Češi na šampionátu v Německu v roce 1993, kde poprvé vystupovali jako samostatný celek, skončili třetí.
"Turnaj se nám hodně povedl, jen škoda porážky v semifinále. Ale i po letech na to vzpomínám rád," říká tehdejší reprezentační útočník Martin Hosták.
Tým trenéra Ivana Hlinky rozjel turnaj remízou 1:1 proti USA, další "body" ztratil už jen v semifinále se Švédy, kde padl 3:4 v prodloužení. V základní hrací době neprohrál jediný zápas.
"Bralo se to trochu jako neúspěch, byla to doba bronzová. Později přišla zlatá éra a přemazala to," míní Hosták.
Už na konci československého období posbíralo národní mužstvo na velkých turnajích pět bronzů v řadě, na německém MS Češi volně navázali šestým.
"Každá medaile je skvělá, hlavně pohledem dnešní doby, ale Ivan Hlinka tehdy spokojený rozhodně nebyl," usmívá se Hosták.
"Se Švédy jsme šťastně vyrovnali v poslední minutě, věřili jsme si na ně. Bohužel v prodloužení tam prošla střela Thomase Rundqvista," dodává.
Petr Bříza v brance prožil jinak fantastický turnaj s úspěšností téměř 95 procent a průměrem 1,23. Hosták hrající v životní formě zapsal čtyři góly a čtyři asistence v osmi zápasech.
"Hrál jsem na centru první lajny, s Petrem Rosolem a Kamilem Kašťákem se nám dařilo. Hlavně jsme byli jako tým hodně kompaktní, skoro všichni jsme působili v Evropě a pravidelně objížděli všechny akce," vybavuje si muž, který patří dlouhá léta k expertům České televize.
V souboji o bronz Češi smetli Kanadu s Erikem Lindrosem, Paulem Kariyou či Markem Recchim jednoznačně 5:1. Zlato brali Rusové.
To slovenské hokejové prostředí bylo po rozdělení federace pořádně roztrpčené. MS v roce 1993 se Slováků vůbec netýkalo a pro další ročník je koncil IIHF zařadil až do skupiny "C", mezi výběry třetí kategorie.
"Byla to jednoznačná křivda," vzpomínal tehdejší prezident slovenského hokeje Ján Mitošinka. "Sviňárna," zlobil se trenér a bývalý reprezentant Jaroslav Walter.
Podle Petera Šťastného, tehdy dohrávajícího kariéru v NHL, byla chyba v tom, že se slovenští funkcionáři nestihli na MS včas přihlásit. Útěchou pro Slováky byla alespoň místenka do olympijské kvalifikace.
Tu nově se tvořící národní mužstvo zvládlo a v Lillehammeru pod pěti kruhy prohánělo favority. Kapitán Šťastný, mladé pušky Miroslav Šatan, Žigmund Pálffy a další usilovali o postup do semifinále. Unikl jim až ve čtvrtfinálovém prodloužení proti Rusku.
Za měsíc už začínali skupinu "C" mistrovství světa proti Bulharům.
"Všechno zlé je pro něco dobré. Pro všechny to bylo motivující, nikdo z hráčů se nevymlouval na zdravotní nebo rodinné problémy," říkal po letech kouč reprezentace Július Šupler.
"Slováků mi bylo líto, protože bylo jasné, že do třetí skupiny kvalitativně nepatří. Ale měli v týmu vynikající hráče a za dva roky byli zpět nahoře," popisuje Hosták.
Ovšem z "céčka" v Popradu a Spišské Nové Vsi postoupili jen těsně. Bulhary rozstříleli 20:0, Slovince 9:0, Maďary 10:0, ale proti Ukrajině a Kazachstánu jen remizovali a do posledního zápasu s Běloruskem šli s nožem na krku. Vyhráli 2:1 a všem hráčům spadl kámen ze srdce.
V roce 1995 hráli Slováci ve skupině "B", opět doma v Bratislavě. S Brity, Japonci, Poláky, Lotyši, Dány, Nizozemci a Rumuny už nezaváhali ani jednou a prošli mezi elitu.
K federálnímu derby Česka proti Slovensku došlo na mistrovství poprvé v Helsinkách v dubnu 1997. První slovenská výhra se zrodila až na osmý pokus, také v Helsinkách v duelu o bronz na MS 2003.
Hlavně v té době se často mluvilo o komplexu, který Slovákům bránil podat proti sousedům nejlepší výkon. Semínko rivality začalo dost možná klíčit už v 90. letech kvůli křivdě, jež poslala Slováky do hokejového "pralesa".
Dnes v 15:20 odstartuje v Rize již sedmnáctý česko-slovenský souboj v historii šampionátů. Dvanáctkrát uspěli Češi, třikrát slavili Slováci a jednou se zrodila remíza.
