Praha - Slávistický trenér František Pomahač by mohl o Tomáši Hertlovi a vlastně celé jeho rodině poutavě povídat hodně dlouho.

Čerstvou kometu San Jose Sharks, která byla včera vyhlášena nováčkem měsíce října (více zde), vedl ve výběrech osmých a devátých tříd a jako sekretář má zároveň pod palcem i Hertlovy statistiky. Několik let trénoval také jeho bratra Jaroslava a samotného Tomáše navíc učil na základní škole tělocvik a přírodopis.

"Jsme moc rádi, že jsme od pěti let vychovávali někoho, kdo nám dělá tak dobré jméno," neskrýval Pomahač v rozhovoru pro Aktuálně.cz nadšení z Hertlovy skvěle nastartované kariéry.

Způsob, jakým Tomáš vstoupil do NHL, se vám asi hodně líbí, že?
"Samozřejmě. A všichni mu to přejeme. Pro mě jako pro člověka, který se stará o slávistickou mládež, je příjemné, když po extraligových kluzištích jezdí spousta hráčů, které jsem trénoval. Navíc když to někdo dotáhne tak daleko jako Tomáš. Všichni víme, že si to zaslouží."

Jaké na něj máte první vzpomínky?
Přestože byl tehdy drobnější a hubenější, zároveň byl šikovný, a tak mohl hrát o rok výš. Je ročník 93, ale odmalička hrál se staršími z 92 a vždycky byl produktivní a dával góly. Chtěl pořád hrát a hokej byl vždycky jeho život."

Mají to v rodině?
"Chtěl bych říct, že na Tomášovi i celé jeho rodině je hrozně znát, že jsou pracovití. Bydlí za Prahou a všichni jsou zvyklí pracovat a nemít nic zadarmo. Tomáš je navíc na sporty celkově talentovaný. Umí hrát fotbal, tenis, ping-pong... Hodně ho podporoval děda z máminy strany, pan Tichý, který se na oba bráchy chodil dívat. Mimochodem starší brácha Jaroslav, přestože se ve Slavii neprosadil, hraje nyní ve Zvolenu, kde získal mistrovský titul. Ten sice nebyl tak talentovaný, ale díky své pracovitosti si určitě zaslouží úspěch."

Takže byl Tomáš typickým příkladem kluka, který je do hokeje vysloveně zažraný.
"Hlavní Tomášovou devízou už odmalička bylo, že hokej prostě miloval. Dám příklad. Jeho brácha hrál v mladším dorostu, on byl v sedmé třídě, ale přišel se na ten jeho zápas podívat. Chodil nejen na zápasy áčka, ale i jeho starších vrstevníků. Z toho jde vidět, jaký vztah k hokeji vždycky měl. Dokážu si představit, že by dokázal vyjmenovat z každé kategorie třeba pět deset hráčů."

Bavili jste se o něm i mezi trenéry, když jste se potkávali na stadionu nebo při poradách? Třeba ´Víděls, jak jim to ten Hertl zase nandal?´...
"Na trenérských radách se bavíme o všech hráčích. Že je někdo dobrý, někdo zase horší nebo že tenhle má průšvih ve škole. Takže jsme si povídali i o něm."

Dával hodně gólů?
"Já dělám vlastně sekretáře mládeže, takže bych mohl ukázat zpětně všechny tehdejší výsledky. Z nich jde vyčíst, že on měl takovou standardní výkonnost. Nebyl zase typ hráče, který by dal jednou pět gólů a pak zase čtrnáct dní nic. Vždycky dal jednoho, dva nebo tři, ale trefoval se pravidelně, protože se do těch šancí dostával."

Úspěšní střelci často mívají hvězdné manýry. Chtějí sólovat a pořád jen střílet góly. Tomáš tímto v dětství netrpěl?
"To je určitě u každého. Když dáte tři čtyři góly, tak to zamává s každým. Ať je to v NHL nebo ve třetí třídě, protože je to věc, odpovídající vývoji toho dítěte. Ale že se to u něj moc neprojevovalo, to je asi zásluha i rodiny, že byl dobře vedený. Stačilo se na něj špatně podívat a hned věděl, že ten zápas už je za ním a že je potřeba dál pracovat."

Ale přece jen, musí trenér k takovému talentu přistupovat trochu jinak, když vidí, že by z něj jednou mohla vyrůst hvězda?
"Řekl bych to takhle, že takovým těm šikovnějším a pracovitým hráčům dáváte víc příležitostí, to je jasné. Ten jeho ročník byl u nás hodně silný, ve starším dorostu dokonce získali titul mistra republiky. Ale zase u kolektivních sportů prostě moc neexistuje demokracie, tam se musí poslouchat. A když máte talent, tak jej dáte tomu mančaftu. Pak budete úspěšný. To je i příklad Tomáše."

Jak reagoval na období, kdy se mu naopak něco nedařilo?
"Jakoukoliv kritiku nebo náznak nepracovitosti vzal za správný konec. Místo toho, aby se urazil on nebo jeho rodina, tak naopak ještě přidal."

Nestávalo se tedy, když se mu něco nepovedlo, že by druhý den nechtěl jít na trénink, nebo že by uvažoval, že s hokejem skončí?
"To si nepamatuji, to jsme neřešili."

Měl ve hře nějaké slabé stránky?
"Ty má každý hráč. Pamatuji, že když byl v osmnáctce, tak jej trenéři vzali na Memoriál Ivana Hlinky, ale zároveň říkali, že neumí bránit. A já jim říkal, že spíš jde o to ´dát mu čichnout´ a vysvětlit mu to. Protože on je schopný se to naučit a něco pro to udělat. Neříká, že prostě bránit nebude. Tak začal chodit kromě přesilovek i na oslabení a prokázal, že je ochotný se učit a dělat i nepopulární věci. To ukázal i v momentě, kdy jej pan Růžička vzal do áčka a učil jej, co je potřeba nezbytně umět, aby byl hokejista kvalitní. Nejen dávat góly, ale také týmu pomoct, vybojovat puky, dobře odbránit. Taky jsme se trochu báli, když byl v pubertě drobnější. Ale potom vyrostl a teď je z něho kus chlapa."

Jaký býval po lidské stránce? V Americe říkají, že moc nemluví, ale pořád se směje...
"Tak to bylo vždycky. Nebyl to nějaký buldok, který by strhával tým velkými řečmi. To spíš svým výkonem. Jinak byl tichý, usměvavý. To se projevovalo i při té kritice. Když jsme mu něco řekli, tak to vzal s úsměvem a příště to udělal správně. To je pak pro trenéra hrozně příjemné, když ví, že hráč to jeho upozornění vzal."

Vy jste Tomáše také učil na základní škole. Jaký byl žák?
"Stejný jako v hokeji, pracovitý. Nebyl takový, že by třeba nenosil úkoly nebo se vymlouval, že něco nemá. Když ho nepřinesl, tak prostě řekl, že ho nemá. Nemíval žádné postranní výmysly nebo vyhýbání."

Takže takový správný kluk, který jedná na rovinu...
"Jojo. Nebyl zrovna šprt, ale hrál na rovinu, ať už byla jakákoliv, což je důležité."

Co nějaké lumpárny?
"Tak ty ke klukům patří, ale vždycky se dal ukočírovat. Hokejista zase nemůže být vyloženě hodný a sedět v koutě. Ale žádnou zásadní věc jsme řešit nemuseli."

Jaký býval ve vztahu k dívkám? Usměvavý hokejista, který střílí góly, většinou netrpí jejich nezájmem...
"Holky se mu určitě líbily. V tomhle určitě prodělal standardní zdravý vývoj. Byl trochu stydlivější, ale že by zalézal do kouta, to ne. Myslím si, že u holek byl oblíbený, protože k nim nebyl vulgární nebo že by se jim smál."

V létě odešel ze Slavie do NHL, i když trenér Růžička jej chtěl ještě nějakou dobu udržet. Jak se na ten jeho brzký odchod díváte?
"Říkali jsme si, že by ještě rok mohl vydržet. Ale samozřejmě mu nebráníme a jsme rádi, že jsme od pěti let vychovávali někoho, kdo nám dělá dobré jméno. Je to hezká vizitka pro celou mládež a vlastně celý oddíl. Za každý rok nebo dva vyprodukujeme pro profesionální hokej nějakého kvalitního hráče. Snažíme se tu kvalitu udržet, máme dost dětí. Jen je škoda, že když už tady vyroste takový Hertl, že za něj nedostaneme víc peněz. Chtěli bychom z toho taky něco mít. Samozřejmě ne ve vlastní kapse, ale že by ty peníze šly do dalšího rozvoje a mohli z toho profitovat další hráči. Abychom mohli zase pro klub něco koupit, od čepic přes hokejky po další ledovou plochu. Takhle jedeme měsíc od měsíce. Ono se to nezdá, ale když se podíváme po světě, tak v NHL je Sobotka, v Rusku Červenka, bohatou kariéru prožil Bednář, atd. A tak to zároveň trochu mrzí, že z toho klub nemůže získat víc..."

... protože Hertlem to nekončí...
"Přesně tak. Teď to třeba poznáme v tom, že přijde na nábor o dvacet procent víc dětí. Jak byl boom po Naganu, tak nyní bychom mohli díky Tomášovi pocítit zvýšený zájem znovu. Tím nám Tomáš tu výchovu zase vrací."

Jak byste krátce shrnul důvody, které tak úspěšně nastartovaly Tomášovu kariéru?
"Pracovitost, pokora, talent, dobrá výchova a skvělý přehled trenéra Růžičky."