Vedl jste přednášku mentálního koučinku v praxi pro trenéry, sportovce a rodiče. Věnujete se i široké veřejnosti?
Nevím, jestli se to dá považovat za širokou veřejnost, ale vedle sportovců se věnuji většinou byznysmenům. To znamená generálním manažerům nebo obecně vrcholovému managementu.
Jak funguje zapojení mentálního koučinku v hokeji? Do jaké míry se využívá v extralize nebo konkrétně v Mladé Boleslavi, kde jste naposled působil?
Já nevím, jak je to celkově v extralize, ale kde jsem já působil, tak bych řekl, že mentální kouč by měl být součástí toho trenéra. Každý trenér by měl být v určité míře i mentálním koučem. Že by někde existoval pro tým sólo mentální kouč, o tom nevím. Ale hráči mívají individuálně sportovního psychologa nebo mentálního kouče.
Dlouhá léta jste působil ve dvojici s Františkem Výborným. Předpokládám, že jste měl roli více zaměřenou na psychologii hráčů…
Dá se to tak říct, byli jsme tak vnímaní jako dvojice. Já jsem měl na starosti více mentální a motivační věci, František více hru, ale úplně striktně bych to takhle neviděl. Nikde se nedalo říct, že bych byl přímo mentálním koučem, tak jednoduché to nebylo.
Fungovalo by to vůbec v hokejovém mužstvu, stoupnout si před hráče a vyprávět jim o mentálních vlivech? Nezlehčovali by to?
To je otázka, na kterou neznám odpověď. Ale je pravda, že jsem tady na semináři viděl pár třineckých hokejistů, Janka, Marosze nebo Ciencialu.
Právě z Mladé Boleslavi jste byl v prosinci loňského roku odvolán za poněkud podivných okolností. Jak to vnímáte zpětně? Stále vás to mrzí?
Samozřejmě, že vás jakékoliv odvolání dlouho mrzí, ale je to prostě součást mé profese. Měl jsem jediný telefonát a od té doby jsem žádnou jinou informaci nedostal. Klub mi platí, odvolali mě, důvod nevím dodnes, ale ani po něm nijak nepátrám. Stejně vám často řeknou úplně jiný důvod. Už je to zkrátka pryč.
Sledoval jste Mladou Boleslav i nadále? Co jste říkal na její konec v předkole, kdy vedla s Chomutovem už 2:0 na zápasy?
Byla to škoda. Byl to až moc velký kolaps po těch dvou zápasech, kde vyhráli 6:1 nebo 7:1. Stačilo doma jednou vyhrát a moc lidí už nečekalo, že to Chomutov otočí. Nakonec došel teda až do semifinále. Byla to škoda a smůla, ale já jsem u toho nebyl, takže nemůžu říct přesně, co se tam stalo.
František Výborný po sezoně skončil a stěžoval si na rozežranost hráčů v extralize, kteří se spokojí se mzdou a dál se nechtějí zlepšovat, výsledky jsou jim ukradené. Souhlasíte s ním?
Souvisí to s dobou. Ta doba je dnes taková, blahobyt je velký. Někteří lidé si to neuvědomují, a pokud tomu podlehnou, tak dochází k rozporům mezi těmi, kdo si to uvědomují, a těmi, kdo si to neuvědomují.
Nemáte pocit, že je to v Česku vidět už u mladých hráčů, kteří se často spokojí s tím, že nastupují v klubu za áčko, a myslí, že dosáhli stropu?
Jasně, s tím souhlasím, ale neřekl bych, že je to jen v Česku, je to všeobecně. Na jedné straně chceme dát mladým zelenou, ale když jim dáte příliš, tak tam bohužel pokora u mnohých nenaskočí, potom je ten člověk vnitřně špatně nastavený a nakonec ho to sportovně zabije.
Říkáte, že je to obecný jev, ale když se podíváme na neúspěšné výsledky českých hokejových mládežnických reprezentací v posledních letech… Není tam souvislost?
Já myslím, že to má hlavně souvislost s vnitřním nastavením do tréninku. V Česku máme tréninky velmi dobré, tam skoro žádné rezervy oproti jiným zemím z hlediska objemu tréninků nebo trenérů nevidím. V čem vidím největší rozdíl mezi naším a světovým hokejem, je to vnitřní nastavení, jak tam chodí lidi na trénink. Jakým tempem trénují, jakou do toho dávají aktivitu a emoční investici.
Takže zavádění kvót pro juniory v extralize nebo rozšíření první ligy podle vás není ta správná cesta?
Podle mě ne.
Jak vidíte šance reprezentačního A-mužstva na nadcházejícím MS?
Tak tam je ta šance každý rok. Bohužel to dlouho nevyšlo, ale myslím, že letos je tým velmi slušně poskládaný, a věřím, že ještě dojde k doplnění. Jde o okamžik čtvrtfinálového zápasu, kde se to všechno láme. Je tam plno vnějších vlivů, co do toho vstoupí a mohou všechno změnit. Medaili už bychom ale potřebovali.
Kdysi jste pracoval jako osobní kouč Jaromíra Jágra, jak se díváte na něj a jeho budoucnost? Jste ještě v kontaktu?
Teď to řeší a samozřejmě je u něj spoustu variant. Jsem zvědavý, jestli zůstane tam, nebo bude hrát jinde. Stoprocentně ještě hokej hrát bude, ale jestli to bude NHL, extraliga nebo KHL, to se nechme překvapit. Nebo nějaká exotická země, kde by pomáhal rozvíjet hokej, to uvidíme. V kontaktu jsme velmi málo.
Teď pracujete například s Karolínou Plíškovou. Jak probíhá mentální koučink s touto tenistkou?
Zrovna v sobotu jsme měli sezení. Odtrénovala na Spartě a přijela ke mně. Naštěstí mám pracovnu doma, kde je klid. Nejdříve si povídám s trenérem Davidem Kotyzou a potom s Karolínou. Je to velmi příjemné, protože Karolína k tomu přistupuje velmi aktivně a svědomitě, chce na sobě pracovat. Oni jsou vůbec s Davidem skvělý tandem, oba ctí mentální práci a hezky se mi s nimi pracuje.
Když je na turnajích po světě, probíhá komunikace po telefonu?
Ano, po telefonu. Tam je samozřejmě méně faktorů, které můžete ovlivnit. Počítali jsme to a Karolína je asi 280 dní v roce mimo republiku. Ale když přijede třeba na týden, tak se sejdeme.
Které další české reprezentanty máte momentálně na starosti?
Můžu zmínit cyklistu Petra Vakoče nebo plavce Jana Micku. Pak jsou ještě někteří další, kteří ale nechtějí, abych o tom hovořil.
Po odvolání z Mladé Boleslavi jste bez hokeje. Chybí vám hodně, anebo vás dostatečně naplňuje tato práce mentálního kouče?
To víte, že mi chybí. Tohle dělám pořád. Teď jsem to rozjel více, protože mám více času, ale střídačka, emoce a to zápasové napětí mi chybí. Ale zase jsem se nechtěl bezhlavě pustit do první nabídky, kterou jsem dostal. Odmítl jsem také nabídku z ciziny, přistupuji k tomu s rozvahou. Chtěl bych zůstat v Česku, na hokej jsem vůbec nezanevřel a u vrcholového sportu zůstávám.
