Sýkora: Švýcaři už jsou na naší úrovni. Ze Zadiny a dalších se moc brzy dělaly hvězdy

Daniel Poláček Daniel Poláček
4. 1. 2019 6:05
K medaili, kterou jim částečně věštila i zámořská média, měli daleko. Čeští junioři potřinácté za posledních čtrnáct let skončili na hokejovém mistrovství světa ve čtvrtfinále. "Je třeba si říct, že ho těžko budeme zvládat, pokud se něco nezlepší v našich soutěžích a asi ve výchově hráčů," řekl pro Aktuálně.cz bývalý trenér Marek Sýkora, který dvacítku vedl před deseti lety.
MSJ 2019, Česko - Rusko: Asistent trenéra Patrik Eliáš na střídačce.
MSJ 2019, Česko - Rusko: Asistent trenéra Patrik Eliáš na střídačce. | Foto: Matt Zambonin/HHOF-IIHF Images

Souhlasíte s trenérem Václavem Varaďou, který po vyřazení řekl, že Američané byli hratelní a že k postupu chyběl krůček?

To ne, nesouhlasím. Ráno jsem na určité partie zápasu koukal ze záznamu. Výsledek 1:3 je ještě docela lichotivý. Ale kluci v dané formě odvedli maximum. Naše v uvozovkách hvězdy se nesehrály a nakonec to zachraňoval gólman.

Co Čechům oproti USA a dalším top týmům nejvíc chybělo?

Nejsme schopni hrát rychle. A když už se snažíme hrát rychle, tak to nezvládáme, ať už jde o techniku, příjem puku, přihrávky nebo obecně řešení situací. Bohužel. Asi děláme pomalé tréninky. Jako největší problém ale vidím střelbu, to je bolest celého českého hokeje. Také by se chtělo říct, že Američané, Rusové a Kanaďané vybírají z ohromného množství hráčů. Někteří naši hráči oproti nim vypadají jako starší žáci, co se týče fyzické konstituce.

Když jste nakousl střelbu, Češi nikomu kromě Dánů nedali víc než jeden gól. Jde házet vinu jen na hráče, případně jejich výchovu, nebo je to i věc trenérů na šampionátu?

Tohle nezmění trenér národního mužstva. Schází nám schopnost vystřelit rychle, razantně. Málo střílíme z první, to znamená po přihrávce puk nezpracovávat. Trenéři, kteří se tím víc zabývají, říkají, že ve Švédsku už se střelba dělá jiným způsobem, například technika je jiná, využívá se pružnosti hokejek.

Marek Sýkora na MS v Minsku 2014
Marek Sýkora na MS v Minsku 2014 | Foto: Aktuálně.cz

Čím si vysvětlujete, že Kaut, Nečas a Zadina, kteří před rokem tým táhli a dali hodně gólů, tentokrát tolik vidět nebyli?

Neznám ty kluky osobně, ale loni jsem nějaké jejich zápasy viděl. Myslím, že se z nich moc brzy dělaly hvězdy. To, že Zadina minule dal sedm gólů a byl úspěšný v nižší soutěži, jsme zveličovali. Kaut se mi na tomhle mistrovství nezdál špatný, víc jsem čekal od Zadiny a Nečase. Možná je začalo trápit, že nedávají góly. Pak o tom přemýšlejí, cítí tlak okolí. Turnaj se jim nepovedl. 

Mohla s mentalitou Nečase a dalších zahýbat sezona na farmě, kde se, jak mnozí tvrdí, hraje dost sobecky? Přechod na juniorský hokej pak nemusí být snadný.

Nejsem takový znalec kanadského hokeje, o AHL toho vím málo, ale jestli říkáte, že každý tam hraje sobecky, aby na sebe upozornil, tak asi ano, protože všichni se přece chtějí dostat nahoru. Je možné, že to kluky ovlivnilo. Ale i mladý hráč si musí uvědomit situaci a podle ní hrát víc pro mužstvo.

Věříte, že za rok na mistrovství v Česku může hrát o medaili ročník 2000, nebo zkrátka nemá takovou kvalitu jako relativně silný ročník 1999?

Asi takovou kvalitu nemá. Ale jsou to mladí kluci, kteří v průběhu jedné sezony můžou udělat veliký pokrok. U nás akorát hraje velkou roli, že trenéři nemají až na výjimky odvahu, aby tyhle mladé hráče používali v extralize. Na to jsem upozorňoval už dávno.

To ve Švédsku a Finsku hrají junioři nejvyšší ligu vcelku běžně…

Přesně tak. A vzpomínám si, že na olympiádu přivezli Finové 18letého Tolvanena. Trenér národního mužstva tu odvahu měl. U nás mohl jet Nečas, který měl v loňské sezoně výbornou formu. Vzít jednoho mladého hráče je podle mého názoru povinnost. Je to důležité i z pohledu dalších mladíků. Samozřejmě ten nominovaný musí mít nějakou kvalitu.

Před deseti roky jste českou dvacítku vedl na šampionátu v Kanadě vy. Vzpomínáte na to někdy?

Vzpomínám, vzpomínám. Nesehráli jsme tam nic fantastického (6. místo po vyřazení ve čtvrtfinále, pozn. red.), přesně v tom duchu, který se pořád prodlužuje. Nechci se chválit, ale mám pocit, že tenkrát jsem jako jeden z prvních mluvil s médii velmi otevřeně o mládežnickém hokeji, což se v té době moc nedělalo. Pak postupně začala éra, kdy se tyhle problémy dostaly víc mezi lidi.

Z vašich tehdejších svěřenců se v NHL natrvalo prosadil akorát obránce Radko Gudas. Věřil jste mu, že to dokáže, nebo jste měl jiné favority?

Doufal jsem, že by se tam mohl prodrat Ondra Roman, velmi technický hráč, ale nepovedlo se. Radko Gudas byl trošku problematický z hlediska disciplíny. I v osmnáctce, kde jsme mu dokonce dali nějaký trest. Ale říkal jsem si, že díky zarputilosti, úsilí a genům po tátovi by mohl hrát někde vysoko. I když musím přiznat, že přímo v NHL jsem ho neviděl. Každopádně tam hraje dobře.

Změnilo se za uplynulou dekádu něco kolem české dvacítky? Předvedená hra, kvalita soupeřů, mediální pokrytí?

Mediální pokrytí se mi zdá dobré, ale nejsem odborník. Bohužel nám pořád nevychází čtvrtfinále. Je třeba si říct, že ho těžko budeme zvládat, pokud se něco nezlepší v našich soutěžích a asi ve výchově hráčů. Ale nevím, co přesně děláme s mládeží špatně. Nebo neděláme. Někdo říká, že v mladších kategoriích jsme dobří, ale u sedmnáctky nebo osmnáctky přijde zlom. Na tohle nedokážu odpovědět.

Junioři Švýcarska postoupili přes Švédy do semifinále, áčko má z posledního světového šampionátu stříbro. Jsou to výstřelky, nebo se švýcarský hokej posouvá výš?

Jednoznačně se posouvá. Na mistrovství, kde jsem ještě byl jako expert, jsem jim fandil, hráli výborně. Jejich juniorské mužstvo přivezlo asi deset hráčů z ročníku, který může hrát i příště. Mají odvahu. Proti našim se mi nejdřív nezdáli, ale ve třetí třetině byli lepší. Dostál je vychytal. Nechci říkat silná slova, jestli už je švýcarský hokej silnější než náš, ale je to na hranici.

 

Právě se děje

před 57 minutami

Světové atletice vládnou trojskokanka Rojasová a tyčkař Duplantis

Nejlepšími světovými atlety roku 2020 se stali halová světová rekordmanka v trojskoku Yulimar Rojasová a světový rekordman ve skoku o tyči Armand Duplantis. Oba v tradiční anketě Světové atletiky triumfovali poprvé.

Pětadvacetiletá Venezuelanka Rojasová v únoru v Madridu posunula halový rekord na 15,43 metru, skočila tehdy o sedm centimetrů víc než Ruska Taťjana Lebeděvová v roce 2004. Na trůnu vystřídala americkou překážkářku Dalilah Muhammadovou a navázala na úspěch jiné trojskokanky Caterine Ibargüenové, která byla nejlepší světovou atletkou roku 2018.

Dvojnásobná mistryně světa a stříbrná olympijská medailistka Rojasová letos startovala jen pětkrát, z toho třikrát v hale před celosvětovým rozšířením koronaviru. V anketě předčila mimo jiné běžecké světové rekordmanky Peres Jepchirchirovou z Keni, Etiopanku Letesenbet Gideyovou a Nizozemku Sifan Hassanovou.

V rozhovoru vedeném na dálku, protože tradiční galavečer kvůli covidu-19 nahradil hodinový virtuální pořad, neskrývala překvapení. "Nemůžu tomu uvěřit. Nemám slov, brečím. Čekala jsem, že budu nominovaná, ale nečekala jsem, že vyhraju. Už nominace pro mě byla výhra," řekla trojskokanka, která byla před třemi lety oceněna jako vycházející hvězda.

Pouhé dva roky po stejném ocenění mezi muži triumfoval v hlavní kategorii jednadvacetiletý Duplantis, který se stal nejmladším vítězem této ankety, vyhlašované od roku 1988. Švédský skokan v hale dvakrát posunul světový rekord až na 618 centimetrů. Venku pak překonal 615 cm a sebral Sergeji Bubkovi nejlepší výkon pod širým nebem.

Vyhrál všech 16 závodů, do kterých letos nastoupil. "Byla to opravdu podivná sezona pro mě a pro všechny. Chtěl jsem jen ukázat světu, čeho jsem schopen, a zapsat se nějakými velkými výkony," uvedl. Cenil si toho, jak se po nucené pauze kvůli koronaviru dostal do formy i pro venkovní sezonu. U Duplantisů v americké Louisianě se mohlo slavit trojnásob, protože Duplantisovi rodiče Helena a Greg získali ocenění pro nejlepší trenéry.

Duplantis může trénovat na zahradě, což se v době celosvětové uzávěry hodilo. A právě díky sektorům u domu se zrodil nápad jiného elitního tyčkaře Renauda Lavillenieho na zahradní výzvu, tedy virtuální klání na dálku.

Výjimečného formátu se ujala Světová atletika a nejdříve se v březnu utkali Lavillenie, mistr světa Sam Kendricks a světový rekordman Armand Duplantis. Za prvních 24 hodin jejich klání sledoval na internetu více než milion lidí z 90 zemí. Pak si stejný formát vyzkoušely tyčkařky a desetibojaři ve zvláštním trojboji. Dnes tato soutěž získala Covid Inspiration Award, jednu ze speciálních "covidových" cen.

Světová atletika ve výjimečném roce ocenila i národní atletickou federaci, která se nejlépe vypořádala s nestandardními podmínkami. Tato cena putovala do Polska, kde se uskutečnila řada závodů v čele s mistrovstvím světa v půlmaratonu. To bylo jediným vrcholným atletickým globálním závodem tohoto roku.

Zdroj: ČTK
Další zprávy