Kladno - Asi je to trošku paradox, ale obránce Tomáš Kaberle má mnohem blíž k účasti na olympiádě v Soči z české extraligy než ještě na jaře, když působil v NHL.
Zatímco v Montrealu totiž vysedával na tribuně a na led se dostal jen minimálně, v Kladně válí a velmi rychle po svém návratu se vypracoval v možná nejlepšího beka celé soutěže.
A tak se není vůbec čemu divit: "Chci na olympiádu do Soči, bylo by krásné si to ještě jednou prožít," netají se pětatřicetiletý Kaberle v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Přemýšlet teď o tom bude určitě i trenér Alois Hadamczik.
Moc kvalitních útočných obránců v NHL k dispozici nemá a Kaberle přecejen ještě před rokem patřil v Montrealu k pilířům přesilových her.
Teď si musíte tady doma na Kladně hokej zase užívat, že?
Jo. Já jsem takhle moc hrál vždycky a sem rád, že se do toho takhle můžu vrátit. Poslední rok byl pro mě špatný. Když člověk nehraje, je pak těžké se do toho i dostávat. Taky mi to tady na Kladně chvíli trvalo, ale už se cítím dobře. Doufám, že budeme s Kladnem úspěšní.
O vaší pohodě asi svědčí i statistiky. Po pomalém rozjezdu jste začal sbírat body, už jste 4. nejproduktivnější bek soutěže.
No já se fakt cítím líp, ale asi nejde o to, kdo vyhraje nějaké bodování. Jde tady o výsledky mančaftu a já mám pocit, že se poslední tři čtyři zápasy zvedlo celé Kladno. To pak ty body přijdou, když hraje dobře celý tým.
Už vás tady v Česku přebolelo, že vám v létě nevyšla ještě jedna smlouva v NHL?
Ale víte co, takový je život. Já jsem byl ve stejné situaci jako mladý kluk. Když jsem do NHL tenkrát přišel, taky to někdo odskákal. Teď jsem byl holt ten sedmý osmý bek já, tak to prostě chodí. Člověk neví, jestli se tam ještě někdy dostane, ale já budu makat dál. Už jenom proto, že je olympijský rok. Bylo by hezké si v Soči zahrát.
NHL tedy není uzavřená kapitola?
Určitě ne. S agentem jsme to nechali otevřené a čekáme. Já se mezitím soustředím jen na kladenský hokej, třeba tady nakonec budu celý rok.
Už jste to naznačil. Účast v Soči vás láká hodně, že?
Bylo by to hezké! Já vím, že máme spoustu výborných beků i útočníků, ale budu se snažit, abych se tam dostal. Když se tam ale nedostanu, tak se asi svět taky nezblázní. Jet bych rozhodně chtěl, ale uvidíme. Ještě zbývají nějaké tři-čtyři měsíce.
Kdy jste o tom naposledy mluvil s Hadamczikem?
V létě, když jsem odlétal s manželkou zpátky do Kanady rodit. Chtěl hlavně to, abych hrál. Asi by byl radši, kdybych hrál v NHL, ale teď hraju taky hodně. Myslím si, že extraliga je taky dobrá a já jsem hodně vytížený. Pokud bude zdraví a bude se mi dařit jako doteď, tak doufám, že to vyjde.
V listopadu na Euro Hockey Tour pojedete?
Když budu oslovený, tak určitě pojedu! Jak ale říkám, od léta jsem stejně jako asi všichni ostatní kluci s nikým z nároďáku zatím nemluvil. Nejdřív tady musíme něco ukázat, pak můžeme čekat na pozvánku (směje se).
Není to trošku paradox, že teď z extraligy máte do Soči blíž než ještě na jaře z NHL?
No... Tak jsem za to rád. Když člověk hraje 10 minut nebo 25 minut, tak je to obrovský rozdíl. To tam nastupujete jen s tím, abyste nedostal gól a aby vás trenér neposadil ještě víc. Je to prostě na nic. Teď jsem zpátky a zase si věřím.
Byla velká fuška začít zase vstřebávat takovou zátěž? V extralize máte v průměru 23 minut na zápas. Takže nejvíc ze všech hráčů soutěže, vždyť skoro neslezete z ledu.
No člověk trénuje, ale je to úplně jiné tempo než v zápasech. Byl ze mě v podstatě jen tréninkový kůň a neměl jsem ani žádný přípravný zápas. Do Kladna jsem se vrátil dva dny před začátkem sezony, proto jsem měl ten rozjezd do extraligy pomalejší. Ale teď už se cítím výborně.
