Alois Hadamczik zůstává posledním trenérem, který s juniory na MS vybojoval umístění mezi nejlepší trojkou. Před turnajem v Ostravě tvrdil, že konec bez medaile bude totálním neúspěchem, že si český hokej nemůže klást nižší cíle.
Dá se souhlasit s vítězným nastavením a mentalitou, díky které mužstvo uvěří, že může hrát o nejvyšší příčky, nebylo by správné uchylovat se k alibismu. Na druhou stranu je nutné si přiznat, že sedmé místo na MS zhruba definuje úroveň českého juniorského hokeje, naplňuje ohraný scénář těchto šampionátů.
Někdo namítne, že Češi měli doma skupinu smrti, ze které prolezli přímo do souboje s nejsilnějším celkem třinecké grupy Švédskem. Ano, jenže do své skupiny nebyli čeští junioři nalosováni kvůli rozmařilosti hokejového světa, nýbrž na základě posledních výsledků.
A ty zkrátka ukazují, že byť by Češi rádi hráli o medaile proti zámořským celkům, Seveřanům a Rusům, spíše se musí potýkat s náporem Švýcarů a Němců. Poznávají, že ani postup do čtvrtfinále není samozřejmostí.
Češi v Ostravě dokonale využili kouzla úvodního zápasu a zaskočili Rusy výhrou 4:3. Pak přišla obrovská komplikace v podobě porážky s Němci, po které balancoval domácí výběr na hraně propadáku. Díky bodu proti USA se vyhnul bojům o záchranu, následné vysoké porážky s Kanadou a Švédskem však celkový dojem výrazně kalí.
Oproti nejlepším chybí vyspělost
Hráči trefně pojmenovali, že na zmiňované velmoci kvalitativně nestačí, přehrají je jedině bojovností, srdcem a perfektním výkonem v obraně. Pro český hokej, který vždy vynikal nápadem a chytrostí, je to tvrdá realita.
Trenér Václav Varaďa opakovaně žehral na obrovské množství faulů a jedním dechem dodával, že jeho svěřenci zkrátka nejsou herně tak vyspělí jako jejich soupeři, a proto si pomáhají nedovoleně.
V zápasech proti Kanaďanům a Švédům bil rozdíl v tomto směru do očí zdaleka nejvíce. Přestože Češi neustále mluvili o zbytečných faulech, dál je dělali, zatímco soupeři hráli velmi trpělivě, vyzrále, počkali si na šance, přesilovky využili a zápasy bez problémů ovládli.
Je marné hořekovat, že bez častých vyloučení by Češi proti Švédsku třeba hráli vyrovnaný hokej. Fauly jsou nedílnou součástí hry a dobře ilustrují, že čeští junioři nejlepším nestačí. Logicky národnímu týmu postupně braly síly a stahovaly ho hlouběji.
Zranili se důležití útočníci Jakub Lauko a Jan Jeník, zdravotní problémy trápily brankáře Lukáše Dostála, Lukáše Paříka a další forvardy Jana Šíra s Karlem Pláškem. Už se nedozvíme, jaký by byl výsledek Čechů bez těchto komplikací, nicméně tady nelze hledat výmluvy.
V Česku nevyrůstají hokejové osobnosti
Faktem je, že českému juniorskému hokeji chybí výjimečné osobnosti. Mladí Švédové nastupují v domácí seniorské soutěži, Rusové pronikají do KHL. Američané a Kanaďané tradičně vynikají nedozírnou základnou a propracovaným systémem, který spojuje hokej se školou. Juniorské reprezentace potom složí opravdu z nejlepších hráčů.
Zato Češi vychovávají bojovníky, z velké části hodné kluky bez manýrů hvězd, snaživce, jenže hokejově nikdo příliš nevyniká. Pokud pak výkon upadne do šedivého podprůměru, nenajde se hráč, který by svou hrou ostatní strhl. V Litoměřicích ani v nafouknuté juniorské soutěži takoví hokejisté nevyrůstají.
Přitom takové Německo, které dlouhá léta na český hokej nestačilo, v poslední době produkuje větší talenty. V NHL září Leon Draisaitl, uchytil se Dominik Kahun. Na MS juniorů v Ostravě se jako hvězdy budoucnosti předvedli Moritz Seider, Dominik Bokk a teprve 17letý Tim Stützle.
V Německu výchova hráčů v hokejových akademiích a propojení s elitní soutěží funguje. Totéž už delší dobu platí o Švýcarsku, a tak si Češi musí připustit, že medaile z juniorských šampionátů bude viset pořád výše. Pokud se to má změnit, pak rozhodně ne za pár let.
Na letošním MS do 18 let v dubnu se Češi střetnou s Němci, Finy, Rusy a Američany. Ve druhé skupině jsou Kanada, Švédsko, Bělorusko, Lotyšsko a Švýcarsko. Další smůla a skupina smrti? Ne, odraz reality. Vždyť Češi vloni na osmnáctkách skončili hůře než Bělorusové.
Kouč Varaďa po ostravském MS děkoval hráčům za odvedenou práci, ale zároveň vyjádřil obavy, aby se někteří z nich vůbec prosadili v dospělém hokeji, nejen v reprezentaci nebo snad v NHL. Tato slova nevěští do budoucnosti mnoho dobrého.
Největším českým pozitivem na domácím turnaji byli a jsou fanoušci. Ani v těžkých dobách nelámou nad českým hokejem hůl. Všechna utkání domácích rychle vyprodali, vytvořili úžasnou atmosféru a zejména do zámoří, kde je MS juniorů hojně sledované, vyslali jasný vzkaz.
Hokej tady má své místo, slova o hokejové republice nejsou přehnaná. Byť Češi se zaťatými zuby přivykají trpkým koncům ve čtvrtfinále.
