerad opakoval jednu fintu dvakrát, bylo dobře patrné při oslavě titulu v roce 2005. Pódiem v ČEZ aréně tehdy defilovali všichni zdejší mistři republiky. Někdejší útočník s oblíbeným číslem 13, jemuž bude v prosinci 58 let, byl na pódiu skoro pořád.
Lišák umí hledat cestu z krize
Hledání a nalezení cesty ze zdánlivě beznadějné výchozí situace navíc není muži se zrzavým knírkem a s příznačnou přezdívkou "Lišák"cizí.
Po titulu v roce 1987 následovala hubená sezóna, v níž si Tesla po zpackaném čtvrtfinále se Spartou zahrála v play off pouze zápasy o 5.- 8. místo. V následujícím ročníku Martinec povýšil z asistenta na hlavního trenéra a dovedl mužstvo až k titulu.
Pardubice nejprve suverénně vyhrály základní část s desetibodovým náskokem před Duklou Trenčín, slovenské vojenské mužstvo pak porazily i ve finále - 3:1 na zápasy.
Mezi hlavní opory Východočechů patřil brankář Dominik Hašek, na druhé straně to byl útočník Vladimír Růžička.
Když byl Vladimír Martinec povolán v sezoně 2004/2005 k potápějícímu se týmu po rezignaci novopečeného trenéra Františka Výborného, figuroval HC Moeller po šesti utkáních s jediným bodem na posledním místě extraligové tabulky.
Jediný bod dokázaly Pardubice vybojovat na ledě Výbornému důvěrně známém - na sparťanském. Věčně optimisticky naladění pardubičtí fanoušci tehdy ironicky oslavovali: "Máme jeden bod, šálalálala!"
Po Martincově příchodu začal tým vyhrávat, prokousával se postupně tabulkou, až v základní části extraligy dostoupal na třetí místo. Ve čtvrtfinále se utkal se šestým Kladnem, úspěšně překonal pro Pardubice tradičně kritický sedmý zápas a od té doby již mířil neomylně za titulem.
V semifinále porazili Martincovi svěřenci Liberec 4:1, ve finále Zlín dokonce 4:0.
Po opojné oslavě titulu se však dostavila pořádná kocovina. Tým se v sezoně 2005/2006 potácel mimo postupová místa. V prosinci 2005 se tak opět měnily osoby a obsazení.
Vladimíra Martince nahradil bývalý dlouholetý pardubický obránce Vladimír Bezdíček, toho času působící u zdejší juniorky. Martinec ho naopak vystřídal u mládežnického celku. Z asistenta Jiřího Šejby se stal hráčský skaut a na jeho místo nastoupil Petr Hemský, jenž měl s touto funkcí již zkušenosti z dob působení na pardubické lavičce vedle trenéra Josefa Palečka.
Vymanit kádr z krize se však nepodařilo. Mnohé posily ho před sezonou opustily, jiné sice zůstaly, leč částečně nedobrovolně, a na jejich výkonu a zápalu do hry to bylo také vidět. Město hokeji zaslíbené ani nedostalo šanci na obhajobu prvenství, skončilo těsně za postupovou osmičkou.
Úspěšné návraty
Pardubický hokej zná spoustu neslavných odchodů, ale i úspěšné návraty. Třeba comeback "stříbrného krále" Miloše Říhy.
V sezoně 2002/2003 konečně překonal s týmem čtvrtfinálovou kletbu. Poté co se tým pětkrát v řadě neúspěšně pokoušel o semifinále, porazil Znojmo 4:2, v semifinále stejným výsledkem zdolal Třinec a ve finále podlehl po dramatické sérii plné zvratů Slavii 3:4 na zápasy.
Slavistický trenér Růžička se netajil svou velkou radostí nad pokořením Východočechů. Bral to i jako svou osobní satisfakci za rok 1989, kdy musel na trenčínském ledě přihlížet vítěznému křepčení Tesly s mistrovským pohárem.
Kouč Říha byl po napínavém sedmém zápase zklamán, stříbrné medaile však byly úspěchem, který klub nepamatoval již dlouhých devět let.
Jenže v sezoně 2003/04 přišla velká blamáž. Tým vyhrál základní část, pak ale v sedmi zápasech podlehl ve čtvrtfinále Plzni, která si přitom účast v play off zajistila až na poslední chvíli.
Miloš Říha byl odvolán. Vrátil se na sezonu 2006/2007, aby svůj stříbrný úspěch zopakoval. Ve čtvrtfinále opět stálo v cestě Znojmo, Pardubice znovu dopustily rozhodující sedmý duel, ačkoliv již 3:0 na zápasy vedly. V semifinále porazily České Budějovice 4:1 a ve finále podlehly Spartě 2:4.
Nyní se vrací na místo činu Vladimír Martinec. Možná vše rychle skončí ohlášením nového jména na lavičce HC Moeller, možná bude vše pokračovat podle "Lišákovy" zlaté tradice.