reklama
 
 

Hra Sparty byla strašná, německý trenér nás nemůže učit hokej, říká oslavenec Holeček

18. 3. 2019 20:46
Kdysi jako brankář deptal československé soupeře a vyhrával medaile na olympiádě i mistrovství světa, teď Jiří Holeček sleduje hokej už jen jako divák. A z toho, co v extralize nebo na mistrovství světa vidí, většinou nadšený není. "Hokejové krásy ubývá," říká muž přezdívaný "Fakír", který v pondělí dostával blahopřání ke svým 75. narozeninám.

Kdy jste naposledy oblékl brankářskou výstroj?

V Německu, kde jsem strávil poslední tři roky svojí kariéry. Odehrál jsem poslední zápas a řekl, že do brány už nevstoupím. Hotovo.

Nikdy jste si ze zvědavosti nezkoušel výstroj, v níž nastupují současní gólmani?

To pro mě vůbec není zajímavé. Dneska mají gólmani výstroj, se kterou zaberou celou bránu. Mají to jednoduché. Chtěj bych je vidět v té tenké, jakou jsme měli my. 

Zámořská NHL brankářům před letošní sezonou výstroj ztenčila, což někteří z nich nesli nelibě. Prý mají modřiny a střely jsou čím dál prudší. Chápete tyhle hlasy?

Střely nejsou čím dál prudší, ale pořád stejné jako za nás. V průměru hráč střílí 140 kilometrů v hodině. Bobby Hull střílel 165, Gordie Howe 182. Tak mi řekněte, jak střely zrychlily. Jestli říkají, že mají modřiny, tak já jsem je taky měl.

Způsobila vám někdy střela i horší poranění?

Kvůli výstroji jsem občas měl akorát modřinu. Nic jiného. Nesměli jsme si puky moc pouštět na tělo, ale chytat je do lapačky nebo zasáhnout vyrážečkou. Dneska jsou brankáři zvyklí, že nastaví tělo, zaberou bránu a dostanou zásah. To musí změnit.

Pokud přihlédneme k jiným příčinám, než je výstroj, dochytával jste někdy utkání s vážným zraněním?

Jednou jsem dochytával mezinárodní zápas s vykloubeným ramenem. Celkem jsem ho měl vykloubené třikrát. Poprvé jsem dochytat nemohl, musel jsem k doktorovi, který mi při narkóze nahodil rameno zpátky. Podruhé a potřetí už jsem ho měl takové vykloktané. Když jsem si ho při pádu vykloubil, tak jsem se opřel rukama o led a naskočilo mi to zpátky.

Nebylo lepší jít střídat?

Já jsem o tom nikomu neříkal. Abych dohrál. Nebolelo mě to, tak co by se mnou doktor dělal? Nic. Akorát by mi to mohl pofoukat.

Řekl byste, že vaše generace byla oproti té současné odolnější?

To se mi zdálky těžko odhaduje, protože mezi dnešnímu hráči nejsem. Z dění na ledě je vidět, že dnešní hráči rychleji bruslí a víc bojují o nastřelené puky. Hokejové krásy ale ubývá.

Kdo je teď podle vás nejlepší český brankář?

Vybral bych Pavla Francouze, i když poslední dobou jsem ho moc neviděl, protože je na farmě. Ale to nic neznamená, protože Hašek tam byl taky. V Kanadě mají na chytání jiný pohled. Když někdo nesplňuje jejich představu správného stylu, není dobrý brankář. Francouzovi tak potrvá déle, než se prosadí. 

Fungujete ještě nějaký způsobem jako trenér?

Jako trenér už nefunguji dost let. Přišly další generace, které už učí chytání jinak. A já s tím nesouhlasím. Nechci, aby brankáři pořád klečeli, nelíbí se mi to, protože každá rána, která jde nahoru, končí gólem.

Několikrát jste vyprávěl o tom, jak vám hvězdný útočník Bobby Hull na Kanadském poháru 1976 nabízel za sezonu v NHL milion dolarů…

Tehdy to mělo pět nejlepších hráčů. Nabízel mi, abych místo domů odletěl do Chicaga. Já jsem mu říkal, že nemůžu. On na to: "Jak nemůžeš? Za milion dolarů. To mám já! Ty budeš další." Já mu odpověděl, že mám doma dvě malé děti, které neopustím. Přes červený kříž bychom je podle něj do Ameriky dostali. No jo, ale za deset dvacet let. Pořád kroutil hlavou, že za milion dolarů nemůžu.

Mrzelo vás, že Hullovu nabídku nemůžete přijmout, nebo jste ani tolik nechtěl? NHL byla v 70. letech dost divoká. 

Mrzelo. Kdyby to bylo legálně a mohl si tam vzít rodinu, šel bych. 

Nepřemýšlel jste pak v Československu, že byste zkusil emigroval i s rodinou? Nenabádal vás k tomu někdo?

Nenabádal. A já bych nikdy neemigroval s tím, že nevím, za jak dlouho bych se dostal zpátky domů.

Tou dobou jste chytal za pražskou Spartu. Co říkáte na její současné výkony? Podruhé za sebou vypadla v předkole play off.

Hra, kterou je naučil německý trenér, byla strašná. Oni sice rychle bruslí, ale puky jenom nastřelují do útočného pásma, kde se o ně perou. Chybí mi tam přihrávky, kombinace, trochu chytrosti. Hrají spíš na náhodu. Vystřelí a doufají, že se to od někoho odrazí do brány. Na některé zápasy jsem koukal dvě třetiny, ale tu poslední už jsem to nemohl vydržet. Nedivím se, že Sparta nešla dál. Nemá hráče, kteří umějí hrát hokej na nějaké úrovni. Nemyslí jim to. Přijde tam starý Hlinka a hraje nejhezčí hokej.

Před sezonou byli slyšet příznivci i odpůrci příchodu německého trenéra Uweho Kruppa. Do kterého tábora jste patřil vy?

Myslím, že německý trenér nás nemůže učit hokej. Až Němci budou hrát deset let světovou špičku, tak potom jo. Jinak nejsem proti zahraničním trenérům. Kdyby přišel Švéd, tak je to něco jiného. 

A co česká reprezentace? Věříte, že nový kouč Miloš Říha pomůže na mistrovství světa ukončit nejdelší sérii bez medaile v historii?

Nebude to mít lehké, protože máme málo tvořivých a přemýšlivých hráčů. On vybírá spíš ty zkušené, což se mu vůbec nedivím. Kdyby se urodilo víc mladých, bylo by to dobře, ale… V nejbližší budoucnosti prostě nemáme na medaili. Jsme na úrovni Švýcarska, možná Německa, prostě druhá garnitura. Už nejsme jako Kanada, Amerika, Švédsko, Finsko, Rusko. Když takové špičkové mužstvo porazíme, je to náhoda.

Čím to, že Česku chybějí tvořiví hokejisté?

Je to výchovou. Děti hrají na výsledky, protože k tomu trenéry donutí vedení klubu. Na obránce se křičí, ať puk odpálí pryč od brány, takže se vůbec nenaučí založit útok. Stěžujeme si, že v národním týmu nemáme útočné obránce, ale jak je můžeme mít, když to mají odmalička zakázané? V osmnácti nebo dvaceti už se útočit nenaučí.

autor: Daniel Poláček | 18. 3. 2019 20:46

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama