"Po návratu do NHL to byl úplně jiný člověk," řekl před lety proslulý hokejový komentátor Gord Miller.
Tehdy 39letého Jágra "vylovila" z Ruska Philadelphia. Některé konkurenční kluby ho podle Millera nechtěly angažovat, protože se bály, že bude mít špatný vliv na mladé hráče.
Slavného veterána totiž provázela pošramocená pověst. Sice vyhrál nespočet individuálních trofejí a dva Stanley Cupy, ale část zámořských médií v něm viděla zabijáka trenérů, či dokonce rakovinu kabiny.
"Dlouhou dobu to byl opravdu špatný spoluhráč," potvrdil Miller. "Někteří hráči, hlavně z Pittsburghu a Washingtonu, vám i dnes řeknou, že šlo o jednoho z nejhorších parťáků, kterého kdy měli."
A důvody? Podle známého komentátora sobeckost, náladovost a nekonstruktivní tvrdost vůči ostatním. Ne vždy, ale dost často na to, aby média zbystřila.
"Vezměte si třeba centra Boyda Gordona, Jágrova spoluhráče z Washingtonu. Během play-off měl v jednu chvíli takové problémy se zády, že v letadle vůbec nemohl sedět a radši ležel v uličce, aby bolest vydržel. Jágr za ním jednou přišel a řekl: 'Nechceš už radši odejít do důchodu? Jsi k ničemu,' " vyprávěl Miller, který jinak Jágra uznává. Například za to, že nastavoval soupeřům záda a puk si kryl tak šikovně, že bylo takřka nemožné mu ho sebrat - tím posunul tehdejší hru.
"V některých částech kariéry byl ale nesnesitelný," dodal kanadský komentátor.
Hokejisté, kteří momentálně nastupují v NHL, však takového Jágra neznají. Kdykoliv o něm mají mluvit, pějí ódy.
Třeba na Floridě, kde po návratu z Ruska zanechal asi největší stopu, Jágr nastupoval s mladíky Aleksanderem Barkovem a Jonathanem Huberdeauem. A rozhodně na ně neměl špatný vliv. Oba tou dobou vyletěli v produktivitě nahoru.
Jágr s nimi v trénincích piloval střelbu, bruslení nebo držení puku. "Také nám opakoval, jak dobří hráči jsme, což mě překvapilo," zavzpomínal Huberdeau před 50. narozeninami českého křídelníka.
Barkov přidal historku, jak jednou osmašedesátku potkal na hotelové chodbě poté, co strávil večer hraním videoher.
"Vidím ho se zátěžovou vestou, dalšími závažími u kotníků a hokejkou, nato se mě ptá: 'Kam jako jdeš?' Já odpovídám, že jdu spát. On na to: 'Vidíš. Ty jdeš spát a já jdu makat.' A odešel. Myslím, že to byl jeden ze zlomových momentů mé kariéry. Od té doby jsem na sobě začal makat víc," přiznal finský centr.
Nyní je Florida jedním z nejobávanějších týmů NHL, přičemž Huberdeau má našlápnuto ke své první stobodové sezoně, a dokonce se může stát králem ligové produktivity. Barkova zbrzdilo zranění, ale i tak živí naději na svou první 40gólovou sezonu.
Jágr za Atlantikem kupodivu povzbuzoval i protihráče.
"Jednou za mnou přišel a řekl mi, že si myslí, že by ze mě mohl být ještě lepší hráč a že se musím soustředit, věnovat všechnu svou energii hokeji," zavzpomínal Patrick Kane, stále jedna z největších hvězd severoamerické soutěže.
"Když vám to řekne někdo takový, vážně začnete přemýšlet, co můžete dělat ještě o trochu lépe, a určitě nějaké věci změníte," dodal vyhlášený šikula.
Den před svými úterními narozeninami Jágr svůj přerod ze sólisty reflektoval. Prý už není predátor, který se nedívá doleva ani doprava. "Tohle už v sobě nemám patnáct let. Nepotřebuju být nejlepší, jak jsem to měl ve dvaceti. Stal se ze mě býložravec, kterému stačí tráva," spustil.
Místo floridských mladíků teď Jágr pomáhá svému Kladnu, kde si klidně střihne roli ve čtvrté lajně. "Dělá mi radost, když jsem s hráči. A úplně nejvíc jsem rád, když mi mladí naslouchají, udělají, co mají, a pak mi řeknou: 'Jardo, měl jsi pravdu.' "
