Komentář - Zármutek v české řadě a na druhé modré čáře euforie Američanů ozdobená národní hymnou. Obrázek z Herningu připomněl dva roky staré momenty z Moskvy. Tehdy Češi rovněž nezvládli čtvrtfinále proti USA.
Něco ale bylo jinak. Papírově nevýrazná parta kouče Vladimíra Vůjtka zvítězila na střely a při prohře 1:2 po nájezdech mohla dštít síru nad soupeřovým gólem z ofsajdu.
Ti, kteří si chtějí ulevit a najít nespravedlnost i letos, mají smůlu. Podklouzl Filip Hronek při rozhodujícím gólu kvůli špatnému ledu? I kdyby ano, všichni měli stejné podmínky. A Američané z nich vykřesali víc šancí. Dvakrát trefili tyč. Češi navíc dostali jediný dvouminutový trest, což zní neuvěřitelně i proto, že až tak čistě nehráli.
Za prohru 2:3 nemůžou pořadatelé, rozhodčí ani smůla. Zámořská velmoc byla jednoduše lepší a mezi nejlepší čtyřku postoupila zaslouženě.
Nepomůže ani otřepané "kdyby". David Rittich s lapačkou v levé ruce by některé momenty řešil jinak než Pavel Francouz, možná lépe. K tomu má se zámořským stylem dvouletou zkušenost a ve skupině odchytal nejtěžší zápasy. Co naplat, klíčové klání sledoval z lavičky. Francouz každopádně chytal solidně, nejde ho vinit z vyřazení.
Opět je třeba vyzdvihnout Američany, kteří rozjeli vítěznou partii už před vstupem na led.
Trenér Jeff Blashill měl k dispozici o něco lepší materiál než protějšek Josef Jandač a neudělal chyby. Především pomohl zranitelnější obraně. Zatrhl "letecký den" jako proti Kanadě a na obávané Davidy, Krejčího s Pastrňákem, nasazoval Dylana Larkina a Chrise Kreidera, což jsou jedni z nejrychleji bruslících hokejistů na světě. Těm nikdo neujede.
Pastrňák sice měl jednu asistenci, ale z přesilovky. Při hře pět na pět byl oproti duelu s Ruskem poloviční. Stejně jako Krejčí. Bostonské duo odehrálo kolem 23 minut, což je na útočníky mimořádné sousto, ale další show nespustilo.
USA mohly Larkina s Kreiderem cíleně nasazovat, neboť střídaly až po soupeři. Tuhle výhodu získaly díky lepšímu umístění ve skupině.
Česku se taktizovalo hůř i kvůli rozmělněné americké síle. V Larkinově lajně poletoval kanonýr Anders Lee. Druhý útok měl Johnnyho Gaudreaua, na křídle prvního válel Patrick Kane. Na koho potom tasit vyhlášené obranáře typu Radka Faksy?
Mužem, jehož Češi ani nezbrzdili, byl každopádně Kane. Dvakrát ujel, dvakrát s neskutečnou přesností zakončil.
Nestíhali beci Adam Polášek a Hronek. První poznal, že rychlost NHL je jinde, druhý dostal lekci na nadějné cestě z farmy o patro výš. Kapitán USA už ale obalamutil i hvězdná jména. Skutečně jde o filmového Občana Kanea mezi americkými hokejisty. Patří k nejlepším v historii. Z osmi zápasů na mistrovství má 19 bodů. Ještě dva a pronikne do elitní desítky všech dob. K hráčům, kteří od 40. do 70. let těžili i z brutální nevyrovnanosti světové scény.
Kane zároveň roztříštil Jandačův sen o úspěchu, ukončil jednu českou miniéru. Trvala dva roky, přinesla čtyři velké turnaje, ale žádnou medaili. Pouze jedno semifinále.
Předtím, než každý z mysli vytáhne hodnotící známku, je férové připomenout stav tuzemského hokeje.
Češi mají pořád solidní útok s hrstkou hvězd. A další rostou, soudě podle výkonů Martina Nečase a Filipa Chytila. Obrana se při srovnání s elitní pětkou pořád drží v podprůměru. Že s brankáři není problém, je pravda, ale na jásot to není. Žádný český gólman nedělá v NHL jedničku, natož aby patřil k širším kandidátům na Vezinovu trofej.
Z prořídlého rybníčku talentů vylovil Jandač, co mohl. Uhrál, na co reálně měl. Potěšil aktivním a často vcelku pohledným hokejem. Odvedl si své, jenže nezazářil.
Otázka zní, zda je na obzoru trenér, který navzdory předpokladům zazářit dokáže.
Slováci ho našli v roce 2012 (Vůjtka, jenž v rodné zemi dostal šanci zbytečně pozdě), kdy brali stříbro, Švýcaři třímali stejný kov o rok později. A vykročili k němu i letos. Ne, cesta k vrcholu skrz elitní pětku není zcela neprostupná. Střídačka ale potřebuje i hrdinu bez výstroje.
