Praha – Základní skupiny Ligy mistrů jdou do finiše a bojuje se o poslední postupová místa do play off. Hokejové fanoušky to ale vůbec nezajímá a pokus o rozjetí prestižní kontinentální soutěže začíná alespoň z tohoto pohledu zavánět ostudou.

Nově vzniklá celoevropská liga se navenek netají velkými ambicemi, jenže ty zatím podle všeho nesdílí ani všechny kluby, které akcie ligy vlastní a investovaly do nich nemalé prostředky. I v průběhu rozehrané hokejové sezony soutěž vnímají jako přípravu a někteří dokonce pouze jako nutné zlo.

Například úřadující extraligový šampion ze Zlína soutěž nejprve hrát vůbec nechtěl, nakonec musel, a tak se ji rozhodl pojmout jako trošku lepší přátelské zápasy. I když měl základní skupinu rozehranou skvěle a mohl se rvát v úterý ve Stockholmu o postup do play off a finanční prémii, odjel do Djurgardenu jen „s béčkem“ a odvezl si debakl 0:8.

Zlínu to nevadí, stejně by radši doma trénoval

V házené, basketbalu, a natožpak ve fotbale by takový výprask většinou znamenal ostudu a posměch celé Evropy, jenže v tomhle paradoxním hokejovém příkladu to nevadí ani samotnému klubu.

„Užitečnější by bylo, kdybychom v klidu zregenerovali a mohli se připravovat na páteční zápas extraligy s Pardubicemi. Nejhorší je to cestování, to nikomu nepřidá,“ vykládal ještě v Česku útočník Zlína Ondřej Veselý, pro kterého to přitom mohl být teoreticky zážitek. Kromě sedmi zápasů za Novosibirsk před deseti lety si Veselý žádnou jinou evropskou soutěž nikdy nezahrál a mohla to pro něj být lákavá konfrontace.

Těžko se pak divit, že je soutěž i na pokraji diváckého zájmu a děje se tak i v době, kdy je hokejová sezona už několik týdnů v plném proudu.

Veselý do Stockholmu nakonec nejel, aby šetřil síly na extraligu, a spolu s ním zůstaly doma i další opory jako třeba Petr Čajánek nebo Petr Leška. Shodou okolností vlastně vůbec o nic nepřišli. Jejich spoluhráči se přes celou Evropu vlakem a letadlem trmáceli pro výprask jenom proto, aby si zahráli před zraky 871 diváků. (Mimochodem týden předtím na zápas švédské ligy proti Leksands přišlo na Djurgarden ve Stockholmu 13117 fanoušků a hrát se muselo ve vedlejší dvakrát větší aréně Globen.)

Bohužel pro celou Ligu mistrů ani číslo 871 nebyla nejnižší návštěva na středečních a úterních zápasech. V Pardubicích vidělo prohru s italským Bolzanem jen 865 diváků, pouze lehce přes tisícovku se přehouply návštěvy v Klotenu a Ingolstadtu (tam hrály Vítkovice a přijely bez devíti hráčů základní sestavy).

2203 diváků přišlo ve středu na hokej proti Kolínu v Liberci. I to je ve srovnání s domácí soutěží málo, ale pro Bílé Tygry slušný pokrok vpřed. Vždyť ještě na první dva zápasy s Kärpätem Oulu a Košicemi jich dorazilo jen přibližně patnáct set.

Fanoušci nechodí ani v Německu a Švýcarsku

Tohle je pochopitelně výpis jen těch největších extrémů za poslední dobu, jenže obřím zájmem o evropský hokej se dosud nemohou pochlubit ani v Německu či Švýcarsku, kde bývají na domácí soutěže haly tradičně narvané do posledního místa. To poznala v úterý Sparta, která hrála v Mannheimu.

V hale pro 13 600 diváků jich fandilo jen 5466. „O víkendu na zápas německé ligy tady přitom bylo vyprodáno,“ postěžoval si útočník Sparty Lukáš Pech.

„Nebyla tady taková atmosféra, jakou jsem čekal. V ten samý čas hrál pár kilometrů dál fotbalový Hoffenheim bundesligové derby s Freiburgem, takže proto prý přišlo méně lidí na hokej,“ líčil.

Jenže po strop plná hala nebývá ani v dalších evropských baštách. Na švýcarský Bern loni ve švýcarské lize chodilo v průměru 16 347 diváků na zápas, jenže v Lize mistrů tam tolik fanoušků zdaleka nepřišlo ani na všechny tři domácí zápasy dohromady. I to o něčem svědčí. Bern si drží průměr 4524 diváků na zápas a zhruba tolik chodí na soutěž i v Berlíně, kde je tamní Eisbären hned po Bernu dlouhodobě druhý nejnavštěvovanější hokejový klub v celé Evropě – na hokej tam jinak klidně dorazí i třináct tisíc fanoušků.

Finanční ztrátu může zalepit postup

Je to přitom prodej vstupenek, který měl klubům zajistit, aby na Lize mistrů moc neprodělaly. Nově vzniklá soutěž začala ve skromných podmínkách a kluby za start v základních skupinách inkasovaly pouze 770 tisíc korun a zbytek si musely vydělat samy. 

Těm českým to i při příjmech z lístků za nízké návštěvy ani zdaleka nestačilo na pokrytí nákladů. 

Viceprezident třineckých Ocelářů Jan Czudek bere investici do soutěže jako vklad do budoucna a je připraven na to, že klub na účasti finančně ztratí. Moc dobře má však spočítáno i to, kdy se dá na účasti vydělat. 

"Z ekonomického hlediska je to jasné. Úspěch se rovná postupu přes dvě kola play off," líčil na předsezonní tiskové konferenci. Znamená to, že by se Třinec musel dostat mezi čtyři nejlepší týmy Evropy, a to si přitom Oceláři na návštěvnost jako jedni z mála moc stěžovat nemohou. Na Ligu mistrů tam zatím vždy přišly téměř čtyři tisícovky diváků. Tolik lidí chodí navzdory tomu, jak klub soutěž pojímá, v Česku na Ligu mistrů už jen ve Zlíně.

Třinec, Sparta a po včerejší výhře i Liberec jsou jediné české kluby, které šanci na postup do play off a zisk drobné finanční odměny ve výši 300 tisíc ještě mají. 

Spartě stačí příští týden na domácím ledě zvítězit nad Mannheimem, ale Třinec a Liberec mají úlohu těžší. Oceláři musí zvítězit na půdě vicemistra finské ligy v Tampere a Liberec na půdě jejich loňského finálového přemožitele z Oulu. 

Další finanční, ale opravdu hodně drobné, bonusy by případně přišly až pak. Za postup do čtvrtfinále dostanou kluby v přepočtu 330 000, za semifinále 430 000 a za finále 810 000 korun. Celkový vítěz navíc obdrží prémii 1,35 milionu korun.

Vyřazovací část se hraje jako ve fotbale systémem doma - venku, přičemž rozhoduje při remíze počet vstřelených branek venku. A tak mohou postupující týmy doufat, že si diváci do arén najdou cestu alespoň na vyřazovací část. 

Jména všech postupujících týmů budou známá příští týden. To základní část posledními dvěma hracími dny vrcholí.